Vzrušení na bodu mrazu

Letošní zima se zatím moc neukázala a já skoro zapomněla na to, jak moc si mráz a nízké teploty užívám. Teda zimu jako období ráda nemám (miluji třeba saunu) a nestavím si sněhuláky a nechodím bobovat na kopec. Zima má na mě úplně jiný vliv. Takový, že jsem se ho dokonce snažila vygooglit. Marně, avšak pochybuji, že jsem jediná žena, která to tak má. Vzrušuje mě! Prakticky by se dalo říct, že k největšímu vzrušení u mě dochází na bodu mrazu. Nemám na mysli nějaké přejíždění kostkou ledu po bradavkách, ale pořádnou husí kůži a rozmrzání tak chlípné, že už jen při psaní těchto řádků se se mnou dějí dost zajímavé věci.

Vzpomínám si na to, jak jsem před pár lety společně s bývalým přítelem vyklízela věci na chatě před silvestrovskou oslavou. Bylo tak 30 cm sněhu, s každým došlápnutím se ozývalo hlasité křupnutí a mráz štípal do tváří. Přerovnávání, třídění, vyhazování a odnášení harampádí do kůlny a auta trvalo několik dlouhých hodin, cítila jsem se vyčerpaná, promrzlá na kost a toužila po teplé sprše. I tak jsem však vše chtěla dodělat. To víte, smysl pro pořádek se v uklízečce jen tak nezapře. Vyklízení se protáhlo až do pozdních hodin, kdy tmu uprostřed ničeho narušovalo pouze žluté světlo žárovky. Přítel si ne zrovna brzy všiml, že mi je zima, a proto postavil na černý čaj a rozhodl se zatopit neplánovaně v krbu. Alespoň na tu chvilku, než si vypijeme čaj a pojedeme zpět do města.

Posadila jsem se na židli přímo před oheň. Malé plamínky neměly šanci mě zahřát, ale o to větším šokem bylo, když mě začal přítel vysvlékat z kabátu. Zbláznil se, co to dělá? Vždyť zmrznu! Možná jsem nebyla schopná přemýšlet, možná jsem byla až moc zvědavá, ale vím, že během chvilky jsem ležela zcela nahá na hromadě oblečení. Třásla jsem se a užívala si žhavé polibky na různé části těla. Byly opravdu žhavé, cítila jsem, jak pod každým z nich roztávám. Jakmile mě začal líbat v klíně, zbožňovala jsem si každičký pohyb jako jazyka. Po chvilce dráždění mé tělo hořelo. Zima byla pryč, chvění však zůstalo.

Tohle není vytržená stránka z červené knihovny, ale jeden ze zážitků, na které nikdy nezapomenu. Vím, co se mnou hrátky s teplotními rozdíly umí dělat. Tělo i pokožka reaguje na laskání zcela jinak, intenzivněji… a pokud mi nevěříte, zkuste to. Nemusíte zrovna vyklízet chatu a hledat krb. Co takhle sex u otevřeného okna? Nebo rovnou venku? Nebo skok ze zimy do zmíněné sauny? Pravda, zima má na muže trošku jiný vliv, ale rozmrzání v ústech partnerky také nezní špatně, no ne? Jen mi pak nepište, že ležíte v posteli s teplotou, za to já nemůžu :-).

Druhé Vánoce jsou ty nejkrásnější Vánoce

Tak co, máte dnes uklizeno a vše připraveno? I přes ten obrovský fofr, jaký jsem před svátky s úklidy všude možně měla, jsem se vždy stihla zeptat klientek a klientů na to, co se jim na Vánocích nejvíce líbí, na co se těší apod. Z mojí strany to rozhodně nebyla nějaká fráze a na sílu položená otázka, doopravdy mě to zajímá. Jsem totiž přesvědčená o tom, že i přes to, co se z Vánoc do určité míry stalo, je možné si na nich najít něco kouzelného a krásného. Bez stresu, dětského pláče, hádek a utrácení hromady peněz za balící službu.

A víte, čeho jsem si v odpovědích všimla? Lidé se nejvíce těší na to, až si o svátcích během volna třeba zajdou na procházku, nebo společně stráví den v posteli s cukrovím, vaječňákem a erotickými fantaziemi. Nebo až další den zajdou s kámoškou na kafe, protože jí koupili úplně mega žůžo super dárek. Štědrý den je pro většinu taková povinnost, kdy vše musí být načančané, dokonalé a připravené. Vždyť to uvidí rodina, děti, sousedka… Výsledkem je pochopitelně stres a taková zvláštní škrobenost. Už jen to pečení cukroví a přípravu bramborového salátu dost hospodyněk proklíná.

Když jsem tak všechny poslouchala, došlo mi, že lidí nemají rádi Vánoce, ale milují chvilky po nich – takové druhé Vánoce, které jim umožňují chovat se uvolněně. Není se čemu divit, největším dárkem je pro hodně z nás, když si můžeme odpočinout a trávit čas s někým, koho milujeme. Opravdu milujeme!

Ráda bych tak popřála všem krásné druhé Vánoce. Udělejte si na ně čas a udělejte si je podle sebe. Stojí to za to.

Nevíte, co koupit ženě za dárek? Chlípná je tady s nudnou radou, díky které skončíte v posteli

Když jsem se v minulosti ptala partnerů, co si přejí pod stromeček, většinou mi odpověděli, že vlastně neví. To nakupování dárků dost komplikovalo, ale pořád to podle mě nebylo nic ve srovnání s tím, jakými muky si během svátků prochází muži. Vidím muže zběsile běhat po obchodních centrech, zpocené a bezradné. Ráda bych všem doporučila zachovat chladnou hlavu a zbytečně se nenervovat, ale chápu, že to není tak snadné. Zcela vážně jsem minulý týden viděla postaršího pána omdlít v prodejně z parfémy. Vůbec se nedivím – kombinace vydýchaného vzduchu, asi tak stovky těžkých vůní, hromady lidí a zapnuté péřovky dokáže jednoho pěkně vyčerpat.

Po tomhle zážitku jsem šla jen tak na kukačku do krámu s dámskou módou a z hromady fashion blogerek na mě vykoukl nešťastník, který se prohraboval ve stojanu s bižuterií. Bylo na něm vidět, že se doopravdy hodně snaží rozpomenout na to, jaký ten náramek se jeho milovaného vlastně líbil. V tu chvíli mě napadlo, o kolik šťastnější (a bohatší) by všichni byli, kdyby si jako dárky dávali různé službičky.

Obdarovaný člověk by dostal obálku s pár poukázkami, na kterých by například bylo napsáno:

• Erotická masáž
• Úklid bytu
• 100 vášnivých polibků na celé tělo
• Umytí nádobí
• Společná sprcha
• Uvaření romantické večeře
• Hodinka orální slasti
• Vyvenčení pejska

Není to můj vynález, není to nic mega originálního. Viděla jsem to pravděpodobně v nějakém seriálu, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by doopravdy lidé dělali. Přitom je to tak jednoduché, prakticky vám k tomu stačí papír a tužka. Jo a vlastně také chuť něco takového doopravdy udělat, což může být problém. Možná si říkáte, že je divné rozdávat si ve vztahu nějaké poukázky, ale mně to přijde romantické. Navíc úklid bytu může zařídit někdo jako já a vy si můžete s milovanou osobou zatím společně skočit na večeři, vráti se do precizně uklizeného bydlení a skončit v posteli při erotické masáži!

Pokud vás poukázky úplně nezaujaly, rozhodně bych pánům doporučila, aby se alespoň na Štědrý den zkusili zapojit do příprav a věnovali nám pozornost. Buďte u toho ohleduplní, něžní… My ženy si možná nebudeme po letech pamatovat, že jsme pod smrčkem našly nový epilátor, ale určitě se nám do paměti zapíše, že jsme s vámi prožily krásné svátky plné lásky. A za to se umíme moc hezky odměnit, jestli mi rozumíte.

A jaká taková poukázka by udělala největší radost vám?

Štědrovečerní večeře u striptérské tyče

Nedávno jsem koukala na virální reklamu, kde milý stařík finguje vlastní smrt, aby se mu doma na Vánoce sešla celá rodina. Už ani nevím, jak se ke mně video dostalo, ale moc dobře vím, proč se stalo tak moc oblíbené. V období Vánoc je děsně moderní odpouštět, omlouvat se a dávat dohromady stará přátelství. Těžko říct, jak moc je to upřímné a jak moc za tím stojí jen nějaká chuť udělat dobrý skutek, případně si ulehčit od nějakého vnitřního trápení. Já bych tipovala spíš to druhé.

Skvělým důkazem je moje kamarádka, které jsem nedávno pomáhala s vánočními nákupy. Živí se jako tanečnice a příležitostná instruktorka pole dance. Kéž byste si mohli šáhnout na její pevnou prdku, ty roky dřiny a tancování proměnily její zadeček v umělecký skvost. Skoro bych se vsadila, že tanec a domácí úklid jsou na formování postavy mnohem lepší než nějaké to fitko, o tom ale třeba příště. 

Nevím, co vás napadlo, když jste si přečetli, že se živí jako tanečnice. StarDance ale nečekejte. Občas zaskočí v nějakém klipu, jinak tráví noci po pražských diskotékách a barech, kde se snaží roztancovat parket. Go-go se tomu říká. Má sexy kostým, je upravená a odmítá vizitky opilých manažerů. Někdy se zhoupne kolem tyče, někdy špulí ten její překrásný zadeček, někdy udělá oslavenci menší taneček ve stylu Divokých koček, ale nikdy se u toho nesvléká.

To nedokáže pochopit její puritánská maminka, která se sprchuje doma v plavkách a jednou v životě řekla sprosté slovo. To když před lety zjistila, že se její dceruška rozhodla místo zubařky dělat tanečnici. Když se pak dozvěděla, že to bude často tanec u tyče na ďáblovu hudbu, začala chrlit popel jak Popocatépetl, dceru zavrhla a jako správna členka církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů si šla hlasitě předčítat Pánův zákon osobní mravní čistoty. No dobře, to jsem možná přehnala, ale zkrátka je puritánská a doopravdy na dceru začala koukat skrz prsty.

Když se něco takového v rodině stane, je vám jasné, že to nikomu moc nepřidá. Prakticky to naruší veškeré vztahy, zkazí oslavy narozenin, svátků a pochopitelně i takové ty chvilky, kdy se rodiče s dětmi jen tak navštěvují. Kamarádka se hodněkrát snažila mámě vysvětlit, že nedělá nic špatného. Bez úspěchu. Když si totiž nahlodané maminka vygooglila gogo-tanečnice, našla jen nějaké twerkující černošky a šlapky z thajských letovisek. To vše ještě zhoršilo a několik posledních Vánoc nebyly ty dvě schopné si ani poslat SMS. To se však letos změnilo!

Textovka dorazila a máma se rozhodla zjistit, jaký život ta její neposlušná ratolest vlastně vede. Rozhodla se to zjistit dost radikálně. Pozvala se s dalšími členy rodiny včetně babičky ke kamarádce domů na štědrovečerní večeři. Ona už je údajně moc stará, aby se patlala s mísou bramborového salátu a řízky. Kamarádka jako nejstarší dcera má tedy za úkol všechny pohostit a postarat se o nefalšovanou vánoční atmosféru. Když jsem to slyšela, musela jsem se začít smát. Proč?

Protože jedinou místnost v bytě kámošky, kam se ke stolu vejde celá rodina, zdobí festovně přidělaná striptérská tyč. Je tam kvůli tréninku pole dance. Kámoška už chtěla z pochopitelných důvodů začít vrtat a bourat, ale to bych nebyla chlípná uklízečka, abych nepřišla s lepším řešením. O víkendu se jde zdobit. Místo vánočního stromečku bude mít kamarádka vánoční tyč. Dostatečně zakrytou všelijakými ozdobičkami, větvičkami a světýlky, aby ani puritánská matka chystající se dceři odpustit její zálibu v erotickém tanci na nic nepřišla! Držte nám palce.

Udělejte si se mnou předvánoční úklid v sexuálním životě

Uklízení je moje parketa, a proto je docela paradoxní, jak jsem v některých oblastech života měla docela bordel. Rozhodně si teď nehodlám vylévat srdíčko z toho, jak jsem děsně ztracená a zmatená, nepíšu tady deník Bridget Jonesové. Spíš mi jde o to, že jsem zjistila, jak je opravdu zdravé udělat POŘÁDNOU čistku v sexuálním životě. Hned vysvětlím proč a doufám, že vás tím také trošku namotivuju.

Jedna postarší klientka (čiperná důchodkyně jinými slovy), u které občas uklízím, mi nedávno povídá: „Tak si představ, že jsem musela toho pána z Modřan a taky toho z Berouna informovat, že se mnou už žádné mecheche nebude. Ten bohatý Němec, jak jsem ti o něm povídala, se totiž stěhuje do Prahy a já už jsem moc stará na to, abych to všechno stíhala dohromady.“ Čtete správně, paní, která si pamatuje státní návštěvu Brežněva v Praze, měla vztahy zamotanější než sluchátka vytažená z kapsy tepláků.

Obdivovala jsem, jak se z toho dokázala nezbláznit a schválně jsem se podívala do telefonu na zprávy za poslední měsíc. Jejich obsah je nepublikovatelný. Tak nějak by se ale dalo říct, že jsem si s sebou táhla několik neuzavřených vztahů, nevyřešených hádek, uražených nápadníků a slabůstek, ke kterým jsem jako správná koketa chodila „uklízet“ bez spodního prádla. U chlapa by se to dalo chápat, ale já jsem se rozhodla udělat předvánoční úklid v sexuálním životě! Zametla jsem pod koberec všechny otravy, kterým jsem nadiktovala z lítosti moje telefonní číslo. Ex jsem hodila na černou listinu. Vykašlala jsem se na dávno expirovaná přátelství založená na tom, že si nechám čučet do výstřihu.

Výsledek? Když jsem to vyprávěla kamarádce, nechala se inspirovat a taky si pročistila hlavu. Pár dní na to se mi pochlubila, jak si teď užívá seznamování. Já bych si ho možná užívala také, ale jsem momentálně v jednom kole – Vánoce jsou Vánoce. Alespoň nashromáždím nějakou tu sexuální energii a následně si užiju pořádný výbuch, u kterého, pokud budete dál číst můj blog, určitě nebudete chybět. No…. dost možná to bude fakt brzy, vždyť znáte moje chlípné chvilky a oblíbené kratochvíle protkané erotikou hustší než domácí vaječňák. Teď se ptám vás. Nemáte náhodou v hlavě taky nějakého toho sexuálního bubáka? Zkrátka něco, co byste nejraději úplně cíleně vymazali z paměti, protože vám to brání se odvázat? Protože vás to tak nějak žere? Tak se vrhněte do úklidu a vrhněte se po nových zážitcích a po fajnovém sexu s někým svěžím, ať ten konec roku 2015 stojí za to!

Chlípná uklízečka načapala ještě chlípnější holčičku s ptákem v ruce

Vánoce se blíží a já jako uklízečka mám rozhodně co dělat. Někdy mám pocit, že určitá skupina lidí si pořádný úklid celý rok šetří právě na toto období, aby to jako stálo za to, ale to by bylo na delší povídání. Stejně tak jako moje zjištění, že jsem pravděpodobně jediná z dospělých, která Vánoce opravdu miluje.

Líbí se mi dekorace v podobě různých blikátek, ráda nakupuji dárky, ještě radši dárky dostávám, užívám si vůni cukroví (chuť už tak moc ne), baví mě sex pod nazdobeným smrčkem a ulétávám si na takovém tom kýči ve stylu čajíček, pozorování padajících vloček za oknem a poslouchání Last Christmas od Wham!

Podobnou radost z vánočních svátků vážně vidím už jen u dětí klientů, u kterých uklízím. V pokojíčku jim na stěne visí již dávno vyzobaný adventní kalendář, pouští si na iPadu vánoční pohádky a pochopitelně píšou dopis Ježíškovi, třebaže si ho představují jako Santu z reklamy na Colu a tak nějak tuší, že ~ spoiler alert ~ dárky ve skutečnosti zařizuje výplatní páska tatínka.

Když už jsme u těch dopisů Ježíškovi, tak jako uklízečka pochopitelně znám všechny nejlepší schovky na zakoupené dárky. Ráda bych všechny rodiče varovala a zároveň jim doporučila, ať dárky až do Štědrého dne nechávají třeba v kanceláři. Hned vysvětlím proč. Jakmile zůstane dítě doma o samotě, prošmejdí vše od šatníku v předsíni po poslední krabici ve sklepě. Kvůli tomu se v první řadě připraví o veškeré překvapení, ale také objeví sbírku erotických pomůcek rodičů. Asi jako holčička, kterou jsem minulý týden načapala s ptákem v ruce.

Využila toho, že jsem byla zažraná do zažrané špíny v koupelně a její mamka něco dělala venku před domem. Začala prolézat šuplíky v ložnici. Já jsem na scénu přilétla zrovna ve chvíli, kdy holčička vytahovala z komody plyšového papouška. Přišlo mi to divné, tak jsem se zeptala, co to tam dělá. Byla v tranzu a nereagovala. Jako správný práskač jsem šla o situaci informovat mámu: „Promiňte, ale Simonka vytáhla ze šuplíku v ložnici ptáka a teď si tam s ním hraje. Není to náho...“ Nenechala mě ani domluvit. V životě jsem neviděla někoho tak rychle běžet! Z rychlého úprku jsem byla v tranzu pro změnu já.

Když jsem dorazila zpět do domu, našla jsem brečící mamku s dcerkou. Hezky se doplňovaly. Malá brečela kvůli tomu, že byla přistižena a na dárek si musí počkat. A paní? Ta brečela smíchy. Jak jsem se později dozvěděla, když zaslechla cosi o ptákovi z ložnice, rozhodně si nemyslela, že je řeč o plyšákovi pod stromeček... koho by to napadlo, že :-)

Ponaučení? Nechte vždy domluvit uklízečku a pokud máte doma ratolesti, zkuste jejich hračky držet od těch vašich hezky daleko. A užijte si trošku ten předvánoční shon, ať v tom nejsem sama!

Zpocená a absolutně uvolněná uklízečka

Někteří klienti mě prakticky berou jako součást rodiny. Jejich důvěry si nesmírně vážím. Z filmů jsem věděla, že uklízečka je taková nicka, ze které si boháči dělají otroka. Pravda, možná jsem koukala až moc na staré filmy, ve kterých jsou uklízečky zásadně černé pleti, ale to nic nemění na tom, že přijmout holku z koštětem mezi sebe není jen tak.

Jsem vždy nesmírně potěšená, když mě klient pozve třeba k jídelnímu stolu, případně mi povolí sám od sebe používat i vybavení bytu. Nebo mi třeba jen řekne heslo  k wifině. Zkrátka když si při úklidu nepřipadám jako nějaký bezcenný drobek, ale jako někdo, kdo si zaslouží nějakou odměnu jako bonus. Takovým jedním bonusem je i možnost používat domácí saunu u jednoho klienta - dokonalého gentlemana a sympaťáka.

Jako někdo, kdo absolutně nenávidí zimu, možnost používat saunu vítám. Všechno teplíčko mám jen pro sebe a takových pár minutek strávených vyhříváním mi vždy dokonale pročistí hlavu. Dokonce tak moc, že na místečka problémů a starostí se derou chlípné myšlenky.

Zcela nahá se vždy před vstupem do sauny očumuji v zrcadle a kontroluji, zda-li je moje prdelka stále k nakousnutí. Během samotného saunování se ráda přejíždím žínkou. Nevynechám jediné místečko a sleduji, jak pot vytváří říčky na mém těle. Z tváře mi teče přes ňadra až mezi nohy. Jak se normálně moc nepotím, zde si to užívám.

Představuji si, jaké to asi je dělat to v sauně. Mít k dispozici pořádného chlapa, odhrnout mu ručník a vzít si do pusy jeho teplem prohřátého.... a pak na něj vyšpulit pořádně... a pak skoro omdlít při... a tak dále. Sauna je zkrátka fajn a vylezám z ní vždy absolutně vlhká, jestli mi rozumíte. A co vy, máte saunu? A má na vás stejné účinky? Doufám, že ano, protože nechci být jediná, kdo začíná mít saunu radši než masturbaci pod peřinou před spaním.

Chlípná uklízečka snižuje hádavost až o 97 %

Když se nám blíží ty svátky, chce mít každý doma krásně uklizeno. Pro nás uklízečky (chlípné i nechlípné) je to absolutně nejakčnější období v roce a pokud si dobře vzpomínám, moje rodina nebyla jiná. Na Vánoce se u nás doma nesmělo válet ani jedno zrnko prachu.

To bylo pochopitelně zdrojem obrovských hádek. Mamka většinou chvilku před rozdáváním dárků zaúkolovala tátu, aby si vzal do ruky hadr, vylezl na štafle a utřel prach z lustru. To jako fakt! Stejně tak byla máma alergická na to, že si chodíme do skříně pro cukroví a necháváme tam za sebou bordel v podobě drobečků a cukru.

Uklízení a nepořádek je hned po dětech hlavním spouštěčem partnerských a manželských hádek. Zbytečných hádek. Ostatně zapřemýšlejte se nad tím, kvůli čemu se hádáte vy. Neumyté nádobí? Počůrané prkýnko? Nebo snad nevynesený koš? To všechno za vás může řešit uklízečka.

Dokonce jsem zaznamenala, že páry, ke kterým chodím již déle, jsou k sobě milejší a zkrátka zamilovanější. Protože jsem potřebovala trošku poutavý titulek příspěvku, vycucala jsem si z prstu, že snižuji hádavost o 97 %. Procenta si jen těžko spočítám, ale efekt sedí. Když je doma pečlivě uklizeno, mizí problémy s tím, kdo špatně vyluxoval pod stolem. Pro některé muže jsem vysvobozením a pochvalují si, jak mají nyní s partnerkou život bez řešení kravin. A za to jsem upřímně opravdu ráda. Tak na 100 % ráda.

Sex s žárlivou mrtvolkou

Hodněkrát jsem zmiňovala, že na uklízení mě kromě chlípných momentů a vůně čerstvě vytřené podlahy baví příběhy lidí. Některé z nich nelze publikovat, u těch dalších jsem se zavázala k mlčenlivosti a jiné zase mám šířit s radostí dál. Do poslední zmíněné kategorie se řadí i ten, ve kterém hlavní roli hraje žárlivost. Taková ta zelenooká mrcha, která dělá z žen stíhačky a z mužů agresivní goriláky.

Jsem přesvědčená o tom, že žárlivost ničí vztahy. Ty moje i ty vaše. Je to projev nedůvěry, který se maskuje za to, že vás dotyčná osoba mocinky miluje. To, že vás pak neustále pronásleduje a bombarduje zprávami, je věc druhá. Taková žárlivá manželka dokáže zničit chlapovi celý život a já osobně si myslím, že čím žárlivější manželku muž má, tím víc ho lákají všelijaké eskapády, bordely a příležitosti k zahejbání. Zkrátka zakázané ovoce...

Žárlivou manželku měl i pán, se kterým několik měsíců chodila jedna moje klientka. Čtete dobře, doopravdy měl. Manželka mu totiž umřela při autonehodě, ale za života i tak stačila rozdat instrukce. Až tak prozřetelná ta žárlivka byla. Mezi instrukcemi pochopitelně nechybělo to, kdy a jak si může vdovec najít další partnerku apod. Když nastal ten správný čas, našel si pán mojí klientku, začali společně chodit a jak už to tak bývá, jednoho dne je vášeň zavála až do ložnice. V ložnici však pán vytáhl z tašky urničku s popelem mrtvé manželky a s odůvodněním, že se chce jeho milovaná Růžena poprvé dívat, postavil urnu na skříňku.

Klientka zalapala po dechu, rychle se oblékla a šla si do kuchyně otevřít flašku. Popravdě se ani nedivím, protože kdyby se stalo něco podobného mně, tak s největší pravděpodobností hledám několik prvních minut skrytou kameru. Jak může život s žárlivým člověkem někoho dohnat až tak daleko, že poslouchá i tak absurdní přání a rozkazy? Navíc v momentě, kdy ten člověk již dávno není mezi námi.

Sex za dozoru žárlivé mrtvolky by byl sice hodně divný, ale tak trošku jinak, než klasickými praktikami znuděná milenka vyhledává. Takže pánové, až vám ta vaše stíhačka začne vyhrožovat, že vás bude chodit strašit, pokud si začnete brzy po jejím funusu s novou a hezčí, jen se hezky usmějte a nenechte se vylekat. Duchové neexistují a žárlivost není věčná!

Erotika patří do každé služby… a do úklidu tuplem!

Děsně ráda si čtu rozhovory s cizinci, kteří žijí u nás v ČR. Stejně tak občas z nudy sleduji videa turistů na YouTube, kteří navštívili Prahu a další česká města. Zajímají mě jejich názory. Alespoň pro mě je totiž děsně zajímavé slyšet, jak jako národ vlastně na ostatní působíme. Chápu, možná to zní trošku divně, ale mě to zkrátka baví.

Prakticky všichni se shodují na tom, že lidé pracující ve službách nepatří zrovna k dvakrát milým. To mohu sama potvrdit a přidala bych k tomu nejen lidi pracující ve službách. Úsměv se ve společnosti moc nenosí a podle mě je to škoda. Někdy se snažím usmát na prodavačku a popřát od srdce krásný den, případně začnu nezávazný rozhovor. Výsledek? Lidé jsou neotrkaní a přijde mi, že dávají přednost vlastní bublině a klidu. Muži na mě pochopitelně reagují vstřícněji, nicméně často zaměňují můj pokus o rychlý pokec za flirt. Ani se nedivím. Začít si jen tak povídat se zkrátka nenosí.

Abych šla příkladem, snažím se být přátelská ke všem klientům, u kterých uklízím. Pochopitelně do té míry, aby jim to nevadilo. Někdo se totiž doopravdy bavit nechce a já jsem v první řadě uklízečka, která má za úkol pořádně uklidit. Tím se však dostávám k tomu, proč jsem tento článek začala psát.

Vzpomněla jsem si na to, že v Praze svého času fungovalo kadeřnictví, kde pány stříhaly kadeřnice pouze ve spodním prádle. Zkrachovalo. Přišlo mi to tehdy jako hloupost, ale když jsem si před úklidem u jednoho sympaťáka oblékala červená tanga s krajkou, uvědomila jsem si, že se vlastně snažím o něco podobného. Snažím se do úplně běžné služby vnést trošku té erotiky a vzrušení. Proč?

Protože chci, aby se na mě dobře koukalo. Chci vždy sdílet dobrou náladu. Při práci se ráda cítím sexy a mužům dělá radost koukat na sexy ženy – alespoň doufám :-). Je to maličkost, ale je to právě ta věc, která dělí každodenní nudu od nečekaného zpestření.

Jsem 100% přesvědčená o tom, že kdyby každý nosil „červená tanga“, hned se nám žije líp. Bez ohledu na to, jestli je to prodavačka v krámě, nebo číšník v restauraci.

Chlípná na návštěvě u ještě chlípnější

Nedostatek práce mě rozhodně netrápí. S časem jsem na tom o poznání hůř. To je také ten hlavní důvod, proč prakticky všechny bordeláře z Twitteru a zde z blogu odmítám. Nedávno mi ale dorazila tajemná poptávk, která si servítky opravdu nebrala.

Hned v první větě mailu se odesílatelka přiznala k tomu, že za posledních několik měsíců vystřídala už pět uklízeček. Provozuje totiž erotický privát v Praze, kde se čas od času kromě klasického obhospodařování sexuálně frustrovaných klientů konají i velké akce. Žádná z holek nechce uklízet, ona už vůbec ne a volat po každé párty jednotku pro boj s biologickým odpadem by se prodražilo. Hned jsem si představila místnost, kde ze stropu kape sperma… nicméně překvapením pro mě bylo, že erotický privát se nachází prakticky za rohem od mého bydlení.

Slušně jsem odmítla, ale odesílatelka tak dlouho naléhala a tvrdila, že jsem její poslední naděje, až jsem kývla na schůzku. To s tou poslední nadějí mi přišlo trošku přehnané, protože uklízečky v bordelech a nočních barech pracují úplně normálně, ale tak aspoň nová zkušenost. Kdyby toho nebylo tolik a dalo se uklízet později v noci, tak bych si snad ještě čas našla, když to mám pak domů tři minuty chůze.

Jednoho večera jsem dorazila před dům, zazvonila a čekala. Co tak koukám kolem a čekám, stoupne si vedle mě černovlasý sympaťák, tak kolem čtyřicítky. Pomrkává, přešlapuje, čeká. Ano, chvilku mi trvalo, než mi došlo, že také čeká na to, až mu přiběhne někdo z privátu otevřít. Ve dveřích se objevila usměvavá blondýnka, pána pozdravila křestním jménem a mě poslala výtahem nahoru za odesílatelkou mailu. Ta už na mě doopravdy čekala nahoře, úplně mladá a šmrncovní holka. Šmrncovní takovým tím způsobem, že kdybych byla chlap, tak mi začne bzučet v trenkách. Zavedla mě do kuchyně oddělené od zbytku bytu posuvnými dveřmi, nalila mi skleničku červeného a začala vyprávět.

Nepředstavujte si pracovní pohovor, spíše to byl přátelský pokec a takové rychlé představení celého privátu. Měla jsem také možnost zeptat se na dost věcí. Třeba mě překvapilo, že na chodbě nesedí dvoumetrový holohlavec v kožené bundě. Slečna mi vysvětlila, jak se tohle již nenosí. Za dobu provozování privátu zažila pouze jednou krizovku, kdy přes telefon neodhadla podnapilého nadržence. Ten v momentě, kdy mu selhalo nářadíčko, začal demolovat interiér. Jinak je to práce klidná, v rámci možností bezpečná, ale náročná na úklid a hygienu, což by měl být můj úkol.

Bylo zajímavé sedět v kuchyni a slyšet z pokojů všelijaké zvuky. Od smíchu přes vzdychání až po řev. Zajímavé a pořádně vzrušující. Když jsme si šly prohlédnout jeden volný pokoj, potkaly jsme odcházejícího klienta. Hned si u mě chtěl zarezervovat hodinku. Vtipkoval. Nebo snad ne? Každopádně aspoň vím, že kdyby mě drhnutí podlahy přestalo bavit, mám co dělat.

Se slečnou jsem ještě chvilku povídala a bohužel jsme zjistily, že rozhodně nejsem schopná chodit tak často a dělat pečlivě vše, co si představuje. Je to docela škoda, ale lepší než se falešně tvářit, že jsem vše stihla a povlečení je čisté jak čerstvě napadný sníh. Rozloučily jsme se a já popřála paní vedoucí, ať má při hledání nějaké uklízečky, která nebude prudérní, šťastnou ruku. Bylo to až překvapivě fajn povídání a sama jsem byla překvapená tím, jak příjemně jsem se na privátu cítila, ať už to zní sebevíc zvláštně. Vlastně už se ani nedivím tomu, že si tam někteří pánové chodí tak rádi odfrknout.

Chlípný víkend nepatří do postele

Jak už je u mě zvykem, překvapivé vzpomínky vyhrabávám z paměti hned po dodrhnutí sprchového koutu nějakou děsnou chemií. Ne náhodou mě zrovna v pátek pobavila vzpomínka na jeden víkend, který jsem prožila s bývalým. Pokud teď chcete přestat číst, protože jste si představili, jak básním o skvělé snídani do postele a noci plné sexu, tak čtěte dál. K tomuhle klišé to bude mít hodně daleko.

Já osobně celý koncept víkendu moc nechápu, protože jsem toho názoru, že pro líného má týden sedm zítřků a pro aktivního sedm dnešků. Nebaví mě něco odkládat na sobotu, protože je volno. Chci to udělat teď. Možná je to tím, že pracuji také o víkendech, nicméně všímám si toho, jak lidé odkládají věci na víkend. Ať už je to IKEA, spánek, nebo třeba úklid celého domu. Výsledkem je ale vždy jen a jen to, že celý slavný víkend rychle probublá. A pak je tu zase to pondělííííííí, že jo.

Za úplně nejhorší považuji odkládání romantiky a sexuálních hrátek na víkend. Takové to: „Miláčku, uděláme si krásný víkend?“ Možná je to fajn u vztahů na dálku, ale u běžného vztahu to pouze zvyšuje očekávání, které prostě nelze splnit. Skvělým příkladem je ostatně i výše zmíněný víkend s bývalým. Celý týden mě napínal a říkal, jak pro mě nachystal něco úžasně romantického. Naivně jsem si představovala večeři, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházku, jízdu na koníčkovi, kino, smyslnou masáž a v neposlední řadě cukrárnu.

V pátek dorazil domů, pšíkl mi do obličeje a s paralenem zalehl do postele. A já vedle něj, abych nám pustila alespoň nějaký ten film. V noci mě probudilo záchodové tornádo. Citlivější pojmenování výbušného průjmu s pravidelným zvracením mě nenapadá. Během soboty jsem tak uklízela (to bylo docela fajn) a hrála si na pečovatelku, která jako jediná v domácnosti umí připravit čaj. Sobotní večer jsem strávila pohledem na potícího se maroda a neděli praním propoceného povlečení. K večeru se mu udělalo lépe, akorát tak, aby mohl vyrazit v pondělí po víkendu v posteli zase do práce.

Asi si říkáte, že bych byla pěkná kráva, kdybych ho za to kritizovala. Nikdo si totiž nevybírá, kdy onemocní. To máte pravdu, ale taky ještě nevíte, co romantického pro mě chystal. Protože mě to zajímalo, optala jsem se ho. Dozvěděla jsem se, že to byla večeře, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházka, jízda na koníčkovi, kino, smyslná masáž a v neposlední řadě cukrárna. 

Další týden jsem zase čekala, o víkendu měla jeho ségra narozeniny, čekala jsem další týden, to měl pak nějaký výlet s chlapama z práce a po dalším týdnu jsem si řekla, že čekání mě prostě nebaví. Večeře může být na pondělí, francouzské polibky a 69 na úterý, procházka a jízda na koníčkovi na středu, ve čtvrtek dáme kino a v pátek cukrárnu, ve které koupíme čokoládu pro smyslnou masáž. O víkendu můžeme na nějaký ten zámek. I takhle nalinkovaný týden by pro mě byl lepší, než poslušně vzhlížet k nějakému víkendu.

Muži (včetně mých klientů) dost často zmiňují, že jsou vyšťavení z práce. Nebaví je a po rachotě chtějí mít klid. Nejradši zasednou na gauč jak Al Bunda. Bez ohledu na to, jestli dělají někde manažera, nebo řemeslníka. Co je ale tak stresujícího na koukání na film, večeři, procházce a sexu?

Kdyby si s partnerkou zpříjemňovali pracovní dny takovými aktivitami, možná by tak moc nemuseli uctívat pouhé dva dny, během kterých člověk stejnak nic moc nestihne. Užívali by si každý den a jejich vztahy (a moje vztahy) by vydržely až do smrti… no dobře, prostě trošku déle.

Co jsem se naučila od nebezpečně zkušené klientky?

Je to prostě šílená šelma. Taková ta žena, která má sice už kolem padesátky, ale když projde kolem mladého kluka, tak mu exploduje poklopec. Óda na ženské křivky, skvělý smysl pro humor, sebevědomí, charizma na rozdávání a šťastný manžel, který rozhodně v životě netrpí nedostatkem vzrušení. Baví mě uklízet a u toho poslouchat její příběhy a její pikantní rady.

Asi tak nějak vytušila, že povídání o sexu (a nejen povídání) je můj koníček. Když jsem uklízela do botníku z ložnice nádherné červené lodičky, poradila mi, že pokud chci muže po čase ve vztahu opět nastartovat, mám si pořídit podobné. Pak už jen stačí v nich nakráčet do ložnice. Pouze v nich. To není špatný tip, co? Tak nějak mě ta představa vzrušila vzhledem k tomu, že jsem ty lodičky z té ložnice zrovna odnášela.

Je to pouze jedna z mnoha bleskových rad a další várka mě čeká s každým dalším úklidem. Paní by s přehledem strčila do kapsy všechny ženské časopisy plné rad pro zpestření vztahu. V porovnání s tím, jak se ona staví k různým překvapením ve vztahu, jsou články z časáků doopravdy snůšky blábolů.

Tato nebezpečně zkušená klientka mě naučila hlavně to, že sex není žádná věda. Já jsem z toho sice raketové inženýrství nikdy nedělala, ale člověk se nechá velmi snadno zmanipulovat. Tady kouká na Padesát odstínů šedi, támhle si přečte výsledky výzkumu na téma nejvíce vzrušující barvy spodního prádla a jinde se zase od renomované sexuální koučky v televizním pořadu dozví, že vztah se po roce neobejde bez hromady erotických hraček. A ona, šílená šelma?

Ona si vystačí s červenými lodičkami a energií, se kterou toho jejího manžílka dělá pravidelně šťastným. Bez všech těch kouzel a pouček kolem. To je to hlavní, co mě naučila. Respektive je to konečně pro mě důkaz toho, že skvělý sex si člověk může užívat klidně i v padesáti. Po úklidu u ní doma vždy odcházím nabitá, vysmátá a absolutně nadržená, protože povídání s ní funguje lépe než kdejaké afrodiziakum…

Uklízečka se zamilovala do pána z Twitteru

Ještě na střední škole jsem měla kamaráda, se kterým jsem byla většinu času v lavici. Děsně fajn kluk, vlastně ani nevím, kde je mu konec. Na první hodinu přišel vždy o pět minut pozdě, sedl si vedle mě a pronesl: „Tak jsem se zas zamiloval.“

Dělal to tak prakticky každý den a o přestávce mi vyprávěl o tom, jak se na něj támhle blondýnka s modrýma očima usmála, jak otevřel dveře uhrančivé brunetce a jak se zamiloval tak, že nemůže na nikoho jiného myslet. Přišlo mi to děsně vtipné a vždy jsem si z něj dělala srandu. Měl zkrátka velké srdce a hlavně velkou fantazii.

A teď po pár letech? Úplně ho chápu. Sice se každý den nezamiluji, ale rozhodně se dost často zakoukám. Je to podle mě na vztazích a seznamování prakticky to nejkrásnější. Vždyť když se zakoukáte, je pro vás ten druhý člověk absolutně dokonalý. Okouzlení pochopitelně může zmizet s prvním podáním ruky, ale do té doby je to krásný zážitek. Nikdy bych si ale nemyslela, že se „zamiluji“ do chlápka z Twitteru.

Začal mě sledovat, já si prohlédla jeho profil a přečetla si vše, co kdy napsal. Koukala jsem na jeho fotku před spaním a celou noc mě pronásledovaly sny. O tom, jak to děláme všude možně, jak mu ho kouřím, jak s ním zkouším ty nejchlípnější věci (můj repertoár je hodně bohatý) a jak patřím jen jemu. Ráno jsem se probudila. Tak trošku zmatená, docela dost unavená, ale zamilovaná až po uši.

Tenhle povznášející pocit se mě nyní drží a já si připadám tak trošku jako blázen. Jak můžu cítit něco tak silného k někomu, koho jsem nikdy v životě neviděla? Vždycky jsem se smála holkám, které pláčou před spaním nad plakátem Vojty Dyka, ale asi je začínám chápat.

Přemýšlím nad tím, jestli toho muže oslovit. Prostě mu napsat, že mi přijde sympatický a mám chuť se s ním sejít. Taky se ale bojím toho, že si tím zkazím ten pocit. A nebo prostě jen čekám na to, až se objeví někdo skutečný (myšleno mimo Twitter) a já nebudu žít ze snů, které se mi mimochodem jak na potvoru už nikdy znovu nezdály. Znáte to taky a co doporučujete?

Opravdu skvělý sex je jako blesk

Asi už jste si zvykli na to, že čas od času ráda filozofuji. Většinou mi k tomu dají stimul události uplynulého týdne, všelijaké konverzace s klienty a v neposlední řadě i vlastní zážitky, třebaže zcela upřímně je to u mě v poslední době sice chlípné, ale dost vzácné, jestli mi rozumíte :-).

Nedávno mi začal jeden klient vyprávět o jeho manželství. Je to absolutně klasická scéna a popravdě ani nevím, proč se mi lidé tak rádi svěřují. Jako Radim Uzel nevypadám a pět manželství za sebou také nemám. Ale umím naslouchat, to zase jo. Ono je totiž mnohem zajímavější poslouchat během drhnutí podlahy klienty než mít zapnuté rádio.

Klasická scéna byla obohacena o klasické stížnosti v podobě nedostatku sexu, nepochopení ze strany manželky a celkově nedostatku komunikace mezi partnery. Třešničkou na dortu byl pak přehled bizarních výmluv, se kterými manželka přichází vždy, když pan domácí zatouží po trošku toho bunga bunga. Nejvíce mě rozesmálo odmítnutí kvůli čerstvě ustlané posteli. V první řadě není problém snad během minuty ustlat znovu a v druhé existuje celá řada dalších míst, kde je možné mít sex.

A právě tahle výmluva mi připomněla, že já tohle doopravdy nikdy nechci zažít. Vlastně ani nechci, aby se mě chlap ptal na to, jestli si to rozdáme. Sám musí vycítit, že je ta správná chvíle. Mrskne se mnou do čerstvě ustlané postele a společně zařídíme, aby o chvilku později vypadala jak pohlcená tornádem. Opravdu skvělý sex je totiž jako blesk. Jako blesk z čistého nebe. Objeví se zčistajasna a nenechá člověka přemýšlet nad tím, jestli má oholené nohy, jestli má čisté spodní prádlo a jestli ho neuslyší sousedi. Nechci sex, před kterým se stihnu dokonale učesat, nalíčit a přijdu do ložnice krokem supermodelky z přehlídce nejnovější kolekce Yves Saint Laurent.

Taky jsem si uvědomila, že čím delší vztah jsem měla (v tomhle ohledu nejsem úplně rekordmanka), tím se blýskalo méně. Od spontánního sexu se přechází k sexu před spaním a od sexu před spaním se přechází k takovému tomu středa – je ho tam třeba. Smutné.

Možná se nabízí napsat, že se pak ani nelze divit tomu, jak moc muži ve vztazích podvádí. To by bylo ale moc lehké a pokud nejde o znásilnění, tak o tom, jestli bude sex, nakonec stejnak vždy rozhoduje jen a jen žena. A sama moc dobře vím, že někdy jsem si za nedostatek zábavy ve vztahu mohla sama.

Do budoucna jdu s předsevzetím, aby byl každý vztah jedna velká bouřka plná blesků a já si řekla, že je to láska jako hrom!

Kéž bych pod postelí puberťáka našla jen bubáka

Otvírám dveře od pokoje třináctiletého školáka, vyvalí se zelený dým a já ze strachu začínám přemýlet nad tím, jak se správně pokřižovat. Místnost víc než dětský pokoj připomíná brloh nějakého mýtického zvířete. Kdyby to někdo náhodou nevěděl, dnešní puberťáci mají k uklízení stejný vztah asi jako Sheldon Cooper k výkladu věšteckých karet. Všude se válí obaly od zubožroutských tyčinek, stěnu zdobí obří plakát Rytmuse a přetékající koš je hodně nepovedenou napodobeninou šikmé věže v Pise.

No dobře, konec přehánění :-). Nadávat na neuklizený pokoj může maximálně tak maminka, pro mě je to práce a opravdových bordelářů z řad školáků bych napočítala na jedné ruce. Jak je to možné? Jednoduše, během celodenního hraní her na počítači člověk přeci jen neudělá tolik nepořádku. Většinou stačí porovnat pár věcí, vynést odpadky, vyluxovat, někde šáhnout hadrem a ustlat postel… a taky se podívat pod postel.

Kromě osamocených ponožek nalézám pod postelemi puberťáků i další poklady od starých komiksů po hlavičky Lego panáčků. Jeden artefakt mi ale nedá spát. Překvapivě ho mají pod postelí výhradně jen kluci. U slečen jsem nikdy nic podobného nenašla. Co to je? Je to většinou poměrně těžká krabice od předražených tenisek s fajfkou, kterou zdobí hromada samolepek. Profesionalita (ano, přes uklízení jsem vážně profík) mi nedovolí krabici otevřít a podívat se, co ukrývá. Moje fantazie ale běží na plné obrátky.

Proč má puberťák pod postelí zašantročenou krabici – navíc tak hluboko, že jí najde jen poctivá uklízečka při luxování těch nejtitěrnějších drobečků? Krade starší ségře kalhotky? Spoří si na vysokou? Má ohromnou zásobu trávy? Je v krabici Schrödingerova kočka? Jsem si jistá tím, že péčko to určitě není. To má dneska každý teenager prakticky pod palcem v mobilu a tabletu.

Měli jste vidět jednoho klučinu, když viděl, že jsem jeho tajuplnou krabici při luxování vytáhla ven. Všiml si toho při procházení kolem pokoje, vytrhl mi vysavač z ruky a vrhl se do uklízení sám. Údajně, aby rodičům udělal radost a já měla méně práce. Tenhle zážitek pochopitelně mojí zvědavost rozdrážil ještě víc. Bod pro něj za pohotovou reakci.

Možná si přemýšlením nad obsahem krabice snažím jen zpestřit zdlouhavou práci, ale doopravdy by mě zajímalo, co tak může třináctiletý školák před světem tajit. Nějaký tip? Případně najde se někdo, kdo v zájmu mého klidu naruší soukromí dospívajícího syna a podívá se do jeho krabice? Byla bych za to moc vděčná. A že z toho bude mít psychickou újmu? O nic nejde, vašeho syna tak jako tak zklamete v životě ještě milionkrát.

Rozpůlený vrchol (ne)tolerance

Čím víc se dostávám pod kůži manželským párům, tím víc jsem přesvědčená o tom, že já na sebe nikdy bílé šaty s vlečkou neobleču. Vždycky jsem si myslela, že manželství je jenom takové to vážnější chození a snadný způsob, jak se zbavit poloviny majetku.

Praxe mi ale ukazuje, že to tak vůbec není. Skoro to vypadá, že manželství kompletně mění chování a uvažování lidí. Navlečení prstýnku je takový teleport na místo, ze kterého není snadného návratu. Na Twitteru jsem se zmínila o prkýnku přilepeném izolepou (děkuji za všechny hvězdičky a retweety), avšak to není zdaleka všechno, na co jsem při uklízení narazila.

V bytech sezdaných párů je děsně snadné identifikovat místa, kde to skřípe. Tím nemyslím fiktivní místa v soužití, ale skutečná místa. Například na záchodě jsou časopisy o autech, ale jsou důmyslně schovány pod dolní poličkou, aby paní domu neštvaly. V obýváku je hypermoderní domácí kino a za ním růžová tapeta s motivem pampelišek. Typicky mužská pracovna je doplněna o kytičky v roztomilých květináčích. Zkrátka soužití není snadné, ne vždy by z něj měl bytový designer radost, ale asi je zapotřebí dělat kompromisy a být tolerantní.

Jeden z takových vrcholů (ne)tolerance jsem zahlédla v dlouhé předsíni manželského páru, který je spolu druhým rokem. Co jsem pochopila, není to jejich první pokus o „v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví“. Pán byl dříve dost vášnivý cestoval a s první manželkou procestoval vše možné od Ameriky po Čínu. Jak to vím? Na stěnách v předsíni je totiž hromada zarámovaných fotek z různých míst.

Nová manželka však nedokázala překousnout, že by vstup do jejich hnízdečka zdobila ta, co stála před oltářem dříve, tak se s manželem domluvila na brilantním řešení. On nezapomene na cestovatelské zážitky a ona nebude muset koukat na bývalou ženu. Všechny fotky jsou z půlky fuč aneb tam, kde chybí Photoshop skills, nastupuje pravítko a nůžky. Pro názornost dávám příklad, jak to tak nějak na všech fotkách vypadá.

Není právě tohle ten skvělý důkaz toho, jak dokáže být manželství (ne)tolerantní a absolutně praštěné? Já sama to považuji za vrchol, třebaže jsem přesvědčená o tom, že pán si při pohledu na fotky přeci jen vzpomene ještě na trošku jiné vrcholy a vyvrcholení.

Ženy jsou mrchy a tohle je záhada

Ujíždím si na starých pořadech, seriálech a filmech pro pamětníky. Jedním z těch pořadů jsou i Bakaláři, což byla vždy trojce vesměs vtipných příběhů ze života. Když mě pak potká něco zajímavého, tak si vždy říkám, že to by se pro Bakaláře skvěle hodilo. Ty nejlepší scénáře totiž píše život sám, ať už to zní jako sebevětší klišé.

Jedním z těch příběhů je i moje nedávná zkušenost dokazující, že ženy dokážou být opravdu mrchy a osamělí muži dělají zvláštní věci. Jeden pán si mě objednal k sobě domů, abych mu opravdu velmi precizně uklidila celý byt. Zkrátka práce na celý den. Po příchodu mi vysvětlil, že vše musí být opravdu špígl nýgl. Zároveň mám dorazit i další den odpoledne. Slaví narozeniny a pozval několik lidí společně s nejlepší kamarádku na oslavu spojenou s večeří, kterou sám uvaří. Uklidím tedy před oslavou a také další den po oslavě. Když jsem se mu podívala do očí, hned mi bylo jasné, že tím největším dárkem pro něj bude, když kamarádka konečně pochopí, že by neměla zůstat pouze kamarádkou. Vše jsem poctivě vydrhla, poradila s výběrem hudby na oslavu, ochutnala domácí ořechový koláč a s přáním krásné oslavy zmizela. Pán byl spokojený.

Druhý den zvoním na dveře a nic. Zvoním a klepu. Nic. Volám na mobil a ten je vypnutý. Když už se chystám odejít, zašramotí klíče v zámku a pán otvírá dveře. Respektive to, co z pána po oslavě zůstalo. Hned mě napadlo, že to musel být šrumec. Měl slušnou opičku. Jaké však bylo moje překvapení, když kromě pár maličkostí zůstal byt kompletně uklizený. Jen v kuchyni se válala prázdná flaška.

Zeptala jsem se, jak dopadla oslava. Ukázalo se, že prakticky po mém odchodu se začal jeden host za druhým vymlouvat. Klasika v podobě musím hlídat děti, něco mi do toho skočilo a babička dostala infarkt. Ze všech pozvaných tedy zůstala na seznamu pouze nejlepší kamarádka. Dorazila? Kdepak, ta neměla ani tolik slušnosti, aby se omluvila. Tak se rozhodl to oslavit sám, když dokážou být ženy takový mrchy (jeho slova) a ukázal prstem na prázdnou láhev.

Jen jsem pokývala hlavou. Bylo mi ho líto, tak jsem si řekla, že mu aspoň uklidím. Dala jsem se do úklidu a pán se omluvil, že letí do sprchy. Utřela jsem kuchyňskou linku, láhev přidala k odpadu a zamířila jsem do ložnice ustlat. Jak tak rozhazuji peřiny kolem sebe, vidím, jak z nich něco vyletělo. Byla to ženská náušnice. Něco, co v té posteli ještě včera 100% nebylo, protože bych si toho jako poctivá uklízečka všimla. Zvědavost mě začala požírat rychleji než Savo plíseň v rohu koupelny.

Pána jsem se chtěla zeptat, ale nakonec jsem si to rozmyslela. A teď mi řekněte, co se asi tak mohlo během oslavy stát, případně kde je pravda? Já popravdě nevím, co si mám myslet. Tohle už ani není příběh pro Bakaláře, to je spíš do Věřte nevěřte.

Filozofické okénko: Jak se připravit o skvělý sex

Asi bych normálně něco takového nepsala. Je pravda, že víc než hluboké myšlenky je u mě pravděpodobnější hluboké… ehm, však víte co, ale měla jsem chvilku. Pokud čekáte srandu, nebo nějakou revoluci v chápání společenské dynamiky, zklamu vás. Je to zkrátka jen moje chuť vyjádřit se, takový freestyle.

Nedávno mě velmi urazil příspěvek jednoho muže. Kromě jiného v něm zaznělo, že na uklízečku píšu až podezřele bez chyb. Rychle jsem zareagovala a pak reakci smazala, protože jsem si uvědomila, že člověk s takovým názorem si nezaslouží pozornost. I tak mi však vrtalo v hlavě, co tím vlastně chtěl říct.

Přišla jsem jen na to, že uklízečka asi má být automaticky negramotná. Kdyby přeci uměla psát bez chyb, tak má lepší práci. BLBOST! Stejně tak je hloupost, že uklízečka musí mít minimální mzdu a nemůže si dovolit něco dražšího a kvalitního. Zkrátka předsudky a řeči někoho, komu chybí alespoň trošku reálné vnímání světa kolem.

Tenhle text ale nemá být o předsudcích, ale o tom, jak předsudky hromadě mužů berou šanci na super sex. Kamarádovi se moc líbila prodavačka v Tescu. Byla údajně moc sympatická a vždy usměvavá. Na otázku, proč s ní tedy již dávno nebyl někde na večeři, mi odpověděl, že je to přece prodavačka, určitě odněkud z Ukrajiny podle přízvuku. Co když bude úplně blbá… a v ten moment jsem mu řekla, že blbec je on. Z Dolních Debilčan.

Jsem totiž přesvědčená o tom, že mnohdy v životě to, co děláme, jak vypadáme a jak působíme na okolí, je vlastně tak trošku předurčeno. Některé ženy se mohou za kasou v obchodě utrápit za 10 tisíc, další holku objeví před kasou a do tří let bere miliony a fotí pro Vogue. Stejně tak znám slečnu, která chodí s trenérem do fitka a pere se už půl roku s každým kilem. Já zase nepřiberu, i kdybych denně vypila friťák.

Pak přijde nějaký blbec a začne říkat, že s touhle by nespal, protože je blbá. Kdyby nebyla, nemusí přeci hákovat za kasou. A tahle holka s faldama by měla přestat žrát, o takovou bych si neopřel ani kolo… ty ženy jsou pro něj nuly, které prohrály boj o úspěch a prestiž.

Nechápu to jako nespravedlnost, podle mě takový život prostě je. Sice mi můžete na tohle napsat hromady argumentů a příkladů, kdy to bude vypadat jinak. Zmíníte cílevědomost, odhodlanost a vše ostatní, o čem se člověk dočte v motivačních knihách. Že vše lze změnit a neúspěch je jen selhání jedince. A budete mít částečně pravdu, akorát přehlédnete jednu věc. Prostě to není lehká a lidi nejsou roboti, třebaže to tak při pohledu na úspěšné celebrity a sportovce působí.

Já ale zjistila jednu kouzelnou věc. Když se najde muž, který si ženu nevybírá podle toho, jestli mu před kamarády z kanceláře udělá ostudu, ale podle toho, jestli je mu sympatická a rozumí si s ní, tak ta žena absolutně rozkvete. Znám to sama na sobě. A s takovou ženou zažijete skvělý sex!

To, jak se o něj připravit, je ukryto v koukání na lidi kolem. Když budete pohrdat ženami, které dělají tzv. podřadné práce, můžete se připravit o super kámošky, super sex a třeba i super lásku. To je asi to hlavní, co jsem tím chtěla říct.

Nic přelomového, co? Ale pro mě to je důležité, protože nemám ráda, když se někdo nad někoho povyšuje. Tak kluci, nebojte se oslovit baculku, přemluvte uklízečku a holka ze sámošky sice chodí nenalíčená, ale vy jí můžete dát důvod připravit se na rande tak, že vám spadne brada…

Ceník

Jestli někdy přestanu dělat uklízečku, otvírám si manželskou poradnu. Poslední dobou se mi čím dál častěji stává, že kromě klasického bordelu uklízím i bordel vztahový. Asi působím důvěryhodně a dost vzdělaně, což mi samo o sobě přijde bláznivé, ale lidé se mi ve velkém svěřují, chtějí rady a celkově mě nechávají nakouknout do jejich vztahů. Zcela typicky v momentě, kdy v těch vztazích něco skřípe.

Ženy to často dělají kvůli tomu, že nemají dobrou kamarádku. Případně mají skvělou kamarádku, která si na skvělou pouze hraje. Muži si někdy zase myslí, že jich budu litovat a třeba díky tomu něco bude. Většinou pomlouvají jejich ex a holky, které jim ani neuklidí, a proto musím jejich domovy navštěvovat já.

S asi vůbec nejvtipnější zpovědí se na mě nedávno obrátil jeden pán. Chodím k němu domů uklízet už nějaký pátek (doslova), protože on ani jeho manželka nemají čas. Nejdříve se mě tedy zeptal, jestli by nešlo nějak nenápadně domluvit, abych odmítla uklízet vše. Jako že bych paní sdělila, že třeba zásadně nedrhnu toaletu. Divila jsem se a říkala jsem mu, že to si přeci musí poručit ona. Pokud si objedná úklid všeho, tak vše uklidím. Netvářil se moc nadšeně a začal s vysvětlováním.

Ještě než jsem u nich začala uklízet, musel se o čistotu domova starat on. Čas moc neměl a s manželkou se hádal, protože když už měl volno, nechtěl ho zabít s vysavačem v ruce. Manželka ale pracuje jako managerka a očividně umí dost dobře motivovat, což pochopíte při pohledu na její ceník, pokud to tak lze nazvat.

Ukázání prsou – mytí nádobí
Vyhonění rukou – praní prádla
Orál – luxování a utírání prachu
Sex – mytí oken
Anál – výměna záclon a vydrhnutí koupelny

Když teď vše z toho dělám já, pán přišel ve velké míře o odměny. Když mi to tak decentně vysvětloval a hledal správná slova, aby nevypadal jako zvrhlík, musela jsem se vnitřně děsně smát. Přiznal, že sice manželka má taky potřeby, ale on teď už nemůže říct: „No tááááák, vždyť jsem všude umyl okna.“ Byl to údajně skvělý argument a důkaz toho, že obchod něco za něco funguje i v manželství. A já? Asi se s ním zkusím nějak domluvit, je mi ho líto!

Kam bych si jako chlap schovala to, o čem manželka nesmí vědět?

Jako multifunkční uklízečka a rovnačka věcí jsem zjistila, že většina lidí nemá kostlivce ve skříni. Mnohem častěji v ní mají oblečení, všelijaké krabice a další krámy. Také jsem ale zjistila, že hodně mužů bojuje s tím, kam si schovat před manželkou poklad. Pro někoho je to nahá fotka jeho první holky, pro jiného čokoláda s oříšky a pro dalšího klíč od bytu, který si tajně pronajímá, aby měl kde spát s milenkou.

Záměrně píšu o schovávání pouze mužských pokladů. Určitě to není kvůli tomu, že my ženy bychom nějaké ty tajné předměty neměly, ale spíš vím, že většina mužů ani netuší, kde se doma ukrývá hrnec na těstoviny nebo nůžky na nehty. Nic ve zlém, prostě to vědět nepotřebujete, když máte nás. My si můžeme dát fotku milence na noční stolek a ničeho si nevšimnete. Opět nic ve zlém.

V bytech lidí jsem zaznamenala, že hodně mužů má nějaký pracovní stůl (případně rovnou pracovní koutek). Když přijdu na úklid a muž není doma, žena využije příležitosti a pracovní místo hezky prohlédne. Nejdříve jsem tohle chování nechápala a myslela si, že dělám něco špatně. Pak mi však docvaklo, že když se muž bude ptát, proč je tahle věc takhle a tamta vlevo místo vpravo, může to paní domu svést na mě. To ve zkratce znamená, že pracovna a pracovní stůl rozhodně nepatří mezi vhodné schovky. To stejné platí o uzamykatelných šuplících, protože ty na nás ženy působí jak povánoční slevy. Přitahují nás jak magnet.

Když jsem přemýšlela nad tím, kam bych si jako chlap schovala něco tajného, nejdřívě mě napadl sklep, případně půda. Jenže tam člověk nikdy neví, kdy se žena rozhodne vyštrachat staré hadry, případně naopak uskladnit nějaký nový bordel. Zkrátka to není úplně neprůstřelné.

Pak mi to ale došlo! Nejedná se tak ani o jedno konkrétní místo, jako o kombinaci místa a předmětu. Zcela ideální je těžká krabice s nářadím (kladiva, klíče apod.) umístěná někde v horní poličce. Oko tam nedohlédne a křehká žena bude mít strach z toho, že jí při sundavání krabice spadne na hlavu. Většinu žen vlastně ani nenapadne vzít během dne do ruky kladivo a začít doma něco mlátit. Alespoň žádnou takovou neznám. Já samotná jsem i přes profesionální uklízecí skills na tom s kutilstvím asi tak jako Tim Allen a nepamatuji si na to, že by se mi nějaká z kamarádek chlubila tím, jak rovně si přivrtala poličku.

Taková krabice je tedy místem, kam my ženy jen tak nezavítáme. Ideální místo pro uschování usvědčujících materiálů už znáte. Teď už zbývá jen doufat, že v rodině budete jediný, kdo si ho přečetl.

Prozradím vám, co považuji na mužích za fakt sexy

Nedávno jsem se začetla do nějakého dámského magazínu, kde se rozebíralo, co přijde ženám na mužích sexy. Pochopitelně došlo na svaly a pekáč buchet, inteligenci, bohatství a husté vlasy, ale kvůli tomu si člověk nemusí kupovat časopis. Navíc jsou to povrchní věci, které se mohou časem zprotivit.

Sama to moc dobře vím. Z inteligence se stane otravné všeználkovství a z bohatství odporné vychloubání a arogance. Zamyslela jsem se tedy nad tím, co je pro mě sexy. Co je tím ukazatelem, který rozlišuje sexy samečky od šedivého průměru? Přišla jsem na to. Je to bydlení!

Pochopitelně tím nemyslím bydlení samotné, ale jeho styl. To znamená, že i 1+KK má šanci zaujmout. Vybavení bytu a interiér vypovídá o osobnosti člověka děsně moc. Baví mě, když mají muži vkus a cit pro barvy. Když je jejich bydlení chytře řešené. Někdy mě zaujme knihovna, jindy malé designové křesílko u okna. Nebo třeba sprchový kout s barevnými diodami a možností pustit si hudbu.

Nevím, jak to vysvětlit, ale některé byty navíc mají unikátní kouzlo. Takové kouzlo, které z vás umí sundat oblečení už ve dveřích. Dokážu si skvěle představit, jak do takového bydlení zavítám na první návštěvu a odejdu až další den po snídani. Je to o pocitech a pokud se seznamujete, rozhodně nepodceňujte to, kde bydlíte. Nemusí to být luxusní, nemusí to být drahé, ale nesmí to být studentský pokojíček. Stejně špatně na mě působí sterilní byty bez duše, které vypadají jak z katalogu. Člověk aby si zažádal o písemné povolení, než si sedne na gauč.

Zajímavé je také to, jak mění byt obrazy a fotky. V jednom domě, ve kterém uklízím, má pán na stěně černobílé fotografie jeho samotného někde v lese. Je to ohromně tajemné a vzrušující. Plakát tenistky škrábající se na zadku mě zas dokáže přesvědčit o tom, že majitel bytu pro mě nebude dobrá partie.

Nezadaným mužům hledajícím partnerku/milenku/kuchařku/uklízečku doporučuji podívat se kolem sebe a zamyslet se nad tím, jestli ta matrace ležící na zemi nevolá po zařízení ložnice. Bydlení je pro mě jako ženu děsně důležité a věřím, že nejsem sama. Nebo snad ano?

3 signály, podle kterých poznáte, že si to můžete rozdat s uklízečkou

Skutečný život má k péčku bohužel hodně daleko. Uvědomuji si to vždy, když otvírám dveře kurýrovi s pizzou, on si vezme peníze a bez mrknutí oka se vypaří jak pára nad hrncem. Stejně tak jsem nikdy nedostala naplácáno od profesora matematiky, neojel mě falešný taxikář a u řemeslníků jsem většinou vzrušená už jen z toho, že dorazí ve smluvený den a čas.

Jako chlípná uklízečka se tak snažím trošku toho péčka vnášet i do světa mimo obrazovku. Zkouším provokovat, ráda flirtuji a když jsou sympatie oboustranné, tak to vždy nějak dopadne. Problém však nastává, když sympatie oboustranné nejsou. Jak vlastně poznat, že to můžete vybalit na uklízečku? Pro lepší orientaci jsem sepsala 3 neprůstřelná znamení, které vás ušetří od nejednoho faux pas. A mě vlastně také.

1) To správné špulení zadku

Pokud na vás uklízečka při úklidu špulí zadek, nemusí to být signál k zásunu. Při některých činnostech je zkrátka zapotřebí umístit pozadí do vyšších nadmořských výšek a tam s ním nesmyslně smyslně kroutit. Nicméně v případě, kdy to kroucení probíhá v minisukni a naostro, neváhejte ani minutu. V takovém outfitu nevytírám podlahu každý den. Každá ženská navíc pozná, když jí rozkrok ofukuje čerstvý vánek, takže veřejná prezentace pipinky rozhodně není náhoda.

2) Bradavky v pozoru!

Občas vyrazím uklízet bez podprsenky, případně ve sportovní podprsence, je to prostě pohodlnější. I přes druhý zmíněný typ je však dost dobře vidět, když mi stojí bradavky. Upřímně nevím, čím to je, ale mně bradavky při uklízení stojí snad pořád. Asi je to pro mě zkrátka osudový job. Už jen to je důvod, proč bradavky v pozoru rozhodně nejsou signálem k tomu vystartovat. Není jím ani zcela promočené tílko, obzvlášť když vezmete v potaz, že letos si užíváme vedra jak v tropech. Teprve až když mě uvidíte ždímat zuřivě houbu nad poprsím, tak pak je to na vás! Nejsem totiž tak nešikovná, abych se netrefila do kýble.

3) Ve víru převlékání

Když už se mi rozhodnete asistovat u převlékání postele, je to pro mě skvělá příležitost ukázat vám, jestli do té postele nemám chuť společně s vámi skočit. Házím peřinou ze strany na stranu, měním povlečení a laškuju. Pak už jen stačí šikovné zakopnutí, zavrávorání a už ležím natažená v posteli. Natahuji ruku, žádám o pomoc a snažím se vás stáhnout za mnou do čerstvě povlečených peřin. Připadám si jak Medúsa požírající námořníky. Necháte se zlákat a spadnete za mnou?

Tak už jsou vám ty signály jasné? Nehledejte v tom žádné složitosti. Když na to mám chuť, umím to dát najevo. Avšak i tak 99 % mužů* na tyto signály nereaguje. Chybí jim snad odvaha? Nebo nás nereálnost péčka už tak moc zbrzdila?

*nezadaných heterosexuálů, od kterých jsem slyšela alespoň jednu lichotku

Utěšovala jsem ženu, jejíž muž se zamiloval do čubky

Uklízela jsem u jedné šmrncovní cizinky, která si před pár lety během eurovíkendu nabrnkla českého Honzu, opustila Londýn a přestěhovala se k nám do Prahy. Nyní se opět stěhuje zpět domů, protože se s manželem po dvou letech rozvádí a ona to tady chce kompletně opustit, zapomenout a opět se začít věnovat práci na 100 %.

Během úklidu mi vyprávěla vše možné o českých mužích a já poslouchala. Popravdě anglicky rozumím díky seriálům docela dobře, ale sama mám tak trošku problém sestavit složitější větu. Takový styl konverzace mi tedy vyhovoval a byla jsem ráda, že se po mně chce občas jen nějaké to oh my god. Bylo zajímavé slyšet názor ženy, která tady byla několik let a měla možnost vše srovnat s Londýnem, třebaže zrovna já jsem vážně ráda za to, že žiju v České republice.

Pochopila jsem, že legendární anglický džentlmen je stejně ohrožený druh jako třeba gorila nížinná. V Londýně se pije, v Praze se pije, všude se kouká na fotbal a všude se zapomíná na pravidelnou sprchu. Její Honza byl výjimkou, a proto se do něj zamilovala a konečně cítila, že našla spřízněnou duši. Velmi rychle se vzali, začali plánovat stavbu domu a celkově takový ten klasický život, akorát teda bez hypotéky a Octavie.

Vše se zlomilo v den, kdy Honzík přitáhl domů malou fenečku retrívra. Roztomilou, chlupatou a smradlavou. Nebyla nadšená, protože si hned představila, jak bude muset uklízet chlupy a loužičky (to mě ještě neznala). Jinak si ale řekla, že pokud její muž chce psa, tak ať ho má. Fenka rostla a vše se podřídilo jejím potřebám. Přes všechnu tu výchovu a pravidelné venčení však nevyzbyl čas na manželské povinnosti. Honza vyfasoval upozornění, že psovi věnuje víc péče a lásky, než jí samotné. Jen zakroutil hlavou a nic se nezměnilo. Týdny a měsíce.

Šokovaně mi vyprávěla, jak poprvé v životě žárlila na zvíře. Dlouho si to nebyla schopná připustit, ale doopravdy to tak bylo. K fence se začala chovat ošklivě, nechtěla být v její přítomnosti a vadilo jí, když si chtěla lehnout do postele a její místo bylo zabráno. V tenhle moment vyprávění se rozbrečela a obejmula mě. Začala jsem hledat skrytou kameru, protože jsem nevěřila tomu, že něco takového dokáže dospělou a na pohled silnou ženu tak moc rozhodit. A taky jsem nevěřila tomu, že jejímu příběhu chci věřit. To však nebylo všechno.

Když pak načapala manžela nahého na zemi s erekcí (pokud jsem si správně přeložila wood) při nefalšovaném francouzském líbání s rozveselenou čubkou zlatého retrívra, vybouchla a postavila manžela před rozhodnutí – buď ona, nebo pes! To, jak se rozhodl, vám asi už došlo.

Při vyhazování psích hraček do popelnice jsem si připadala jako někdo, kdo ženu se zlomeným srdcem odprošťuje od ošklivých vzpomínek a všech pojítek se zážitkem, který by nejednoho člověka poslal na křesílko k psychologovi. Radši si ani nepředstavuji, co zrovna nyní asi dělá Honzík s jeho fenečkou.

Jak holka od kbelíku ukradla chlapa barbíně z reality show

Je pravda, že když mám v poslední době nějaký volný čas, ráda vyrážím do nočních ulic a barů s partou kamarádek. Léto mi na seznamování přijde ideální a já se ráda seznamuji. Někdy pochopitelně s úmyslem si užít a pobavit se, někdy s cílem najít chlapa, který by třeba mohl být můj partner. Ano, čtete správně, chlípná uklízečka nemá žádnou vážnou známost. Nechci to svádět na práci, protože nejsem žádný manažer budující kariéru, ale v poslední době na to zkrátka nebyl čas. Když už byl u mě doma chlap, tak to bylo na tak krátkou dobu, že jsem nemusela kvůli němu ani luxovat.

A jak teda výlety za zábavou vypadají? Označení parta je docela přehnané, spíš se jedná o dvě další kamarádky, se kterými si rozumím. Jedna dělá gogo tanečnici a druhá trenérku zumby . To já tancuju maximálně tak s hadrem, ale i tak nám to klape a lov chlapů nám jde hezky od ruky. Zahlédneme kořist, vystavíme návnadu (jednu z nás) a čekáme, co se bude dít.

Takto probíhal i náš poslední lov, kde jsem se stala návnadou já. Co jsem taky mohla čekat, když jsem měla obtáhlé minišaty. Kořist v podobě černovlasého sympaťáka (tak kolem třicítky) mě zahlédla, přisedla si vedle mě na bar a dali jsme se do řeči. Během asi patnácti minut se však na vysokých jehlách připajdala afektovaná barbína a začala dorážet na můj cíl. Podle mlaskavého hubana na tvář jsem pochopila, že se znají. Já jsem jí znala taky, jeden čas totiž oslňovala prostřednictvím televizní obrazovky. Nerada soudím lidi podle bulvárních článků, ale tahle holka byla přesně taková, jak jí média prezentují. Hloupoučká, prsatá a dost sebevědomá. Nám ženám většinou stačí jeden pohled, abychom pochopily, že nikdy BFF nebudeme. Pohled proběhl a bylo jasné, že mému zájmu o přítomného pána nefandí. Začala zjišťovat, o co se snažím, kdo jsem a jaké mám úmysly. Náš rozhovor probíhal asi takhle:

A ty děláš jako co?
Jsem uklízečka.
Haha, jasně, co fakt děláš?
Jsem vážně uklízečka.
A co děláš tady?
Čekám na baru do zavíračky, abych pak mohla vydrhnout hajzlíky.
Haha, moc vtipný. Spíš mě překvapuje, že uklízečka může chodit po barech. 
Nechápu, proč by nemohla. A co děláš ty?
Tak modeling, občas moderuju, nějaký to píárko a podnikám. No a nemohla, protože je to tady třeba dost drahý.

V ten moment se značně pobavený fešák vložil do rozhovoru: „Jak můžeš vědět, že je to tady drahý, když se necháváš na všechno pití zvát od chlapů?“ Sebevědomý výraz televizní hvězdičky se změnil rychlostí blesku. Procedila něco mezi zuby, popřála nám neupřímně hezkou zábavu a zmizela v neonovém světle druhého konce baru. Cítila jsem se skvěle!

Práce uklízečky fešáka zaujala, začal se vyptávat, vtipkoval a skvěle jsme se bavili. Skoro to vypadalo, že pořádkumilovnost se do seznamu ženských kvalit zařadila někam mezi hluboké kouření a vaření domácí svíčkové.

Co vám budu říkat, netrpím mindráky a za práci uklízečky se nestydím. Vím, že když strávím pár minut před zrcadlem a v obchodě s oblečením, dokážu k vrozené chlípnosti přidat i pěknou dávku sex-appealu. Jak se zdá, tak takový mix funguje velmi dobře, dokonce lépe než sláva z telky, silikon a nějaký to píárko.

Masturbace v práci? Chlípná uklízečka a partička programátorů v akci!

Jednou za dva týdny jezdím uklízet do rodinného domku v Modřanech, ze kterého majitel udělal kanceláře. Respektive v horním patře bydlí s rodinou a v tom dolním zaměstnává pětici mladičkých programátorů, kteří tak mají k dispozici zahradu, kuchyni, obývák a další vymoženosti běžného bydlení. Osobně mi to přijde mnohem lepší než klasický open space někde v administrativní budově. 

I přes fajn prostředí však na pracovišti většinou panuje docela napjatá atmosféra. Kluci pořád něco tlučou do klávesnice, každý má vedle sebe deset plechovek od energy drinků a šéf dost často řve jako Tatra uvízlá v bahně. Jednou jsem ho viděla skoro překousnout takový ten tlustý fix, kterým čmáral nějaké diagramy na bílou tabuli. Pochopila jsem, že asi dělají nějaký ten startup, jak se teď tomu říká, ale jinak jim většinou rozumím jen každé páté slovo. Tyhle počítačová kouzla jdou mimo mě.

Minule si mě pan šéf před úklidem odchytl. Snažil se mi prapodivně naznačit, že bych měla pokaždé pořádně drhnout i kachličky za záchodem. A taky něco na ten způsob, že kluci jsou děsný prasata. Koukla jsem na záchod a hned mi bylo jasný, o co tam jde. Při uklízení záchodů jsem si zvykla na vše možné (nedávno jsem třeba za mísou našla Tatranku), ale je pravda, že zaschlé sperma na kachličkách byla pro mě docela novinka.

Jak tak ty cákance drhnu v mých epesních žlutých rukavičkách, přemýšlím nad tím, jaké by to asi bylo dělat si to během pracovní doby. Už jen představa toho, že mi šéf nevědomky platí za honění, je děsně vzrušující. Každopádně docela chápu potřebu to ze sebe během dne vymáčknout. Někdy jsem sama tak nadržená, že se nemohu soustředit na nic jiného. Pak si doma během chvilky volna potrápím lasturku a dál funguju. Kdybych byla programátor sedící u počítače (tedy u instantního zdroje péčka) a musela se soustředit na nějaké ty kódy, asi bych si to taky šla na hajzlík udělat. Ehm, navíc po návštěvě chlípné uklízečky, která se celá zpocená všelijak plazí po místnosti a špulí u toho zadek, že ano...

Škoda, že neexistuje nějaký průzkum na téma, o kolik zvýší ustříknutí efektivitu v práci. Třeba by zaměstnavatelé následně zavedli povinné ejakulační přestávky. Ostatně pokud jste viděli film Vlk z Wall Street, tak víte, že masturbace je pro úspěch v práci klíčová :-). Jo a taky drogy.

Abych to však nějak uzavřela. Kluci programátoři nejsou prasata a kdyby pan šéf během dne také občas upustil páru, možná by nemusel tolik křičet. Tím však nechci říct, že si drhnutí zaschlé jesenky ze zdi nějak dvakrát užívám. Lepší muška by nebyla od věci, avšak chápu, že to pro muže není úplně jednoduchá disciplína. A co vy, děláte si to někdy v práci?

Lesbická manželka dostala chuť na broskvičku uklízečky

Možná už jsem se zmiňovala o tom, že se ženami to mám složitější než kdejaký proutník. Z některých klientek se po čase vyklubaly kamarádky, jiné na mě žárlí a některé mě považují jen za hodně inteligentní hadr vyhledávající automaticky všechny šmouhy. Nevadí mi to, je jasné, že ne s každým si člověk padne do noty a třebaže sama sebe považuji za sympatickou a komunikativní (jak jinak taky), někdy to prostě nejde.

Popravdě je někdy docela fajn, když si lidé drží od čiperné uklízečky odstup. U sexy nadržených mužů to fajn tedy není, ale když se snažím uklízet vše hezky rychle a paní domu si mě plete s kadeřnicí, je to složité. Zásobuje mě jedním drbem za druhým, ukazuje mi nově koupené boty a pomlouvá sousedku. Po hodině uklízení mám mozek našlehaný jak omeletu a efektivita je na nule :-).

Jednu klientku jsem až do poslední návštěvy u ní doma nebyla schopná nikam zařadit. Občas byla velmi milá a upovídaná, někdy mě jen tak pozorovala, kousala si nehty a vypadala docela utrápeně. Udržovaná blondýnka kolem čtyřicítky s manželem trávícím většinu času na služebkách pro mě byla velkou záhadou. Po jednom úklidu mě pohladila po zádech. Pomalu. Velmi pomalu. A dost možná chyběla ve škole, když se probíralo, kde končí záda. Asi vám budu připadat jako blázen, ale v ten moment mi to nepřišlo divné a prakticky jsem na to zapomněla hned, co jsem vylezla z domu. Přišlo mi to tak přirozené, že jsem neměla potřebu tomu věnovat pozornost. Normálně v hlavě řeším vše, ale tohle do té situace sedělo jak Václav na koni. Asi se mi to líbilo tak akorát, abych to nehrotila.

Do dalšího úklidu jsem tak vkročila zcela bez nějakých obav z případného trapasu, hezky jsem se usmívala a vlastně ani nevěděla, co se to minule mezi mnou a blonckou stalo. Úklid probíhal standardně, akorát jsem slyšela abnormálně moc komplimentů. Jasně, ženy si občas pochválí třeba oblečení, ale slyšet pochvalu na vlasy, tělo, rtěnku a parfém během minuty je podezřelé. Právem! 

Paní domu mi totiž zcela bez okolků prozradila, že jsem velmi krásná a má na mě už dlouho chuť, jen netušila, jak mi to říct a jak to vlastně naznačit, abych se třeba neurazila. Minule mě pohladila, aby viděla, jak budu reagovat… a protože jsem si nechala hlazení zadečku líbit, vytušila, že se mnou může vytloukat klín klínem. Kdyby to bylo péčko, do pěti minut mi blondýnka sedí na obličeji a fialovým monstrem ze silikonu drancuje moje slabiny. Tohle byla však situace zcela skutečná a já musela rychle reagovat. Snad to mojí chlípná reputaci neuškodí, ale přiznám se vám k tomu, že jsem jen tak bez přemýšlení poděkovala. Hádám, že paní stále čeká na odpověď a brzy bude potřebovat utřít prach. To, co se mi nyní opravdu honí hlavou za plán, si však nechám pro sebe :-).

Když už spolu manželé nespí, pomůže chlípná uklízečka

Pokud nepočítám Marka L. ve třetí třídě, tak mě zatím nikdo nepožádal o ruku a nepřivedl k oltáři. Moje představy o manželství tak byly hodně dlouho ovlivněny tím, co jsem viděla v seriálu Krok za krokem. Moje rodiče jsou ostatně taky takový Frank a Carol, protože každou hádku vždy vyřešili v pohodě a s vtipem. Jsou spolu už 30 let a nezažila jsem, že by doma létaly skleničky.

Když teď uklízím v rodinách, tak si teprve všímám, jak na sebe některé páry dokážou být hnusné. Manželka prudí chlapa za kraviny, ztrapňuje ho před sexy uklízečkou (ano, tím myslím sebe) a udělá z něj kvůli zaschlé zubní pastě v koupelně největší prase v galaxii. On zase neposlouchá, dělá ksichty a když může, tak mi nenápadně řekně, že jeho manželka je vyšinutá a sex měli naposled před měsícem a půl. Těžko říct, na čí straně je pravda, ale ono to vlastně ani není důležité. Je to nasbírané za všechny ty roky špatné komunikace a v neposlední řadě nedostatku vášně. Usmiřovací sex bývá nejlepší sex!

Nedávno mě u jednoho páru zarazilo to, že manžel má dlouhodobě rozestláno na gauči v obýváku. Týden co týden jsem viděla, jak se jeho peřina válí před telkou a manželka je sama ve velké ložnici. Chlap byl docela sympaťák, tak mi přišlo divné, že by to byl takový debil, aby musel na tak dlouhou dobu do exilu.

Moje zvědavost mi nedala a zeptala jsem se ho, proč spí v obýváku. Odpověděl mi, že se jednou s manželkou pohádali kvůli nějaké prkotině, on šel spát na gauč a už to tak zůstalo. Proč? Protože manželka si chválí, jak má celou postel pro sebe, nemusí poslouchat chrápání a má klid. Nadzvedla jsem obočí a nestačila se divit. Tak proč se lidé berou? I když si budeme hrát na ty největší sexuální dobrodruhy, kteří si to rozdávají i v dětském skákacím hradě na pouti, tak nelze přeci ignorovat důležitost manželské postele. To je to místo, kde se dějou všechny prasárny, něžnosti, rozhovory a romantické snídaně. O tohle všechno se ten pár připraví! Možná jsem naivní, ale když s někým chodím, tak to vždycky právě takhle cítím.

Nevím, jak se to stalo, ale při jednom velkém úklidu zmíněné domácnosti jsem nanosila všechny peřiny a polštáře z obýváku do ložnice, abych mohla vyluxovat gauč a zároveň se netahala s novým povlečením. Zcela automaticky jsem pak obě peřiny dala na manželskou postel, ustlala, poklidila zbytek a odešla. Rozhodně v tom nebyl záměr, prostě obyčejná náhoda a automatismus. Nepřemýšlela jsem.

Až když jsem do této domácnosti zavítala znovu, zarazilo mě, že obývák už neslouží jako ložnice pro manžela. Pak jsem si to uvědomila! S úsměvem jsem to nechala být a teď měsíc po této události stále vidím, že manželé spí spolu v jedné posteli, akorát na nočním stolku se povalují špunty do uší.

Je to jasný, jsem lepší než kdejaká expertka z manželské poradny! Mezi služby si kromě utření prachu, leštění podlahy a mytí oken asi přidám ještě stmelování vztahů.

3 místa, na kterých nikde nezkoušejte mít sex s uklízečkou

O sexu na některých místech sní snad každá. Když byste to na mě rozehráli například na terase luxusního apartmánu někde na Tahiti, rozhodně bych se nenechala dvakrát přemlouvat. Co to fantazíruju, popravdě nejsem zdaleka tak náročná. Nepohrdnu ani voňavě povlečenou postelí nebo fajn místem někde v přírodě. Existují však 3 místa, na kterých jsme my uklízečky nedostupné jak... stěna za radiátorem!

1. Čerstvě vytřená podlaha

Pohled na naleštěnou podlahu uspokojuje každou holku s mopem v ruce! Mnohem méně vzrušující je představa, že takovou podlahu hned někdo zapatlá, a proto nikdy nezkoušejte uklízečku povalit tam, kde má zrovna čerstvě vytřeno. Násilníkům mohu doporučit zastihnout uklízečku v úzké chodbě, kde nemá možnost uhnout do stran. Než aby před vámi utekla přes vytřenou podlahu, obětuje se :-).

2. Nevyluxovaný koberec

Popáleniny od koberce jsou sice rajcovní, ale když to dělám na nevyluxovaném koberci, mám tendeci koukat kolem a sbírat drobky. Tím pádem se plně nesoustředím. Zajímalo by mě, jestli to mají jiné profese podobně, jako že automechanik si to nikdy nerozdá v rozbitém autě apod. I když podle toho, co jsem viděla v péčku, na pojízdnosti vehiklu moc nesejde. Věřte mi, nejsem pošahaná, jen pořádkumilovná!

3. Pračka

Sex se někdy může dost protáhnout. Představa, že mám pod zadkem čekající hromadu vypraného prádla, mě děsí. Naštěstí moderní pračky ukazují na displeji, jak dlouho jim praní ještě bude trvat. S tím už lze pracovat! Když člověk vidí, že zbývá 10 minut, je čas na rychlovku. Navíc poslední minuty bývají ve většině programů věnovány ždímání - jinými slovy pořádným vibracím. Fíííhááá!

Plácnutí přes zadek beru jako pochvalu za sexy úklid

Donesl se ke mně příběh bývalé spolužačky, která si minulý týden byla stěžovat u šéfa, že kolegové v kanceláři, kde pracuje, mají nemístné poznámky. Je údajně obětí sexuálního harašení a pokud se něco nezmění, je připravena to veřejně řešit.

Když jsem tuhle novinu slyšela, musela jsem se chytit za hlavu. Na tohle téma jsem totiž dost háklivá, a to nejen kvůli tomu, že jsem chlípná uklízečka a prakticky celý den špulím zadek na klienty. Já totiž nevěřím tomu, že něco jako sexuální harašení existuje!

Jakmile si ženská vezme do práce minisukni, je jasné, že upoutá zrak mužů a pravděpodobně uslyší i nějakou tu sexistickou poznámku. Je to její chyba? Kdepak, prostě se chtěla líbit a sukně rozhodně není důvod, aby se muži chovali jak utržení ze řetězu. Takže je to chyba mužů? Kdepak, prostě se jim ta ženská líbí, chtějí si získat její pozornost, někdy trošku nevybíravě polichotit, protože to jinak třeba neumí. Pokud je někde chyba, je na straně přírody, protože právě ta může za to, že muže přitahují sexy ženy. A když to chlapáci z kanclu přehání, každá správná ženská by měla být schopná srovnat je do latě! Někdy stačí odmítnutí, jindy facka. Nepředpokládám, že by nějaká žena pracovala v kolektivu nezvladatelných násilníků a úchyláků, kterým nestačí říct, aby přestali.

Já chodím uklízet k lidem upravená, hezky oblečená a usměvavá. Je to takový můj benefit zákazníkům. Sama bych nechtěla, aby se mi doma motal někdo špinavý a zamračený, na koho nejde ani koukat. S ženami pokecám o módě a líčení, muži mi pomáhají a při úklidu zažívám vše možné od srandiček po chlípné situace, které si užívám plnými doušky.

Velmi často se mi stává, že mě klient na konci úklidu plácne přes zadek. Měla bych se urazit a zažalovat ho? To bych byla pěkná kráva! Vždyť i basketbalisti po vhozeném koši s radostí plácnou spoluhráče po půlkách. Tak proč by to nesměl udělat někdo, komu jsem sympatická? Plácnutí beru jako pochvalu za dobře odvedenou práci, se kterou je ten člověk spokojený. Je mi úplně jedno, když mě takhle plácne osmnáctiletý floutek, nebo osmdesátiletý dědula. Já chci totiž žít ve světě a mít práci, kde se z obyčejného plácnutí po zadku nedělá věda.

Když se uklízečka připlete do hádky, ve které jde o vysoký účet za elektřinu a nudný sex

Nejraději uklízím v domácnostech tehdy, když je u mého úklidu přítomen pouze muž. Původně jsem chtěla napsat hlava rodiny, ale přijde mi, že ve většině českých rodin funguje matriarchát jak v pravěku.

Některé manželky jsou nabroušené už v momentě, kdy vstoupím do dveří. Vidí, že nejsem stokilová Ukrajinka, ale mladá holka, po které jejich manžel může pokukovat. Opravdové jiskry začínají létat v momentě, kdy se mi muž rozhodne pomáhat – třeba s přesouváním těžkého nábytku.

„To když já potřebuju pomoc, tak sedíš na zadku a čumíš na telku, ale když je tady slečna, tak se můžeš skoro přetrhnout,“ křičí manželka z kuchyně, kde popíjí Medvědí krev a naštvaně datluje něco do mobilu. S největší pravděpodobností jsou to nějaké hodně štiplavé zprávy pro její nejlepší kamarádku, u které určitě najde pochopení. Tím však hádka nekončí.

„Můžeš bejt tak hodnej a přestat se tak naparovat,“ napomíná již mírně ovíněná velitelka jejího pacholka. Ten pouze protočí panenky a říká mi, abych nezapomněla zhasnout v ložnici, protože manželka tam nechává často rozsvíceno celý den, protože si asi myslí, že žije na zámku. Pak se diví, když se zase musí doplácet randál za elektřinu. Jako někdo, kdo má s vysokými účty za elektřinu také problém, přikyvuji. Najednou slyším, jak se někdo velmi rychlým krokem blíží do ložnice. Je to pochopitelně manželka.

„Že zrovna tebe sere, že se v ložnici svítí! Když to máme jednou za uherák dělat a já chci zhasnout, abych si během toho nudnýho zážitku mohla představovat někoho jinýho, tak máš plnou hubu keců, protože jsi úchylák, co by mi nejradši viděl skrz frndu až do krku,“ vychrlí ze sebe k mému pobavení, které však již nesdílí pan manžel. Je vám asi jasné, jaká po této scéně panuje nálada...

No a přesně to je ten důvod, proč raději uklízím jen v přítomnosti muže. Zaflirtuju si a Vyhnu se hádkám, ve kterých se pomlouvá sex. Moje nejoblíbenější aktivita hned vedle používání parního čističe.

Nejpikantnější poklad z hajzlíkové knihovny

Jak už jsem několikrát tady na blogu a svým způsobem i Twitteru zmiňovala, mám možnost nahlížet pravidelně do soukromí lidí. Nemluvím tady o tom, že bych někomu lezla do šuplíku a prohlížela si, co hází do odpaďáku. Na to nemám rozhodně chuť a čas. Spíš mi jde o to, že vaše bydlení od písma použitého na zvonku u dveří po povlečení postele o vás vypovídá opravdu hodně.

Mezi milovníky švédského nábytku se nezřídka najdou lidé, kteří by vás jejich přístupem k zařizování interiéru přinejmenším šokovali. Houpací lavice v ložnici, obývák plný sedacích pytlů, pracovna s 10 monitory na zdi, bar se sbírkou nejlepších whisky, obří autodráha přes jednu celou místnost... viděla jsem už vše možné, ale i tak mě asi vůbec nejvíc šokovalo, když jsem minule narazila na plnohodnotnou knihovnu v rámci WC. Knihy byly naskládány v policích od podlahy až po vysoký strop. Pokud vás manželka peskuje, že necháváte na hajzlíku stará vydání časopisu Český rybář, měla by vidět záchodové Klementinum u jednoho z mých klientů... používat tenhle záchod je jak kadit uprostřed antikvariátu. Byla jsem fascinována, protože sama moc ráda čtu - nejen Ovčáček, ale i uklízečka si může přečíst celého Peroutku.

S prachovkou v ruce jsem opečovávala jednotlivé knihy a hledala poklady, které neznám. Někde jsem se dozvěděla, že záchodová literatura je nenáročná literatura rozdělená do krátkých kapitol. Tady ale byly takové fláky jako Psohlavci, Pýcha a předsudek, Bílý tesák... a Lady Fuckingham! Literární péčko s nymfomankou v hlavní roli, které patří pro mě mezi absolutně nezapomenutelné a dost vtipné knihy. Vše hezky detailně popsáno, super pestré obraty a milá dekadence.

Pokud hledáte na léto nějaké čtení, zkuste Lady Fuckingham zařadit do výběru. Bude se vám skvěle číst i mimo mísu a až budete plánovat nějaké orgie, nebudete mimo mísu :-).

Máte bazén? A odmítli byste hambatou uklízečku?

Ve vedrech, které v posledních dnech testují deodorant každého průměrného Pražana, se stává z uklízení lekce bikram jógy se vším všudy. Podprsenku jsem zahodila, dlouhé legíny nahradily kraťásky pod zadek a i tu vodu do kýble už si napouštím studenější, abych si případně mohla prdnout na čelo mokrý hadr.

Asi chápete, že vysoké teploty zakázce v podobě úklidu rodinného domu nevytváří zrovna ideální podmínky. V první řadě vás sere, že se nemůžete válet někde u vody… a v druhé řadě z vás během pár minut teče jak z Petra Novotného při vyprávění vtipů. Moje láska k penězům a pečlivě utřenému prachu mě však přesvědčila a já zakázku přijala.

Úklid velkého domu si objednal jeho majitel, který do něj hledá nové nájemníky. Jakmile jsem uklidila místnost, vzal do ruky foťák a hned jí začal fotit, aby mohl následně fotky přesunout do noťasu a začít na něm něco upravovat a řešit. Po několika hodinách a vyšůrování celého horního patra jsem byla už pořádně zplavená. Pohled oknem do zahrady mi však odhalil něco úžasného – maličký, ale na pohled pořádně osvěžující bazén.

Znáte takové ty stavy, kdy se snažíte někomu něco nenápadně vtlačit? Od spatření bazénu jsem nedokázala myslet na nic jiného. Těšila jsem se na pořádnou koupačku! Byla by to skvělá odměna za úklid. Začala jsem si před pánem stěžovat, jak je mi děsné horko, jak bych se nejradši někde vykoupala. A on jen tak pokyvoval hlavou. Chápete? Absolutně nereagoval! Začala jsem být zoufalá, ale chápala jsem to. Vždyť mi nenabídl ani sklenici vody, tak jak mi může nabídnout koupání v bazénu?

O pár dalších hodin později jsem měla uklizený celý dům, seděla jsem vyčerpaná u dřevěného stolu na zahradě a pán mi konečně donesl alespoň něco k pití. „Když vás vidím, nabídl bych vám, jestli se nechcete i vykoupat v bazénu, voda bude teď k večeru už pěkně teplá, ale asi tady nebudete mít plavky.“ „A to vadí,“ zeptala jsem se ho.

Na jeho odpověď jsem už ani nečekala, sundala jsem hadry, rozhoupala boky a skočila v rámci možností ladně (šipku neumím) do bazénu. Čtyřicátník s výrazem někoho, komu se nahé uklízečky koupou v bazénu každý den, zachoval dekorum a pozornost odvrátil k foťáku, ve kterém si začal prohlížet naposledy pořízené fotky. Hlavou mi proběhlo, že je to slušňák a nebude mě přeci očumovat. Každej jinej chlap by si ho hned začal honit pod stolem (né, že by to vadilo). Tenhle jen tak občas mrknul a nevypadal, že by se odhodlal k akci. Dokonce ani vtípkem nenaznačil, že by můj úklid rád doplnil o další službičku. Protože jsem si to ten den ráno asi dvakrát dělala, vypustila jsem chlípné představy z hlavy a dál si vychutnávala bazén. Osvěžující voda byla úžasná. Moje skotačení nemělo daleko k Sabrině v klipu Boys.

Při dělání asi pátého kolečka jsem z dálky zaslechla něco o osušce. Pán na chvilku zmizel. Sedla jsem si nahá na kraj bazénu a čekala a čekala a čekala. Po pár minutách přišel pán s voňavou osuškou a prosbou. „Víte, rád bych si nafotil i bazén. Zapózujete mi?“ To, co se dělo dál, považuji za jeden z nejzajímavějších zážitků, které jsem během kariéry chlípné uklízečky zažila. Protože to ještě není úplně uzavřená kapitola, detaily si nechám pro sebe. A taky protože nevím, jestli pán nemá někde manželku :-).

Pokud by nějaký majitel bazénu chtěl přes léto uklidit dům, má u mě slevičku!

Proč každý nevěrník miluje uklízečku?

Většina lidí by řekla, že práce uklízečky je nudná jak pokračování Playgirls. Taky si většina lidí myslí, že na pečlivě naklizený byt si potrpí především ženy. V obou případech se většina pořádně mýlí. Jasně, samotné uklízení není úplně slastná záležitost, ale to účetnictví a dřepění u počítače v kanclu také ne. Nejzábavnější na mojí profesi je kontakt s lidmi – muži tedy především.

Právě muži v poslední době tak trošku nepřekvapivě tvoří většinu klientů. Je to jasná věc, jsem přeci jenom chlípná a v neposlední řadě velmi milá uklízečka, které ještě chemické přípravky nestačily zničit šedou kůru mozkovou.

Mezi muži se najdou i tátové od rodin, kteří touží po tom, aby si jejich manželka neničila nehty a děti nechytly žloutenku z ožužlávání hraček z tržnice. Alespoň to jsem si myslela! Nedávno jsem totiž odhalila pravý motiv přehnaně starostlivých tatínků.

Uklízela jsem v ložnici a bylo mi řečeno, že je zapotřebí uklidit rychle a pečlivě. Manželka se za hodinu vrací a do té doby je zapotřebí převléct povlečení, dát vyprat, umýt okna, zamést a vytřít. To je asi jako někomu říct, že má v autě nechat zařazenou na dálnici dvojku a mít u toho co nejmenší spotřebu. Zkrátka to nejde dohromady, ale vzala jsem to jako výzvu.

Všechno šlo hladce, držela jsem tempo a šlo mi to od ruky. Pokoj mi přišel docela v pohodě, akorát jsem při uklízení narazila na hromadu BLONĎATÝCH vlasů a také takovou malou černou kravinku, kterou si lidské samičky značkují teritorium.

Po hodině doopravdy intenzivního úklidu dorazila domů manželka. Sympatická ČERNOVLÁSKA, která láskyplně obejmula manžela a pochválila ho za to, že si mě objednal na úklid. Koukla do ložnice, pokývala hlavou a šla do kuchyně dělat si kafe. Pírko (malá černá kravinka), které jsem původně chtěla paní položit na noční stolek, jsem schovala do kapsy… a konečně jsem pochopila, proč pán domu tak s úklidem ložnice spěchal. Obšourník :-).

K souboru všech mých kladných vlastností si nově připisuji diskrétnost. Pokud chce mít nějaký muž 100% klid v tom, že mu manželka neodhalí nevěru kvůli otisku dlaní na okně, pírku pod postelí, parfému na polštáři, vlásku v rohu místnosti a dalším blbostem, měl by okamžitě vyhledat služby opravdu pečlivé uklízečky! Je to jistota. Jo a nebo prostě nepodvádět (alespoň ne ve společné posteli s manželkou), ale to už je jednodušší sehnat tu uklízečku.

A kde máte vy schovaný anální kolík?

Pokud máte alespoň trošku představu o tom, co vše dělá uklízečka, asi vám dochází, že během uklízení přijdu do styku s velkým množstvím osobních věcí. Lidi si mě pouští do soukromí a prakticky mi dovolují šmejdit po jejich obydlí. Nemyslím takové to trapné šmejdění ve stylu Prostřeno, ale doopravdy nefalšovaný průzkum každého zákoutí.

Aby bylo jasno, do osobních věcí klientům sama od sebe nechodím, akorát bych se zdržovala. Stejně tak nemám nutkání zkoušet si oblečení někoho cizího a na testování různých parfémů je lepší Sephora. Kdybych byla uklízečka v nějakém resortu nedaleko Hurghady, asi by mě to lákalo, ale při tom fofru, co každý den mám, mě prolejzání šuplat vážně nevzrušuje.

I přes tenhle postoj se mi občas do ruky dostane něco, co bych asi normálně vidět neměla. To takhle člověk dostane za úkol srovnat prádlo do šuplíku a narazí u toho na 2 silikonové macky a litr lubrikantu. Jindy vytírá pod postelí a seznámí se u toho s nafukovací pannou (jako fakt), která přišla o počestnost minimálně tak před 5 lety a s obdobím největší krásy je na tom stejně bídně jak Simona Krainová.

Mezi nejoblíbenější schovky patří suverénně skříně a šuplíky se spodním prádlem, zastrčené hrnce v kuchyni a překvapivě i knihovny. Někteří lidé mají doma stovky knížek jen kvůli tomu, aby mohli před návštěvou pohodlně schovat roubík, připínák a veselou sadu umělých lasturek.

Mezi moje favority však patří mladý pár – ona profesionální návštěvnice solárka a fitka, on nějaký úspěšný kravaťák. Ani jeden z nich nemá čas na uklízení, ale oba se shodli na tom, že mladou a od pohledu chlípnou uklízečku určitě neurazí ložnicová výstavka pomůcek pro dospělé. Dvě dnes již naleštěné vitrínky s LED osvětlením by člověk čekal někde v sexshopu, ale rozhodně ne vedle Koppang komody z IKEA.

Mezi nejzajímavější kousky patří tak 50 cm dlouhé dřevěné dildo s monogramem, ptákohltová maska na obličej a něco, co bych i jako dost zkušená hampejznice identifikovalo jako hi-tech sadu na výplach končin, do kterých by většina lidí chtěla poslat našeho pana prezidenta. Těžko ale říct, dost možná to může být jen zatoulaná odsávačka na strojové dojení kravského mléka. Sbírku doplňují všelijaké kolíky, vibrační pičuřinky a stimulační mašinky.

Kdepak, tenhle pár se po večerech nenudí a díky mně má u toho ještě krásně naklizeno. Koho by ostatně neustále bavilo leštit vitrínku zamaštěnou od masážních olejů a tělesných tekutin? Jedině chlípnou a poctivou uklízečku, kterou pohled na sexy hračky neurazí. Jsem prostě skvělá a tolerantní víc než Evropská komise pro sociální začleňování afrických uprchlíků.

Moje pevná prdelka zpříjemňuje úklid mně i mému okolí

Snad nikdy jsem nebyla tak ve formě, jako jsem nyní při práci uklízečky. Někde jsem se dočetla, že sexem a poctivým úklidem člověk spálí víc kalorií než při nějakém běhání. Něco na tom bude! Každý den lezu po čtyřech, dělám milion dřepů, běhám do schodů a cestuji po Praze. Výsledkem je pevná prdelka, mnohem větší výdrž a o číslo menší oblečení (velikost podprsenky naštěstí zůstala stejná). A vlastně také zvýšený zájem mužů, který jsem při běžném jarním bzučení až v takové míře nikdy nezažívala. Za pravidelný uklízecí trénink nic neplatím, naopak mi díky práci přistávají v peněžence další papírky a já jsem fit. To je kombinace, kvůli které mám chuť nakupovat oblečení. Takové, ve kterém budu při tom uklízení sexy!

Outfit typické uklízečky, kterou si pamatujete ze základky, je o dlouhé sukni, nějaké vytahané bundě a šátku na hlavě. Po mém nákupu se můj nejoblíbenější pracovní úbor nově skládá z černých legín poctivě obtahujících všechny křivky a bílého tílka s velkým výstřihem. Osvědčená kombinace je pohodlná a překvapivě žhavá. Při pohledu do zrcadla si připadám jako klon Lary Croft s nějakou blonďatou blbkou, která to v průměrném americkém hororu schytá mezi prvními. Legíny a tílko nyní oblékám prakticky každý den a už mám dokonce i první zpětnou vazbu.

Zjistila jsem, že tílko a našponované legíny při všem tom natahování během úklidu fungují jak magnet. Konkrétně jak magnet na mužský zrak. Když jsem nyní uklízela dům jednoho pána z Prahy 9, sledoval mě při mytí oken z jeho křesla. Třebaže držel v ruce iPad, cítila jsem, jak jsou většinu času jeho oči přilepené na mých půlkách a v momentě, kdy jsem se skláněla, s radostí zavítají do výstřihu. Byl to vtipný sympaťák v letech, takže mi to vůbec nevadilo. Prakticky bych ani nebyla proti, kdyby na mě něco zkusil. Ani jemu samotnému to nedalo: „Vás bych chtěl mít doma napořád, na vás je opravdu radost koukat.“

Takovou pochvalu si nechám líbit. Jako slušně vychovaná dívka jsem poděkovala a začala prdelkou kroutit ještě víc. A pán? Tipuju, že mu fantazie točila 10 tisíc otáček za minutu. Při odchodu jsem si všimla boule v kalhotech a šibalského úsměvu, který mi věnoval. Nebyl to můj poslední úklid u něj, tak už nyní přemýšlím nad tím, jak mu příště udělat znovu radost. Přeci jen už je docela horko a minimálně podprsenka začíná být pod tílkem dost zbytečná.

Úklidy u voyera mě začaly pořádně bavit až teď

Do některých bytů a nemovitostí chodím jednorázově - třeba uklidit po sobotní kalbě, před prodejem realitkou a podobně. Do jiných pravidelně, jednou i pětkrát týdně. Některé firmy chtějí třeba každý pracovní den jen vynést koš a poklidit nádobí. Jak jedna moje kolegyně zjistila, určitě nechtějí poctivě smazat whiteboard :-). O tom třeba jindy, tenhle úvod o frekvenci styku uvádím jen z toho důvodu, abyste pochopili, že cesta k lepšímu poznání lidí je různě dlouhá. Někdy vyfasuju klíče a majitele ani nepotkám.

V takových případech mě podle vybavení bytu a dalších věcí v něm baví hádat, pro koho asi uklízím, čím se ten dotyčný asi živí a jakou má sexuální úchylku. Jiné zase potkávám pravidelně, bavíme se a někteří se mi svěřují, jak kdybych byla kadeřnice.

Voyer, o kterém bude tenhle příspěvek, patřil k té první skupině. Viděla jsem ho pouze jednou, když na mě dostal doporučení od jeho kamarádky a chtěl mě poznat, aby mi vysvětlil, co vše potřebuje týdně v bytě poklidit. Klíče prý budou vždy u sousedky - postarší paní, která mu podle všeho supluje maminku.

Jeho byt působí jak z hodně starého katalogu IKEA. Je sterilní, nudný a prostý všech prasárniček. Žádný kozatý kalendář na záchodě, žádná umělá vagína vedle nočního stolku a v telce naladěny jen slušné kanály, což není mimochodem vůbec samozřejmost.

Poznámka: Chytrá televize dokáže být skvělý práskač, na to pozor pánové a dámy. Abyste mě neměli za drzou, na povolení zapínat si u uklízení televizi se vždy předem domlouvám. Není pak moje chyba, když se mi ihned po zapnutí televize zobrazí přes celou obrazovku náhledy naposledy přehraných videí, ze kterých na mě koukají zestříkané fanfrdlinky.

Teprve až před pár týdny jsem si v bytě všimla, že vedle okna v obýváku je menší knihovna. Tedy konkrétně knihovny jsem si všimla už hodně dávno, spíš jsem konečně zaostřila na její obsah. Mezi verneovkami je zastrčený dalekohled! Žádné béčko, hodně pěkný kousek, se kterým při dobré viditelnosti spatříte snad i konečný termín otevření Blanky. Stoupla jsem si k oknu (byt je v 6. patře) a zjistila, že ten syčák vážně nepotřebuje koukat na hambatinky v telce.

Přímo naproti má nějaké rozjuchané studentky, o pár domů vedle nějaký privát a v dohledové vzdálenosti ještě několik ložnic relativně sexy párečků. Zrovna jeden z nich se během mého minulého úklidu (a krátkého pozorování dalekohledem) pravděpodobně snažil přivítat jaro sexuálními polohami, ze které by se nemusel stydět ani mnich Vátsjájana. Nohy lítaly vzduchem, ženská se točila jak na Matějské a došlo i na salto mortale.

Myslela jsem si, že koukat sousedům do oken je jen pro staré babky, ale takové nabídka udělá voyera snad z každého. Alespoň já nikdy neodolám a po chvilce uklízení se chytám dalekohledu! Někdy mi až neposlušně zajíždí moje vlastní ručka pod kalhotky s nápadem, že bych si to uklízení trošku zpestřila. Bohužel čas mi to zatím nikdy nedovolil, ale věřím, že si ho najdu.

Dalekohled vždy uklidím na stejné místo a pokaždé ho najdu někde jinde. Vzhledem k tomu, že meteorické roje nejsou až tak častý úkaz, předpokládám, že i majitel bytu moc dobře ví, jaký má výhled a řádně si ho užívá. Vy byste si snad nedali říct?

Možná byste se divili, kolik lidí chodí přes den doma bez oblečení, kolik párů si to rozdává u otevřeného okna a jak málo stojí docela slušný dalekohled :-). Úklidy u voyera mě začaly pořádně bavit a samotnou by mě zajímalo, jestli moje nudistické procházky u mě doma také někdo hladově sleduje.

Jsem někde mezi policajtkou a profesorkou matiky

Sexuální touhy a fantazie mužů zahrnují vše od delikátního cucání ušních lalůčků a škrabkání zádíček po pořádnej kopanec do koulí od šéfové z kanclu. Proti gustu žádný dišputát. Já nemám co soudit. Konkrétně moje sexuální fantazie bývají někdy hodně za hranou, ale jsem toho názoru, že pokud ve vás není aspoň kousek úchyla, je to nuda.

Typickej chlap sleduje po nocích péčko a říká si, že tohle by ta jeho švadlenka, se kterou sdílí lože, určitě nikdy neudělala. A má pravdu, s ním asi ne, ale pokud by byl při ruce někdo vhodný, najde se v každé ženě kousek hampejznice. Jen se tím žádná nebude na potkání chlubit a v očích dlouhodobého partnera je vždy výhodnější působit spořádaně. O pikantních sklonech mužů nepochybuji, ale teprve až v poslední době se o nich dozvídám čím dál víc.

Jako chlípná uklízečka jsem si uvědomila, že ženská s prachovkou v ruce, která plní všechny vaše přání a nebojí se špíny, je na stupnici kandidátek na divoký sex někde mezi policajtkou a profesorkou matiky. Uklízečku si akorát nesmíte představovat jako kýblem praštěnou babku s bradavicí na čele, třebaže i tu by pár nadrženců v případě nouze prošťouchlo. Já mám na mysli poslušnou kombinaci francouzské služebné, japonské gejši a Anči z Krkonošských pohádek. Do takové persóny se snažím stylizovat i já, a proto když jdu někam uklízet, snažím se vypadat a chovat na úrovni. Někdy sice není pan domácí přítomen, ale jinak se to vyplatí.

V první řadě jsou muži na hezké ženy milejší (světe div se) a v druhé mě chtějí vidět znovu. Já tak nemám nouzi o dlouhodobé klienty a přísun lichotek. Je pravda, že ženy na přítomnost šik uklízečky v jejich revíru reagují většinou negativně, ale pohled na mnou vydrhnutý sprchový kout obměkčí i tu největší stíhačku trpící stihomamem.

Každopádně fakt, že je práce uklízečky ve skutečnosti dost sexy, si dokonale vychutnávám. Zažívám díky tomu nejen při práci dost zajímavé momenty a dost jich ještě bude, tím jsem si 100% jistá.

Co vy a uklízečky? Přiznejte se… vždyť vás ty holky (ne)pořádný určitě taky nepředstavitelně rajcujou :-).