„To jako teď uklízíš špinavý slipy a bordel nějakejch cizích lidí,“ ptala se mě Simča s překvapeným výrazem, ve kterém se mixovala zvědavost a šok. Moje snad nejlepší kamarádka nebyla schopná pochopit, že nechci dělat ozdobu někde v kanclu a na friťákovou kariéru v Mekáči taky nadržená nejsem. Ale co chtít od holky, pro kterou je slovo práce jak červený hadr na bejka.
Ostatně i já sama jsem dost dlouho přemýšlela nad tím, jestli začít pracovat jako uklízečka na volné noze. Jsem sice hodně čistotná a okna u sebe doma meju častěji než většina lidí nádobí, ale jinak jsem mladá (jinými slovy nebylo mi ještě 30), podle hodnocení docela velkého množství mužů i krásná a nepocházím z Ukrajiny. Blbá si někdy připadám, to je pravda, ale tak špatné to se mnou nebude. Tak proč uklízím? Musím platit nájem a ráda si užívám volnost bez toho, abych byla na někom závislá. Ukázalo se, že práce uklízečky není špatně placená, časově mi vyhovuje a navíc je zajímavá v tom, že poznávám a nahlížím do soukromí lidí. Nudných, divných, bohatých, atraktivních... zkrátka všech, kteří potřebují doma vymést pavučiny a poctivě utřít prach.
Navíc je to práce, která netlumí můj sexuální apetit a fantazii, ba právě naopak! A právě o tom bude tento blog. Budu zametat před vlastním i cizím prahem, budu dělat bordel a budu chlípná, protože jen tak mě to baví.
Žádné komentáře:
Okomentovat