Prozradím vám, co považuji na mužích za fakt sexy

Nedávno jsem se začetla do nějakého dámského magazínu, kde se rozebíralo, co přijde ženám na mužích sexy. Pochopitelně došlo na svaly a pekáč buchet, inteligenci, bohatství a husté vlasy, ale kvůli tomu si člověk nemusí kupovat časopis. Navíc jsou to povrchní věci, které se mohou časem zprotivit.

Sama to moc dobře vím. Z inteligence se stane otravné všeználkovství a z bohatství odporné vychloubání a arogance. Zamyslela jsem se tedy nad tím, co je pro mě sexy. Co je tím ukazatelem, který rozlišuje sexy samečky od šedivého průměru? Přišla jsem na to. Je to bydlení!

Pochopitelně tím nemyslím bydlení samotné, ale jeho styl. To znamená, že i 1+KK má šanci zaujmout. Vybavení bytu a interiér vypovídá o osobnosti člověka děsně moc. Baví mě, když mají muži vkus a cit pro barvy. Když je jejich bydlení chytře řešené. Někdy mě zaujme knihovna, jindy malé designové křesílko u okna. Nebo třeba sprchový kout s barevnými diodami a možností pustit si hudbu.

Nevím, jak to vysvětlit, ale některé byty navíc mají unikátní kouzlo. Takové kouzlo, které z vás umí sundat oblečení už ve dveřích. Dokážu si skvěle představit, jak do takového bydlení zavítám na první návštěvu a odejdu až další den po snídani. Je to o pocitech a pokud se seznamujete, rozhodně nepodceňujte to, kde bydlíte. Nemusí to být luxusní, nemusí to být drahé, ale nesmí to být studentský pokojíček. Stejně špatně na mě působí sterilní byty bez duše, které vypadají jak z katalogu. Člověk aby si zažádal o písemné povolení, než si sedne na gauč.

Zajímavé je také to, jak mění byt obrazy a fotky. V jednom domě, ve kterém uklízím, má pán na stěně černobílé fotografie jeho samotného někde v lese. Je to ohromně tajemné a vzrušující. Plakát tenistky škrábající se na zadku mě zas dokáže přesvědčit o tom, že majitel bytu pro mě nebude dobrá partie.

Nezadaným mužům hledajícím partnerku/milenku/kuchařku/uklízečku doporučuji podívat se kolem sebe a zamyslet se nad tím, jestli ta matrace ležící na zemi nevolá po zařízení ložnice. Bydlení je pro mě jako ženu děsně důležité a věřím, že nejsem sama. Nebo snad ano?

3 signály, podle kterých poznáte, že si to můžete rozdat s uklízečkou

Skutečný život má k péčku bohužel hodně daleko. Uvědomuji si to vždy, když otvírám dveře kurýrovi s pizzou, on si vezme peníze a bez mrknutí oka se vypaří jak pára nad hrncem. Stejně tak jsem nikdy nedostala naplácáno od profesora matematiky, neojel mě falešný taxikář a u řemeslníků jsem většinou vzrušená už jen z toho, že dorazí ve smluvený den a čas.

Jako chlípná uklízečka se tak snažím trošku toho péčka vnášet i do světa mimo obrazovku. Zkouším provokovat, ráda flirtuji a když jsou sympatie oboustranné, tak to vždy nějak dopadne. Problém však nastává, když sympatie oboustranné nejsou. Jak vlastně poznat, že to můžete vybalit na uklízečku? Pro lepší orientaci jsem sepsala 3 neprůstřelná znamení, které vás ušetří od nejednoho faux pas. A mě vlastně také.

1) To správné špulení zadku

Pokud na vás uklízečka při úklidu špulí zadek, nemusí to být signál k zásunu. Při některých činnostech je zkrátka zapotřebí umístit pozadí do vyšších nadmořských výšek a tam s ním nesmyslně smyslně kroutit. Nicméně v případě, kdy to kroucení probíhá v minisukni a naostro, neváhejte ani minutu. V takovém outfitu nevytírám podlahu každý den. Každá ženská navíc pozná, když jí rozkrok ofukuje čerstvý vánek, takže veřejná prezentace pipinky rozhodně není náhoda.

2) Bradavky v pozoru!

Občas vyrazím uklízet bez podprsenky, případně ve sportovní podprsence, je to prostě pohodlnější. I přes druhý zmíněný typ je však dost dobře vidět, když mi stojí bradavky. Upřímně nevím, čím to je, ale mně bradavky při uklízení stojí snad pořád. Asi je to pro mě zkrátka osudový job. Už jen to je důvod, proč bradavky v pozoru rozhodně nejsou signálem k tomu vystartovat. Není jím ani zcela promočené tílko, obzvlášť když vezmete v potaz, že letos si užíváme vedra jak v tropech. Teprve až když mě uvidíte ždímat zuřivě houbu nad poprsím, tak pak je to na vás! Nejsem totiž tak nešikovná, abych se netrefila do kýble.

3) Ve víru převlékání

Když už se mi rozhodnete asistovat u převlékání postele, je to pro mě skvělá příležitost ukázat vám, jestli do té postele nemám chuť společně s vámi skočit. Házím peřinou ze strany na stranu, měním povlečení a laškuju. Pak už jen stačí šikovné zakopnutí, zavrávorání a už ležím natažená v posteli. Natahuji ruku, žádám o pomoc a snažím se vás stáhnout za mnou do čerstvě povlečených peřin. Připadám si jak Medúsa požírající námořníky. Necháte se zlákat a spadnete za mnou?

Tak už jsou vám ty signály jasné? Nehledejte v tom žádné složitosti. Když na to mám chuť, umím to dát najevo. Avšak i tak 99 % mužů* na tyto signály nereaguje. Chybí jim snad odvaha? Nebo nás nereálnost péčka už tak moc zbrzdila?

*nezadaných heterosexuálů, od kterých jsem slyšela alespoň jednu lichotku

Utěšovala jsem ženu, jejíž muž se zamiloval do čubky

Uklízela jsem u jedné šmrncovní cizinky, která si před pár lety během eurovíkendu nabrnkla českého Honzu, opustila Londýn a přestěhovala se k nám do Prahy. Nyní se opět stěhuje zpět domů, protože se s manželem po dvou letech rozvádí a ona to tady chce kompletně opustit, zapomenout a opět se začít věnovat práci na 100 %.

Během úklidu mi vyprávěla vše možné o českých mužích a já poslouchala. Popravdě anglicky rozumím díky seriálům docela dobře, ale sama mám tak trošku problém sestavit složitější větu. Takový styl konverzace mi tedy vyhovoval a byla jsem ráda, že se po mně chce občas jen nějaké to oh my god. Bylo zajímavé slyšet názor ženy, která tady byla několik let a měla možnost vše srovnat s Londýnem, třebaže zrovna já jsem vážně ráda za to, že žiju v České republice.

Pochopila jsem, že legendární anglický džentlmen je stejně ohrožený druh jako třeba gorila nížinná. V Londýně se pije, v Praze se pije, všude se kouká na fotbal a všude se zapomíná na pravidelnou sprchu. Její Honza byl výjimkou, a proto se do něj zamilovala a konečně cítila, že našla spřízněnou duši. Velmi rychle se vzali, začali plánovat stavbu domu a celkově takový ten klasický život, akorát teda bez hypotéky a Octavie.

Vše se zlomilo v den, kdy Honzík přitáhl domů malou fenečku retrívra. Roztomilou, chlupatou a smradlavou. Nebyla nadšená, protože si hned představila, jak bude muset uklízet chlupy a loužičky (to mě ještě neznala). Jinak si ale řekla, že pokud její muž chce psa, tak ať ho má. Fenka rostla a vše se podřídilo jejím potřebám. Přes všechnu tu výchovu a pravidelné venčení však nevyzbyl čas na manželské povinnosti. Honza vyfasoval upozornění, že psovi věnuje víc péče a lásky, než jí samotné. Jen zakroutil hlavou a nic se nezměnilo. Týdny a měsíce.

Šokovaně mi vyprávěla, jak poprvé v životě žárlila na zvíře. Dlouho si to nebyla schopná připustit, ale doopravdy to tak bylo. K fence se začala chovat ošklivě, nechtěla být v její přítomnosti a vadilo jí, když si chtěla lehnout do postele a její místo bylo zabráno. V tenhle moment vyprávění se rozbrečela a obejmula mě. Začala jsem hledat skrytou kameru, protože jsem nevěřila tomu, že něco takového dokáže dospělou a na pohled silnou ženu tak moc rozhodit. A taky jsem nevěřila tomu, že jejímu příběhu chci věřit. To však nebylo všechno.

Když pak načapala manžela nahého na zemi s erekcí (pokud jsem si správně přeložila wood) při nefalšovaném francouzském líbání s rozveselenou čubkou zlatého retrívra, vybouchla a postavila manžela před rozhodnutí – buď ona, nebo pes! To, jak se rozhodl, vám asi už došlo.

Při vyhazování psích hraček do popelnice jsem si připadala jako někdo, kdo ženu se zlomeným srdcem odprošťuje od ošklivých vzpomínek a všech pojítek se zážitkem, který by nejednoho člověka poslal na křesílko k psychologovi. Radši si ani nepředstavuji, co zrovna nyní asi dělá Honzík s jeho fenečkou.

Jak holka od kbelíku ukradla chlapa barbíně z reality show

Je pravda, že když mám v poslední době nějaký volný čas, ráda vyrážím do nočních ulic a barů s partou kamarádek. Léto mi na seznamování přijde ideální a já se ráda seznamuji. Někdy pochopitelně s úmyslem si užít a pobavit se, někdy s cílem najít chlapa, který by třeba mohl být můj partner. Ano, čtete správně, chlípná uklízečka nemá žádnou vážnou známost. Nechci to svádět na práci, protože nejsem žádný manažer budující kariéru, ale v poslední době na to zkrátka nebyl čas. Když už byl u mě doma chlap, tak to bylo na tak krátkou dobu, že jsem nemusela kvůli němu ani luxovat.

A jak teda výlety za zábavou vypadají? Označení parta je docela přehnané, spíš se jedná o dvě další kamarádky, se kterými si rozumím. Jedna dělá gogo tanečnici a druhá trenérku zumby . To já tancuju maximálně tak s hadrem, ale i tak nám to klape a lov chlapů nám jde hezky od ruky. Zahlédneme kořist, vystavíme návnadu (jednu z nás) a čekáme, co se bude dít.

Takto probíhal i náš poslední lov, kde jsem se stala návnadou já. Co jsem taky mohla čekat, když jsem měla obtáhlé minišaty. Kořist v podobě černovlasého sympaťáka (tak kolem třicítky) mě zahlédla, přisedla si vedle mě na bar a dali jsme se do řeči. Během asi patnácti minut se však na vysokých jehlách připajdala afektovaná barbína a začala dorážet na můj cíl. Podle mlaskavého hubana na tvář jsem pochopila, že se znají. Já jsem jí znala taky, jeden čas totiž oslňovala prostřednictvím televizní obrazovky. Nerada soudím lidi podle bulvárních článků, ale tahle holka byla přesně taková, jak jí média prezentují. Hloupoučká, prsatá a dost sebevědomá. Nám ženám většinou stačí jeden pohled, abychom pochopily, že nikdy BFF nebudeme. Pohled proběhl a bylo jasné, že mému zájmu o přítomného pána nefandí. Začala zjišťovat, o co se snažím, kdo jsem a jaké mám úmysly. Náš rozhovor probíhal asi takhle:

A ty děláš jako co?
Jsem uklízečka.
Haha, jasně, co fakt děláš?
Jsem vážně uklízečka.
A co děláš tady?
Čekám na baru do zavíračky, abych pak mohla vydrhnout hajzlíky.
Haha, moc vtipný. Spíš mě překvapuje, že uklízečka může chodit po barech. 
Nechápu, proč by nemohla. A co děláš ty?
Tak modeling, občas moderuju, nějaký to píárko a podnikám. No a nemohla, protože je to tady třeba dost drahý.

V ten moment se značně pobavený fešák vložil do rozhovoru: „Jak můžeš vědět, že je to tady drahý, když se necháváš na všechno pití zvát od chlapů?“ Sebevědomý výraz televizní hvězdičky se změnil rychlostí blesku. Procedila něco mezi zuby, popřála nám neupřímně hezkou zábavu a zmizela v neonovém světle druhého konce baru. Cítila jsem se skvěle!

Práce uklízečky fešáka zaujala, začal se vyptávat, vtipkoval a skvěle jsme se bavili. Skoro to vypadalo, že pořádkumilovnost se do seznamu ženských kvalit zařadila někam mezi hluboké kouření a vaření domácí svíčkové.

Co vám budu říkat, netrpím mindráky a za práci uklízečky se nestydím. Vím, že když strávím pár minut před zrcadlem a v obchodě s oblečením, dokážu k vrozené chlípnosti přidat i pěknou dávku sex-appealu. Jak se zdá, tak takový mix funguje velmi dobře, dokonce lépe než sláva z telky, silikon a nějaký to píárko.

Masturbace v práci? Chlípná uklízečka a partička programátorů v akci!

Jednou za dva týdny jezdím uklízet do rodinného domku v Modřanech, ze kterého majitel udělal kanceláře. Respektive v horním patře bydlí s rodinou a v tom dolním zaměstnává pětici mladičkých programátorů, kteří tak mají k dispozici zahradu, kuchyni, obývák a další vymoženosti běžného bydlení. Osobně mi to přijde mnohem lepší než klasický open space někde v administrativní budově. 

I přes fajn prostředí však na pracovišti většinou panuje docela napjatá atmosféra. Kluci pořád něco tlučou do klávesnice, každý má vedle sebe deset plechovek od energy drinků a šéf dost často řve jako Tatra uvízlá v bahně. Jednou jsem ho viděla skoro překousnout takový ten tlustý fix, kterým čmáral nějaké diagramy na bílou tabuli. Pochopila jsem, že asi dělají nějaký ten startup, jak se teď tomu říká, ale jinak jim většinou rozumím jen každé páté slovo. Tyhle počítačová kouzla jdou mimo mě.

Minule si mě pan šéf před úklidem odchytl. Snažil se mi prapodivně naznačit, že bych měla pokaždé pořádně drhnout i kachličky za záchodem. A taky něco na ten způsob, že kluci jsou děsný prasata. Koukla jsem na záchod a hned mi bylo jasný, o co tam jde. Při uklízení záchodů jsem si zvykla na vše možné (nedávno jsem třeba za mísou našla Tatranku), ale je pravda, že zaschlé sperma na kachličkách byla pro mě docela novinka.

Jak tak ty cákance drhnu v mých epesních žlutých rukavičkách, přemýšlím nad tím, jaké by to asi bylo dělat si to během pracovní doby. Už jen představa toho, že mi šéf nevědomky platí za honění, je děsně vzrušující. Každopádně docela chápu potřebu to ze sebe během dne vymáčknout. Někdy jsem sama tak nadržená, že se nemohu soustředit na nic jiného. Pak si doma během chvilky volna potrápím lasturku a dál funguju. Kdybych byla programátor sedící u počítače (tedy u instantního zdroje péčka) a musela se soustředit na nějaké ty kódy, asi bych si to taky šla na hajzlík udělat. Ehm, navíc po návštěvě chlípné uklízečky, která se celá zpocená všelijak plazí po místnosti a špulí u toho zadek, že ano...

Škoda, že neexistuje nějaký průzkum na téma, o kolik zvýší ustříknutí efektivitu v práci. Třeba by zaměstnavatelé následně zavedli povinné ejakulační přestávky. Ostatně pokud jste viděli film Vlk z Wall Street, tak víte, že masturbace je pro úspěch v práci klíčová :-). Jo a taky drogy.

Abych to však nějak uzavřela. Kluci programátoři nejsou prasata a kdyby pan šéf během dne také občas upustil páru, možná by nemusel tolik křičet. Tím však nechci říct, že si drhnutí zaschlé jesenky ze zdi nějak dvakrát užívám. Lepší muška by nebyla od věci, avšak chápu, že to pro muže není úplně jednoduchá disciplína. A co vy, děláte si to někdy v práci?