Děsně ráda si čtu rozhovory s cizinci, kteří žijí u nás v ČR. Stejně tak občas z nudy sleduji videa turistů na YouTube, kteří navštívili Prahu a další česká města. Zajímají mě jejich názory. Alespoň pro mě je totiž děsně zajímavé slyšet, jak jako národ vlastně na ostatní působíme. Chápu, možná to zní trošku divně, ale mě to zkrátka baví.
Prakticky všichni se shodují na tom, že lidé pracující ve službách nepatří zrovna k dvakrát milým. To mohu sama potvrdit a přidala bych k tomu nejen lidi pracující ve službách. Úsměv se ve společnosti moc nenosí a podle mě je to škoda. Někdy se snažím usmát na prodavačku a popřát od srdce krásný den, případně začnu nezávazný rozhovor. Výsledek? Lidé jsou neotrkaní a přijde mi, že dávají přednost vlastní bublině a klidu. Muži na mě pochopitelně reagují vstřícněji, nicméně často zaměňují můj pokus o rychlý pokec za flirt. Ani se nedivím. Začít si jen tak povídat se zkrátka nenosí.
Abych šla příkladem, snažím se být přátelská ke všem klientům, u kterých uklízím. Pochopitelně do té míry, aby jim to nevadilo. Někdo se totiž doopravdy bavit nechce a já jsem v první řadě uklízečka, která má za úkol pořádně uklidit. Tím se však dostávám k tomu, proč jsem tento článek začala psát.
Vzpomněla jsem si na to, že v Praze svého času fungovalo kadeřnictví, kde pány stříhaly kadeřnice pouze ve spodním prádle. Zkrachovalo.
Přišlo mi to tehdy jako hloupost, ale když jsem si před úklidem u jednoho sympaťáka oblékala červená tanga s krajkou, uvědomila jsem si, že se vlastně snažím o něco podobného. Snažím se do úplně běžné služby vnést trošku té erotiky a vzrušení. Proč?
Protože chci, aby se na mě dobře koukalo. Chci vždy sdílet dobrou náladu. Při práci se ráda cítím sexy a mužům dělá radost koukat na sexy ženy – alespoň doufám :-). Je to maličkost, ale je to právě ta věc, která dělí každodenní nudu od nečekaného zpestření.
Jsem 100% přesvědčená o tom, že kdyby každý nosil „červená tanga“, hned se nám žije líp. Bez ohledu na to, jestli je to prodavačka v krámě, nebo číšník v restauraci.
čtvrtek 29. října 2015
úterý 27. října 2015
Chlípná na návštěvě u ještě chlípnější
Nedostatek práce mě rozhodně netrápí. S časem jsem na tom o poznání hůř. To je také ten hlavní důvod, proč prakticky všechny bordeláře z Twitteru a zde z blogu odmítám. Nedávno mi ale dorazila tajemná poptávk, která si servítky opravdu nebrala.
Hned v první větě mailu se odesílatelka přiznala k tomu, že za posledních několik měsíců vystřídala už pět uklízeček. Provozuje totiž erotický privát v Praze, kde se čas od času kromě klasického obhospodařování sexuálně frustrovaných klientů konají i velké akce. Žádná z holek nechce uklízet, ona už vůbec ne a volat po každé párty jednotku pro boj s biologickým odpadem by se prodražilo. Hned jsem si představila místnost, kde ze stropu kape sperma… nicméně překvapením pro mě bylo, že erotický privát se nachází prakticky za rohem od mého bydlení.
Slušně jsem odmítla, ale odesílatelka tak dlouho naléhala a tvrdila, že jsem její poslední naděje, až jsem kývla na schůzku. To s tou poslední nadějí mi přišlo trošku přehnané, protože uklízečky v bordelech a nočních barech pracují úplně normálně, ale tak aspoň nová zkušenost. Kdyby toho nebylo tolik a dalo se uklízet později v noci, tak bych si snad ještě čas našla, když to mám pak domů tři minuty chůze.
Jednoho večera jsem dorazila před dům, zazvonila a čekala. Co tak koukám kolem a čekám, stoupne si vedle mě černovlasý sympaťák, tak kolem čtyřicítky. Pomrkává, přešlapuje, čeká. Ano, chvilku mi trvalo, než mi došlo, že také čeká na to, až mu přiběhne někdo z privátu otevřít. Ve dveřích se objevila usměvavá blondýnka, pána pozdravila křestním jménem a mě poslala výtahem nahoru za odesílatelkou mailu. Ta už na mě doopravdy čekala nahoře, úplně mladá a šmrncovní holka. Šmrncovní takovým tím způsobem, že kdybych byla chlap, tak mi začne bzučet v trenkách. Zavedla mě do kuchyně oddělené od zbytku bytu posuvnými dveřmi, nalila mi skleničku červeného a začala vyprávět.
Nepředstavujte si pracovní pohovor, spíše to byl přátelský pokec a takové rychlé představení celého privátu. Měla jsem také možnost zeptat se na dost věcí. Třeba mě překvapilo, že na chodbě nesedí dvoumetrový holohlavec v kožené bundě. Slečna mi vysvětlila, jak se tohle již nenosí. Za dobu provozování privátu zažila pouze jednou krizovku, kdy přes telefon neodhadla podnapilého nadržence. Ten v momentě, kdy mu selhalo nářadíčko, začal demolovat interiér. Jinak je to práce klidná, v rámci možností bezpečná, ale náročná na úklid a hygienu, což by měl být můj úkol.
Bylo zajímavé sedět v kuchyni a slyšet z pokojů všelijaké zvuky. Od smíchu přes vzdychání až po řev. Zajímavé a pořádně vzrušující. Když jsme si šly prohlédnout jeden volný pokoj, potkaly jsme odcházejícího klienta. Hned si u mě chtěl zarezervovat hodinku. Vtipkoval. Nebo snad ne? Každopádně aspoň vím, že kdyby mě drhnutí podlahy přestalo bavit, mám co dělat.
Se slečnou jsem ještě chvilku povídala a bohužel jsme zjistily, že rozhodně nejsem schopná chodit tak často a dělat pečlivě vše, co si představuje. Je to docela škoda, ale lepší než se falešně tvářit, že jsem vše stihla a povlečení je čisté jak čerstvě napadný sníh. Rozloučily jsme se a já popřála paní vedoucí, ať má při hledání nějaké uklízečky, která nebude prudérní, šťastnou ruku. Bylo to až překvapivě fajn povídání a sama jsem byla překvapená tím, jak příjemně jsem se na privátu cítila, ať už to zní sebevíc zvláštně. Vlastně už se ani nedivím tomu, že si tam někteří pánové chodí tak rádi odfrknout.
Hned v první větě mailu se odesílatelka přiznala k tomu, že za posledních několik měsíců vystřídala už pět uklízeček. Provozuje totiž erotický privát v Praze, kde se čas od času kromě klasického obhospodařování sexuálně frustrovaných klientů konají i velké akce. Žádná z holek nechce uklízet, ona už vůbec ne a volat po každé párty jednotku pro boj s biologickým odpadem by se prodražilo. Hned jsem si představila místnost, kde ze stropu kape sperma… nicméně překvapením pro mě bylo, že erotický privát se nachází prakticky za rohem od mého bydlení.
Slušně jsem odmítla, ale odesílatelka tak dlouho naléhala a tvrdila, že jsem její poslední naděje, až jsem kývla na schůzku. To s tou poslední nadějí mi přišlo trošku přehnané, protože uklízečky v bordelech a nočních barech pracují úplně normálně, ale tak aspoň nová zkušenost. Kdyby toho nebylo tolik a dalo se uklízet později v noci, tak bych si snad ještě čas našla, když to mám pak domů tři minuty chůze.
Jednoho večera jsem dorazila před dům, zazvonila a čekala. Co tak koukám kolem a čekám, stoupne si vedle mě černovlasý sympaťák, tak kolem čtyřicítky. Pomrkává, přešlapuje, čeká. Ano, chvilku mi trvalo, než mi došlo, že také čeká na to, až mu přiběhne někdo z privátu otevřít. Ve dveřích se objevila usměvavá blondýnka, pána pozdravila křestním jménem a mě poslala výtahem nahoru za odesílatelkou mailu. Ta už na mě doopravdy čekala nahoře, úplně mladá a šmrncovní holka. Šmrncovní takovým tím způsobem, že kdybych byla chlap, tak mi začne bzučet v trenkách. Zavedla mě do kuchyně oddělené od zbytku bytu posuvnými dveřmi, nalila mi skleničku červeného a začala vyprávět.
Nepředstavujte si pracovní pohovor, spíše to byl přátelský pokec a takové rychlé představení celého privátu. Měla jsem také možnost zeptat se na dost věcí. Třeba mě překvapilo, že na chodbě nesedí dvoumetrový holohlavec v kožené bundě. Slečna mi vysvětlila, jak se tohle již nenosí. Za dobu provozování privátu zažila pouze jednou krizovku, kdy přes telefon neodhadla podnapilého nadržence. Ten v momentě, kdy mu selhalo nářadíčko, začal demolovat interiér. Jinak je to práce klidná, v rámci možností bezpečná, ale náročná na úklid a hygienu, což by měl být můj úkol.
Bylo zajímavé sedět v kuchyni a slyšet z pokojů všelijaké zvuky. Od smíchu přes vzdychání až po řev. Zajímavé a pořádně vzrušující. Když jsme si šly prohlédnout jeden volný pokoj, potkaly jsme odcházejícího klienta. Hned si u mě chtěl zarezervovat hodinku. Vtipkoval. Nebo snad ne? Každopádně aspoň vím, že kdyby mě drhnutí podlahy přestalo bavit, mám co dělat.
Se slečnou jsem ještě chvilku povídala a bohužel jsme zjistily, že rozhodně nejsem schopná chodit tak často a dělat pečlivě vše, co si představuje. Je to docela škoda, ale lepší než se falešně tvářit, že jsem vše stihla a povlečení je čisté jak čerstvě napadný sníh. Rozloučily jsme se a já popřála paní vedoucí, ať má při hledání nějaké uklízečky, která nebude prudérní, šťastnou ruku. Bylo to až překvapivě fajn povídání a sama jsem byla překvapená tím, jak příjemně jsem se na privátu cítila, ať už to zní sebevíc zvláštně. Vlastně už se ani nedivím tomu, že si tam někteří pánové chodí tak rádi odfrknout.
sobota 17. října 2015
Chlípný víkend nepatří do postele
Jak už je u mě zvykem, překvapivé vzpomínky vyhrabávám z paměti hned po dodrhnutí sprchového koutu nějakou děsnou chemií. Ne náhodou mě zrovna v pátek pobavila vzpomínka na jeden víkend, který jsem prožila s bývalým. Pokud teď chcete přestat číst, protože jste si představili, jak básním o skvělé snídani do postele a noci plné sexu, tak čtěte dál. K tomuhle klišé to bude mít hodně daleko.
Já osobně celý koncept víkendu moc nechápu, protože jsem toho názoru, že pro líného má týden sedm zítřků a pro aktivního sedm dnešků. Nebaví mě něco odkládat na sobotu, protože je volno. Chci to udělat teď. Možná je to tím, že pracuji také o víkendech, nicméně všímám si toho, jak lidé odkládají věci na víkend. Ať už je to IKEA, spánek, nebo třeba úklid celého domu. Výsledkem je ale vždy jen a jen to, že celý slavný víkend rychle probublá. A pak je tu zase to pondělííííííí, že jo.
Za úplně nejhorší považuji odkládání romantiky a sexuálních hrátek na víkend. Takové to: „Miláčku, uděláme si krásný víkend?“ Možná je to fajn u vztahů na dálku, ale u běžného vztahu to pouze zvyšuje očekávání, které prostě nelze splnit. Skvělým příkladem je ostatně i výše zmíněný víkend s bývalým. Celý týden mě napínal a říkal, jak pro mě nachystal něco úžasně romantického. Naivně jsem si představovala večeři, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházku, jízdu na koníčkovi, kino, smyslnou masáž a v neposlední řadě cukrárnu.
V pátek dorazil domů, pšíkl mi do obličeje a s paralenem zalehl do postele. A já vedle něj, abych nám pustila alespoň nějaký ten film. V noci mě probudilo záchodové tornádo. Citlivější pojmenování výbušného průjmu s pravidelným zvracením mě nenapadá. Během soboty jsem tak uklízela (to bylo docela fajn) a hrála si na pečovatelku, která jako jediná v domácnosti umí připravit čaj. Sobotní večer jsem strávila pohledem na potícího se maroda a neděli praním propoceného povlečení. K večeru se mu udělalo lépe, akorát tak, aby mohl vyrazit v pondělí po víkendu v posteli zase do práce.
Asi si říkáte, že bych byla pěkná kráva, kdybych ho za to kritizovala. Nikdo si totiž nevybírá, kdy onemocní. To máte pravdu, ale taky ještě nevíte, co romantického pro mě chystal. Protože mě to zajímalo, optala jsem se ho. Dozvěděla jsem se, že to byla večeře, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházka, jízda na koníčkovi, kino, smyslná masáž a v neposlední řadě cukrárna.
Další týden jsem zase čekala, o víkendu měla jeho ségra narozeniny, čekala jsem další týden, to měl pak nějaký výlet s chlapama z práce a po dalším týdnu jsem si řekla, že čekání mě prostě nebaví. Večeře může být na pondělí, francouzské polibky a 69 na úterý, procházka a jízda na koníčkovi na středu, ve čtvrtek dáme kino a v pátek cukrárnu, ve které koupíme čokoládu pro smyslnou masáž. O víkendu můžeme na nějaký ten zámek. I takhle nalinkovaný týden by pro mě byl lepší, než poslušně vzhlížet k nějakému víkendu.
Muži (včetně mých klientů) dost často zmiňují, že jsou vyšťavení z práce. Nebaví je a po rachotě chtějí mít klid. Nejradši zasednou na gauč jak Al Bunda. Bez ohledu na to, jestli dělají někde manažera, nebo řemeslníka. Co je ale tak stresujícího na koukání na film, večeři, procházce a sexu?
Kdyby si s partnerkou zpříjemňovali pracovní dny takovými aktivitami, možná by tak moc nemuseli uctívat pouhé dva dny, během kterých člověk stejnak nic moc nestihne. Užívali by si každý den a jejich vztahy (a moje vztahy) by vydržely až do smrti… no dobře, prostě trošku déle.
Já osobně celý koncept víkendu moc nechápu, protože jsem toho názoru, že pro líného má týden sedm zítřků a pro aktivního sedm dnešků. Nebaví mě něco odkládat na sobotu, protože je volno. Chci to udělat teď. Možná je to tím, že pracuji také o víkendech, nicméně všímám si toho, jak lidé odkládají věci na víkend. Ať už je to IKEA, spánek, nebo třeba úklid celého domu. Výsledkem je ale vždy jen a jen to, že celý slavný víkend rychle probublá. A pak je tu zase to pondělííííííí, že jo.
Za úplně nejhorší považuji odkládání romantiky a sexuálních hrátek na víkend. Takové to: „Miláčku, uděláme si krásný víkend?“ Možná je to fajn u vztahů na dálku, ale u běžného vztahu to pouze zvyšuje očekávání, které prostě nelze splnit. Skvělým příkladem je ostatně i výše zmíněný víkend s bývalým. Celý týden mě napínal a říkal, jak pro mě nachystal něco úžasně romantického. Naivně jsem si představovala večeři, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházku, jízdu na koníčkovi, kino, smyslnou masáž a v neposlední řadě cukrárnu.
V pátek dorazil domů, pšíkl mi do obličeje a s paralenem zalehl do postele. A já vedle něj, abych nám pustila alespoň nějaký ten film. V noci mě probudilo záchodové tornádo. Citlivější pojmenování výbušného průjmu s pravidelným zvracením mě nenapadá. Během soboty jsem tak uklízela (to bylo docela fajn) a hrála si na pečovatelku, která jako jediná v domácnosti umí připravit čaj. Sobotní večer jsem strávila pohledem na potícího se maroda a neděli praním propoceného povlečení. K večeru se mu udělalo lépe, akorát tak, aby mohl vyrazit v pondělí po víkendu v posteli zase do práce.
Asi si říkáte, že bych byla pěkná kráva, kdybych ho za to kritizovala. Nikdo si totiž nevybírá, kdy onemocní. To máte pravdu, ale taky ještě nevíte, co romantického pro mě chystal. Protože mě to zajímalo, optala jsem se ho. Dozvěděla jsem se, že to byla večeře, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházka, jízda na koníčkovi, kino, smyslná masáž a v neposlední řadě cukrárna.
Další týden jsem zase čekala, o víkendu měla jeho ségra narozeniny, čekala jsem další týden, to měl pak nějaký výlet s chlapama z práce a po dalším týdnu jsem si řekla, že čekání mě prostě nebaví. Večeře může být na pondělí, francouzské polibky a 69 na úterý, procházka a jízda na koníčkovi na středu, ve čtvrtek dáme kino a v pátek cukrárnu, ve které koupíme čokoládu pro smyslnou masáž. O víkendu můžeme na nějaký ten zámek. I takhle nalinkovaný týden by pro mě byl lepší, než poslušně vzhlížet k nějakému víkendu.
Muži (včetně mých klientů) dost často zmiňují, že jsou vyšťavení z práce. Nebaví je a po rachotě chtějí mít klid. Nejradši zasednou na gauč jak Al Bunda. Bez ohledu na to, jestli dělají někde manažera, nebo řemeslníka. Co je ale tak stresujícího na koukání na film, večeři, procházce a sexu?
Kdyby si s partnerkou zpříjemňovali pracovní dny takovými aktivitami, možná by tak moc nemuseli uctívat pouhé dva dny, během kterých člověk stejnak nic moc nestihne. Užívali by si každý den a jejich vztahy (a moje vztahy) by vydržely až do smrti… no dobře, prostě trošku déle.
úterý 13. října 2015
Co jsem se naučila od nebezpečně zkušené klientky?
Je to prostě šílená šelma. Taková ta žena, která má sice už kolem padesátky, ale když projde kolem mladého kluka, tak mu exploduje poklopec. Óda na ženské křivky, skvělý smysl pro humor, sebevědomí, charizma na rozdávání a šťastný manžel, který rozhodně v životě netrpí nedostatkem vzrušení.
Baví mě uklízet a u toho poslouchat její příběhy a její pikantní rady.
Asi tak nějak vytušila, že povídání o sexu (a nejen povídání) je můj koníček. Když jsem uklízela do botníku z ložnice nádherné červené lodičky, poradila mi, že pokud chci muže po čase ve vztahu opět nastartovat, mám si pořídit podobné. Pak už jen stačí v nich nakráčet do ložnice. Pouze v nich. To není špatný tip, co? Tak nějak mě ta představa vzrušila vzhledem k tomu, že jsem ty lodičky z té ložnice zrovna odnášela.
Je to pouze jedna z mnoha bleskových rad a další várka mě čeká s každým dalším úklidem. Paní by s přehledem strčila do kapsy všechny ženské časopisy plné rad pro zpestření vztahu. V porovnání s tím, jak se ona staví k různým překvapením ve vztahu, jsou články z časáků doopravdy snůšky blábolů.
Tato nebezpečně zkušená klientka mě naučila hlavně to, že sex není žádná věda. Já jsem z toho sice raketové inženýrství nikdy nedělala, ale člověk se nechá velmi snadno zmanipulovat. Tady kouká na Padesát odstínů šedi, támhle si přečte výsledky výzkumu na téma nejvíce vzrušující barvy spodního prádla a jinde se zase od renomované sexuální koučky v televizním pořadu dozví, že vztah se po roce neobejde bez hromady erotických hraček. A ona, šílená šelma?
Ona si vystačí s červenými lodičkami a energií, se kterou toho jejího manžílka dělá pravidelně šťastným. Bez všech těch kouzel a pouček kolem. To je to hlavní, co mě naučila. Respektive je to konečně pro mě důkaz toho, že skvělý sex si člověk může užívat klidně i v padesáti. Po úklidu u ní doma vždy odcházím nabitá, vysmátá a absolutně nadržená, protože povídání s ní funguje lépe než kdejaké afrodiziakum…
Asi tak nějak vytušila, že povídání o sexu (a nejen povídání) je můj koníček. Když jsem uklízela do botníku z ložnice nádherné červené lodičky, poradila mi, že pokud chci muže po čase ve vztahu opět nastartovat, mám si pořídit podobné. Pak už jen stačí v nich nakráčet do ložnice. Pouze v nich. To není špatný tip, co? Tak nějak mě ta představa vzrušila vzhledem k tomu, že jsem ty lodičky z té ložnice zrovna odnášela.
Je to pouze jedna z mnoha bleskových rad a další várka mě čeká s každým dalším úklidem. Paní by s přehledem strčila do kapsy všechny ženské časopisy plné rad pro zpestření vztahu. V porovnání s tím, jak se ona staví k různým překvapením ve vztahu, jsou články z časáků doopravdy snůšky blábolů.
Tato nebezpečně zkušená klientka mě naučila hlavně to, že sex není žádná věda. Já jsem z toho sice raketové inženýrství nikdy nedělala, ale člověk se nechá velmi snadno zmanipulovat. Tady kouká na Padesát odstínů šedi, támhle si přečte výsledky výzkumu na téma nejvíce vzrušující barvy spodního prádla a jinde se zase od renomované sexuální koučky v televizním pořadu dozví, že vztah se po roce neobejde bez hromady erotických hraček. A ona, šílená šelma?
Ona si vystačí s červenými lodičkami a energií, se kterou toho jejího manžílka dělá pravidelně šťastným. Bez všech těch kouzel a pouček kolem. To je to hlavní, co mě naučila. Respektive je to konečně pro mě důkaz toho, že skvělý sex si člověk může užívat klidně i v padesáti. Po úklidu u ní doma vždy odcházím nabitá, vysmátá a absolutně nadržená, protože povídání s ní funguje lépe než kdejaké afrodiziakum…
neděle 11. října 2015
Uklízečka se zamilovala do pána z Twitteru
Ještě na střední škole jsem měla kamaráda, se kterým jsem byla většinu času v lavici. Děsně fajn kluk, vlastně ani nevím, kde je mu konec. Na první hodinu přišel vždy o pět minut pozdě, sedl si vedle mě a pronesl: „Tak jsem se zas zamiloval.“
Dělal to tak prakticky každý den a o přestávce mi vyprávěl o tom, jak se na něj támhle blondýnka s modrýma očima usmála, jak otevřel dveře uhrančivé brunetce a jak se zamiloval tak, že nemůže na nikoho jiného myslet. Přišlo mi to děsně vtipné a vždy jsem si z něj dělala srandu. Měl zkrátka velké srdce a hlavně velkou fantazii.
A teď po pár letech? Úplně ho chápu. Sice se každý den nezamiluji, ale rozhodně se dost často zakoukám. Je to podle mě na vztazích a seznamování prakticky to nejkrásnější. Vždyť když se zakoukáte, je pro vás ten druhý člověk absolutně dokonalý. Okouzlení pochopitelně může zmizet s prvním podáním ruky, ale do té doby je to krásný zážitek. Nikdy bych si ale nemyslela, že se „zamiluji“ do chlápka z Twitteru.
Začal mě sledovat, já si prohlédla jeho profil a přečetla si vše, co kdy napsal. Koukala jsem na jeho fotku před spaním a celou noc mě pronásledovaly sny. O tom, jak to děláme všude možně, jak mu ho kouřím, jak s ním zkouším ty nejchlípnější věci (můj repertoár je hodně bohatý) a jak patřím jen jemu. Ráno jsem se probudila. Tak trošku zmatená, docela dost unavená, ale zamilovaná až po uši.
Tenhle povznášející pocit se mě nyní drží a já si připadám tak trošku jako blázen. Jak můžu cítit něco tak silného k někomu, koho jsem nikdy v životě neviděla? Vždycky jsem se smála holkám, které pláčou před spaním nad plakátem Vojty Dyka, ale asi je začínám chápat.
Přemýšlím nad tím, jestli toho muže oslovit. Prostě mu napsat, že mi přijde sympatický a mám chuť se s ním sejít. Taky se ale bojím toho, že si tím zkazím ten pocit. A nebo prostě jen čekám na to, až se objeví někdo skutečný (myšleno mimo Twitter) a já nebudu žít ze snů, které se mi mimochodem jak na potvoru už nikdy znovu nezdály. Znáte to taky a co doporučujete?
Dělal to tak prakticky každý den a o přestávce mi vyprávěl o tom, jak se na něj támhle blondýnka s modrýma očima usmála, jak otevřel dveře uhrančivé brunetce a jak se zamiloval tak, že nemůže na nikoho jiného myslet. Přišlo mi to děsně vtipné a vždy jsem si z něj dělala srandu. Měl zkrátka velké srdce a hlavně velkou fantazii.
A teď po pár letech? Úplně ho chápu. Sice se každý den nezamiluji, ale rozhodně se dost často zakoukám. Je to podle mě na vztazích a seznamování prakticky to nejkrásnější. Vždyť když se zakoukáte, je pro vás ten druhý člověk absolutně dokonalý. Okouzlení pochopitelně může zmizet s prvním podáním ruky, ale do té doby je to krásný zážitek. Nikdy bych si ale nemyslela, že se „zamiluji“ do chlápka z Twitteru.
Začal mě sledovat, já si prohlédla jeho profil a přečetla si vše, co kdy napsal. Koukala jsem na jeho fotku před spaním a celou noc mě pronásledovaly sny. O tom, jak to děláme všude možně, jak mu ho kouřím, jak s ním zkouším ty nejchlípnější věci (můj repertoár je hodně bohatý) a jak patřím jen jemu. Ráno jsem se probudila. Tak trošku zmatená, docela dost unavená, ale zamilovaná až po uši.
Tenhle povznášející pocit se mě nyní drží a já si připadám tak trošku jako blázen. Jak můžu cítit něco tak silného k někomu, koho jsem nikdy v životě neviděla? Vždycky jsem se smála holkám, které pláčou před spaním nad plakátem Vojty Dyka, ale asi je začínám chápat.
Přemýšlím nad tím, jestli toho muže oslovit. Prostě mu napsat, že mi přijde sympatický a mám chuť se s ním sejít. Taky se ale bojím toho, že si tím zkazím ten pocit. A nebo prostě jen čekám na to, až se objeví někdo skutečný (myšleno mimo Twitter) a já nebudu žít ze snů, které se mi mimochodem jak na potvoru už nikdy znovu nezdály. Znáte to taky a co doporučujete?
neděle 4. října 2015
Opravdu skvělý sex je jako blesk
Asi už jste si zvykli na to, že čas od času ráda filozofuji. Většinou mi k tomu dají stimul události uplynulého týdne, všelijaké konverzace s klienty a v neposlední řadě i vlastní zážitky, třebaže zcela upřímně je to u mě v poslední době sice chlípné, ale dost vzácné, jestli mi rozumíte :-).
Nedávno mi začal jeden klient vyprávět o jeho manželství. Je to absolutně klasická scéna a popravdě ani nevím, proč se mi lidé tak rádi svěřují. Jako Radim Uzel nevypadám a pět manželství za sebou také nemám. Ale umím naslouchat, to zase jo. Ono je totiž mnohem zajímavější poslouchat během drhnutí podlahy klienty než mít zapnuté rádio.
Klasická scéna byla obohacena o klasické stížnosti v podobě nedostatku sexu, nepochopení ze strany manželky a celkově nedostatku komunikace mezi partnery. Třešničkou na dortu byl pak přehled bizarních výmluv, se kterými manželka přichází vždy, když pan domácí zatouží po trošku toho bunga bunga. Nejvíce mě rozesmálo odmítnutí kvůli čerstvě ustlané posteli. V první řadě není problém snad během minuty ustlat znovu a v druhé existuje celá řada dalších míst, kde je možné mít sex.
A právě tahle výmluva mi připomněla, že já tohle doopravdy nikdy nechci zažít. Vlastně ani nechci, aby se mě chlap ptal na to, jestli si to rozdáme. Sám musí vycítit, že je ta správná chvíle. Mrskne se mnou do čerstvě ustlané postele a společně zařídíme, aby o chvilku později vypadala jak pohlcená tornádem. Opravdu skvělý sex je totiž jako blesk. Jako blesk z čistého nebe. Objeví se zčistajasna a nenechá člověka přemýšlet nad tím, jestli má oholené nohy, jestli má čisté spodní prádlo a jestli ho neuslyší sousedi. Nechci sex, před kterým se stihnu dokonale učesat, nalíčit a přijdu do ložnice krokem supermodelky z přehlídce nejnovější kolekce Yves Saint Laurent.
Taky jsem si uvědomila, že čím delší vztah jsem měla (v tomhle ohledu nejsem úplně rekordmanka), tím se blýskalo méně. Od spontánního sexu se přechází k sexu před spaním a od sexu před spaním se přechází k takovému tomu středa – je ho tam třeba. Smutné.
Možná se nabízí napsat, že se pak ani nelze divit tomu, jak moc muži ve vztazích podvádí. To by bylo ale moc lehké a pokud nejde o znásilnění, tak o tom, jestli bude sex, nakonec stejnak vždy rozhoduje jen a jen žena. A sama moc dobře vím, že někdy jsem si za nedostatek zábavy ve vztahu mohla sama.
Do budoucna jdu s předsevzetím, aby byl každý vztah jedna velká bouřka plná blesků a já si řekla, že je to láska jako hrom!
Nedávno mi začal jeden klient vyprávět o jeho manželství. Je to absolutně klasická scéna a popravdě ani nevím, proč se mi lidé tak rádi svěřují. Jako Radim Uzel nevypadám a pět manželství za sebou také nemám. Ale umím naslouchat, to zase jo. Ono je totiž mnohem zajímavější poslouchat během drhnutí podlahy klienty než mít zapnuté rádio.
Klasická scéna byla obohacena o klasické stížnosti v podobě nedostatku sexu, nepochopení ze strany manželky a celkově nedostatku komunikace mezi partnery. Třešničkou na dortu byl pak přehled bizarních výmluv, se kterými manželka přichází vždy, když pan domácí zatouží po trošku toho bunga bunga. Nejvíce mě rozesmálo odmítnutí kvůli čerstvě ustlané posteli. V první řadě není problém snad během minuty ustlat znovu a v druhé existuje celá řada dalších míst, kde je možné mít sex.
A právě tahle výmluva mi připomněla, že já tohle doopravdy nikdy nechci zažít. Vlastně ani nechci, aby se mě chlap ptal na to, jestli si to rozdáme. Sám musí vycítit, že je ta správná chvíle. Mrskne se mnou do čerstvě ustlané postele a společně zařídíme, aby o chvilku později vypadala jak pohlcená tornádem. Opravdu skvělý sex je totiž jako blesk. Jako blesk z čistého nebe. Objeví se zčistajasna a nenechá člověka přemýšlet nad tím, jestli má oholené nohy, jestli má čisté spodní prádlo a jestli ho neuslyší sousedi. Nechci sex, před kterým se stihnu dokonale učesat, nalíčit a přijdu do ložnice krokem supermodelky z přehlídce nejnovější kolekce Yves Saint Laurent.
Taky jsem si uvědomila, že čím delší vztah jsem měla (v tomhle ohledu nejsem úplně rekordmanka), tím se blýskalo méně. Od spontánního sexu se přechází k sexu před spaním a od sexu před spaním se přechází k takovému tomu středa – je ho tam třeba. Smutné.
Možná se nabízí napsat, že se pak ani nelze divit tomu, jak moc muži ve vztazích podvádí. To by bylo ale moc lehké a pokud nejde o znásilnění, tak o tom, jestli bude sex, nakonec stejnak vždy rozhoduje jen a jen žena. A sama moc dobře vím, že někdy jsem si za nedostatek zábavy ve vztahu mohla sama.
Do budoucna jdu s předsevzetím, aby byl každý vztah jedna velká bouřka plná blesků a já si řekla, že je to láska jako hrom!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)