Když se uklízečka připlete do hádky, ve které jde o vysoký účet za elektřinu a nudný sex

Nejraději uklízím v domácnostech tehdy, když je u mého úklidu přítomen pouze muž. Původně jsem chtěla napsat hlava rodiny, ale přijde mi, že ve většině českých rodin funguje matriarchát jak v pravěku.

Některé manželky jsou nabroušené už v momentě, kdy vstoupím do dveří. Vidí, že nejsem stokilová Ukrajinka, ale mladá holka, po které jejich manžel může pokukovat. Opravdové jiskry začínají létat v momentě, kdy se mi muž rozhodne pomáhat – třeba s přesouváním těžkého nábytku.

„To když já potřebuju pomoc, tak sedíš na zadku a čumíš na telku, ale když je tady slečna, tak se můžeš skoro přetrhnout,“ křičí manželka z kuchyně, kde popíjí Medvědí krev a naštvaně datluje něco do mobilu. S největší pravděpodobností jsou to nějaké hodně štiplavé zprávy pro její nejlepší kamarádku, u které určitě najde pochopení. Tím však hádka nekončí.

„Můžeš bejt tak hodnej a přestat se tak naparovat,“ napomíná již mírně ovíněná velitelka jejího pacholka. Ten pouze protočí panenky a říká mi, abych nezapomněla zhasnout v ložnici, protože manželka tam nechává často rozsvíceno celý den, protože si asi myslí, že žije na zámku. Pak se diví, když se zase musí doplácet randál za elektřinu. Jako někdo, kdo má s vysokými účty za elektřinu také problém, přikyvuji. Najednou slyším, jak se někdo velmi rychlým krokem blíží do ložnice. Je to pochopitelně manželka.

„Že zrovna tebe sere, že se v ložnici svítí! Když to máme jednou za uherák dělat a já chci zhasnout, abych si během toho nudnýho zážitku mohla představovat někoho jinýho, tak máš plnou hubu keců, protože jsi úchylák, co by mi nejradši viděl skrz frndu až do krku,“ vychrlí ze sebe k mému pobavení, které však již nesdílí pan manžel. Je vám asi jasné, jaká po této scéně panuje nálada...

No a přesně to je ten důvod, proč raději uklízím jen v přítomnosti muže. Zaflirtuju si a Vyhnu se hádkám, ve kterých se pomlouvá sex. Moje nejoblíbenější aktivita hned vedle používání parního čističe.

Nejpikantnější poklad z hajzlíkové knihovny

Jak už jsem několikrát tady na blogu a svým způsobem i Twitteru zmiňovala, mám možnost nahlížet pravidelně do soukromí lidí. Nemluvím tady o tom, že bych někomu lezla do šuplíku a prohlížela si, co hází do odpaďáku. Na to nemám rozhodně chuť a čas. Spíš mi jde o to, že vaše bydlení od písma použitého na zvonku u dveří po povlečení postele o vás vypovídá opravdu hodně.

Mezi milovníky švédského nábytku se nezřídka najdou lidé, kteří by vás jejich přístupem k zařizování interiéru přinejmenším šokovali. Houpací lavice v ložnici, obývák plný sedacích pytlů, pracovna s 10 monitory na zdi, bar se sbírkou nejlepších whisky, obří autodráha přes jednu celou místnost... viděla jsem už vše možné, ale i tak mě asi vůbec nejvíc šokovalo, když jsem minule narazila na plnohodnotnou knihovnu v rámci WC. Knihy byly naskládány v policích od podlahy až po vysoký strop. Pokud vás manželka peskuje, že necháváte na hajzlíku stará vydání časopisu Český rybář, měla by vidět záchodové Klementinum u jednoho z mých klientů... používat tenhle záchod je jak kadit uprostřed antikvariátu. Byla jsem fascinována, protože sama moc ráda čtu - nejen Ovčáček, ale i uklízečka si může přečíst celého Peroutku.

S prachovkou v ruce jsem opečovávala jednotlivé knihy a hledala poklady, které neznám. Někde jsem se dozvěděla, že záchodová literatura je nenáročná literatura rozdělená do krátkých kapitol. Tady ale byly takové fláky jako Psohlavci, Pýcha a předsudek, Bílý tesák... a Lady Fuckingham! Literární péčko s nymfomankou v hlavní roli, které patří pro mě mezi absolutně nezapomenutelné a dost vtipné knihy. Vše hezky detailně popsáno, super pestré obraty a milá dekadence.

Pokud hledáte na léto nějaké čtení, zkuste Lady Fuckingham zařadit do výběru. Bude se vám skvěle číst i mimo mísu a až budete plánovat nějaké orgie, nebudete mimo mísu :-).

Máte bazén? A odmítli byste hambatou uklízečku?

Ve vedrech, které v posledních dnech testují deodorant každého průměrného Pražana, se stává z uklízení lekce bikram jógy se vším všudy. Podprsenku jsem zahodila, dlouhé legíny nahradily kraťásky pod zadek a i tu vodu do kýble už si napouštím studenější, abych si případně mohla prdnout na čelo mokrý hadr.

Asi chápete, že vysoké teploty zakázce v podobě úklidu rodinného domu nevytváří zrovna ideální podmínky. V první řadě vás sere, že se nemůžete válet někde u vody… a v druhé řadě z vás během pár minut teče jak z Petra Novotného při vyprávění vtipů. Moje láska k penězům a pečlivě utřenému prachu mě však přesvědčila a já zakázku přijala.

Úklid velkého domu si objednal jeho majitel, který do něj hledá nové nájemníky. Jakmile jsem uklidila místnost, vzal do ruky foťák a hned jí začal fotit, aby mohl následně fotky přesunout do noťasu a začít na něm něco upravovat a řešit. Po několika hodinách a vyšůrování celého horního patra jsem byla už pořádně zplavená. Pohled oknem do zahrady mi však odhalil něco úžasného – maličký, ale na pohled pořádně osvěžující bazén.

Znáte takové ty stavy, kdy se snažíte někomu něco nenápadně vtlačit? Od spatření bazénu jsem nedokázala myslet na nic jiného. Těšila jsem se na pořádnou koupačku! Byla by to skvělá odměna za úklid. Začala jsem si před pánem stěžovat, jak je mi děsné horko, jak bych se nejradši někde vykoupala. A on jen tak pokyvoval hlavou. Chápete? Absolutně nereagoval! Začala jsem být zoufalá, ale chápala jsem to. Vždyť mi nenabídl ani sklenici vody, tak jak mi může nabídnout koupání v bazénu?

O pár dalších hodin později jsem měla uklizený celý dům, seděla jsem vyčerpaná u dřevěného stolu na zahradě a pán mi konečně donesl alespoň něco k pití. „Když vás vidím, nabídl bych vám, jestli se nechcete i vykoupat v bazénu, voda bude teď k večeru už pěkně teplá, ale asi tady nebudete mít plavky.“ „A to vadí,“ zeptala jsem se ho.

Na jeho odpověď jsem už ani nečekala, sundala jsem hadry, rozhoupala boky a skočila v rámci možností ladně (šipku neumím) do bazénu. Čtyřicátník s výrazem někoho, komu se nahé uklízečky koupou v bazénu každý den, zachoval dekorum a pozornost odvrátil k foťáku, ve kterém si začal prohlížet naposledy pořízené fotky. Hlavou mi proběhlo, že je to slušňák a nebude mě přeci očumovat. Každej jinej chlap by si ho hned začal honit pod stolem (né, že by to vadilo). Tenhle jen tak občas mrknul a nevypadal, že by se odhodlal k akci. Dokonce ani vtípkem nenaznačil, že by můj úklid rád doplnil o další službičku. Protože jsem si to ten den ráno asi dvakrát dělala, vypustila jsem chlípné představy z hlavy a dál si vychutnávala bazén. Osvěžující voda byla úžasná. Moje skotačení nemělo daleko k Sabrině v klipu Boys.

Při dělání asi pátého kolečka jsem z dálky zaslechla něco o osušce. Pán na chvilku zmizel. Sedla jsem si nahá na kraj bazénu a čekala a čekala a čekala. Po pár minutách přišel pán s voňavou osuškou a prosbou. „Víte, rád bych si nafotil i bazén. Zapózujete mi?“ To, co se dělo dál, považuji za jeden z nejzajímavějších zážitků, které jsem během kariéry chlípné uklízečky zažila. Protože to ještě není úplně uzavřená kapitola, detaily si nechám pro sebe. A taky protože nevím, jestli pán nemá někde manželku :-).

Pokud by nějaký majitel bazénu chtěl přes léto uklidit dům, má u mě slevičku!