Boj za chlípné i nechlípné uklízečky pokračuje

Troufám si říct, že za celou mojí kariéru uklízečky jsem narazila prakticky na všechny předsudky a klišé, které tuto profesi pronásledují. Ostatně právě tady na blogu a u mě na Twitteru jsem se snažila mnoho z nich zbourat, případně na ně upozornit.

Každý z vás už určitě zažil, jaké to je, když mu nějaký blbec zkazí celý den. Mně se to stalo minulý týden. Jeden namyšlený gentleman mi začal povídat, jak jsem se měla lépe učit, abych nemusela drhnout podlahy... připomnělo mi to, že se musím snažit dál dokazovat, že uklízečka není hloupá a nemusí být špatně placená.

Podle mě má uklízečka velký vliv na komfort a na kvalitu života, a to dokonce i toho intimního. Vždyť když může partnerka či pár svěřit úklid do rukou pečlivé uklízečky, je to na vztahu hned znát, minimálně pokud jde o získaný čas pro sebe. Chci dál ukazovat, že i uklízečka má smysl pro humor a její život není jen ždímání hadru, třebaže se k ní někteří lidé jako k hadru chovají. O to víc jsem ráda, když vidím upřímnou podporu lidí na Twitteru a projekty jako je například LidskáSíla.cz. Ta férově zaměstnává dámy na úklid a zároveň do celého toho uklízecího byznysu přináší čerstvý vzduch. A to neberte jako reklamu, to je prostě fakt. Vždy budu podporovat něco nového, co „zamete“ se zastaralými a nepoctivými byznysy, ať už jsou to taxikáři, nebo úklid.

Jsem totiž přesvědčená o tom, že špatnou reputaci dělají uklízečkám v první řadě nekvalitní úklidové firmy. Jsou schopné najmout a poslat k vám za dost peněz někoho, kdo k uklízení nemá prakticky žádný vztah a není nějak motivován. Pro jednu takovou firmu jsem dříve velmi krátkou chvilku pracovala a ani nevíte, jak moc mi v takovém kolektivu a za takových podmínek vadilo pracovat.

Zákazníci byli již předem nedůvěřiví, drželi si odstup a celková atmosféra byla nepříjemná pro obě strany. Situace se snad mění k lepšímu. Psaní blogu, který vás nejen eroticky pošimrá, ale někdy také ukáže bez příkras život a práci uklízečky, je alespoň to málo, co mohu pro zlepšení udělat já sama. Rády bych tak skutečně moc poděkovala všem, kteří mě sledují a místo předsudků si umí udělat vlastní názor. Tak nějak cítím, že to vše je začátkem něčeho velkého!

Ženský mozek chlapa v posteli zaručeně otráví

Díky tomu, že si velmi často dost otevřeně povídám s klientkami, u kterých uklízím, můžu vydat knihu o sexuálních strastech českých párů z Prahy a okolí. Teda ne, že by se problémy zrovna v téhle lokalitě lišily od zbytku republiky, ale tak nějak cítím, že tenhle název by prodával. A proč rovnou knihu? Protože my ženy si mezi sebou dokážeme o sexu dost otevřeně povídat. O partnerech nejlepších kamarádek vím úplně vše od velikosti penisu po... vlastně i to, co vůbec nechci vědět.

S otevřeností v komunikaci o sexu je to horší směrem k mužům.  Některé ženy se pochopitelně stydí, ale mnohem častěji prostě jen nevíme, jak věci vysvětlit, aby se chlap neurazil. Mužské ego je křehká věc. Několikrát v životě jsem zkoušela velmi něžně naznačit to, co mi vadilo. Výsledkem byl v nejhorším případě i rozchod.

Jedním z největších sexuálních problémů je, že k sexu vůbec nedojde. Tím druhým, že když k němu dojde, nestojí za nic. Právě u toho druhého se chci zastavit, protože se mi podařilo zjistit, kde je často problém. Sice budu střílet do vlastních řad, ale je to tak - na vině je ženský mozek.

O jeho existenci v minulém století vědci ještě pochybovali, u blondýnek je údajně výrazně zakrnělý, ale já jsem přesvědčená o tom, že existuje a kazí nám ženám radost z postelového dovádění. Právě v něm se totiž rodí všechny ty mindráky, pochyby a rušivé myšlenky, které nás nenechají uvolnit. Soustředíme se na faldík na břiše místo toho, abychom si užívaly. Myslíme na to, co jsme ten den nestihly. Nedokážeme VYPNOUT! Dlouho mi trvalo se tohle pořádně naučit. Zapálené hospodyňka, které neustále něco poletuje v hlavě, chlapa v posteli zaručeně otráví. Stejně tak řešit nějaké mindráky je v momentě, kdy už sex máte, prostě blbost. Je s tím spojeno vše od nechuti k dalším experimentům až po neschopnost dosáhnout orgasmu.

Chce se to uvolnit a na nic nemyslet, ale právě v tom je ten háček! Úplně každý vám stejně jako já řekne, že si musíte dopřát relaxaci, na nic nemyslet, uklidnit se a nechat věcem volný průběh. Jenže když vám tohle někdo řekne, tak výsledek je úplně opačný... ostatně zkuste si někdy někomu hodně rozčílenému klidným hlasem říct, aby se uklidnil. Sežere vás jak pes buřt. Klid a uvolnění si musíte vybudovat. Ááááááá v tenhle moment přicházím na řadu já a moje promo!

Pečlivá uklízečka vytrhne hospodyňce trn z paty, postará se o úklid domácnosti a odstraní jeden rušivý element. Odstranění těch dalších je už jen na vás, ale nemůžete popřít, že tomu uvolnění a tím pádem kvalitnímu sexu jste zas o krok blíž.

Naučila jsem se brát péčko vážně stejně jako úklid

Snažím se většinu věcí v životě brát s nadhledem a nelámat si s nimi hlavu, ale jsem toho názoru, že některé věci je prostě zapotřebí brát zcela vážně. Jednou z těch věcí je moje práce. Brát vážně však není synonymem pro absenci vtípků a radosti. Já za tímto přístupem vidím poctivost a pečlivost. Zkrátka to neflákám a i když to někomu může přijít trapné, tak se snažím i v uklízení zlepšovat. Pravda, zametání a utírání prachu není úplně dynamicky se rozvíjející odvětví, ale minimálně platí, že praxe dělá mistra.

Nedávno jsem před jedním manželským párem zavtipkovala na téma sledování péčka, už ani nevím, co jsem přesně řekla, ale určitě to bylo chytré a peprné. Na tom ale moc nesejde, protože mnohem zajímavější bylo, co jsem se od nich dále dozvěděla. Přiznali se k tomu, že místo seriálů a filmů stažených z netu po večerech sledují péčko. Žádné německé a italské eroťáky, ale skutečné péčko.

„Chápu, je to hezká inspirace a tak,“ začala jsem povídat a paní mě zarazila, že tohle povrchní sledování filmů pro dospělé fakt nechápe. Péčko je umění, má v sobě mnoho žánrů, člověk ho může hodnotit, brát jako studijní materiál, mít oblíbené herce a herečky, ještě oblíbenější režiséry a studia, sledovat jejich tvorbu, stát se jejich fanoušky na sociálních sítích a až bude levnější headset pro virtuální realitu, tak ho kupují rovnou dvakrát. Vyrazila mi dech!

Bylo to vůbec poprvé, co jsem mluvila s někým, kdo bral péčko takto vážně. Zcela upřímně i já ho sledovala jenom těch pár potřebných minut, jestli mi rozumíte. Vůbec by mě nenapadlo, že si z něj někdo může udělat takto velký koníček, a to navíc v manželství. Poslouchat vyprávění o novinkách v péčku a talentovaných pornohvězdách bylo... inspirativní.

Nebudu lhát, jen co jsem dorazila domů, hned jsem se vrhla do sledování. Není to o tom hledat v péčku nějaké umění a příběh, to by bylo vzhledem k tomu, že většina z nich má šťastný konec, docela nuda. Je to o pečlivém vnímání toho, co a hlavně proč se před kamerou děje. A světe div se, takový přístup k péčku ho dělá ještě víc vzrušujícím! Tedy v případě, že si vyberete nějaké opravdu dobré!

Zvrhlá autoerotika a chlípná uklízečka za volantem Porsche

Uklízím v pokoji jednoho malého klučiny rozházené angličáky a říkám si, že tak za dalších deset let bude toužit po autě skutečném, aby mohl oblbovat holky. Pro velké množství mužů jsou auta koníčkem a smyslem života, což dokážu pochopit, třebaže mi hlava nebere, proč si někdo místo bytu koupí Mercedes. Asi to bude dáno tím, že já sama si na rychlé a luxusní káry rozhodně nepotrpím. Moje jediné auto, které jsem v životě vlastnila, byl starý Renault Twingo. A ne, ani přes jeho roztomilost nedostalo žádné jméno.

V životě jsem narazila hned na několik mužů, které na tom, jakému autu leští volant, nejen stavěli kompletní balící strategii, ale také celou jejich osobnost. Když mají vzrušující a obdivuhodné auto, jsou podle jejich logiky také vzrušující a obdivuhodní. Mezi ostatními samečky, kteří řídí běžná auta, musí zákonitě vyčnívat. To pak podle nich stačí před zrakem nějaké pipinky zaparkovat a je ruka v rukávě. Kdyby to náhodou neviděla, stačí položit klíčky na stůl v kavárně, případně se velmi nenápadně vnutit jako taxikář.

Takové vychloubání a honění ega ale ještě není vůbec nic. Zažila jsem bydlení, kde auto trávilo čas společně s rodinou. Jednalo se o byt, který vznikl částečně v rámci velké garáže vícegeneračního domu. Manžel dorazil domů, vjel manželce čumákem auta skoro až do kuchyně a začal se věnovat - opět autu, aby bylo na další den hezky čisté a dokonalé. Krátký rozhovor s manželkou rychle odhalil, že takovou vášeň pro auto rozhodně nesdílí, naopak byla ze vztahu jejího manžela k nějakému kusu plechu dost nakrklá. A mně se tam dost blbě uklízelo.

Když chlap zjistí, že mě auta nezajímají, snaží se mě vždy přesvědčit o tom, že jen nevím, v čem jsou ta drahá lepší. Musela jsem si takhle sednout za volant Porsche a chvilku dělat, jak si vše obdivně prohlížím. Pak mi začal vysvětlovat něco o tom, proč je startování tam kde je a já si uvědomila, jak je děsně smutné, když někdo dělá z auta to nejzajímavější, co může sám nabídnout.

Netvrdím, že některé mladší holky a zlatokopky se na auto nenechají sbalit. Stejně tak netvrdím, že se mi sedí lépe ve staré Škodovce než v novém BMW. Mám ráda bezpečnost, dokážu tedy ocenit nové auto s různými vychytávkami. Jen tvrdím, že muži stavějící čtyřkolové zázraky na první místo si při seznamování zbytečně podkopávají nohy. Kdybych chtěla být hodně striktní, tak snad i napíšu, že opravdový muž dospěje teprve až tehdy, když ho jeho auto přestane zajímat... a kdy dovolí ostatním, aby mu v něm jedli.

Nejlepší dárek na Valentýna?

„Láska je, když umyjete nádobí jen tak,“ čtu si na nějaké trapné Valentýnce a říkám si, že podobnou radu by většina lidí čekala ode mě. Vždyť jsem přeci ta pořádkumilovná uklízečka. Několikrát jsem sice psala, že občasná účast na domácím úklidu chlapovi přidá na sex appealu, ale s romantikou a láskou to nemá nic společného. Spíše jde o slušnost a důkaz toho, že si partner času a práce jeho partnerky váží.

Když přeskočím řeči o tom, že je Valentýn pseudosvátek, že my přeci máme První máj a že za ním stojí mafie složená z majitelů květinářství, sexshopů a cukráren, je to skvělá příležitost, kdy si udělat fajn den. Jsem totiž přesvědčená o tom, že přeci vždy záleží na tom, jak se my rozhodneme konkrétní svátek slavit, a to i kdyby to měl být nějaký bojkot ve stylu - když si všichni ostatní dávají kýčovité kraviny a hrají si na Američany, my si zajdeme se psem na procházku, koukneme z gauče na českou komedii a uděláme doma fajn véču. Nenechte si kazit náladu a nevymlouvejte se na to, jak jsou všechny svátky komerční a trapné, a proto je nebudeme slavit.

Každá událost a svátek jsou příležitostí, jak rozbít partnerský stereotyp, který se zákonitě po nějakém čase ve vztahu dostaví. Ono je totiž děsně fajn ulétnout si na tom, jak budeme s partnerem/partnerkou dělat to a to, jak se budeme věnovat adrenalinovým a fresh koníčkům a prožijeme každý den tak, jako by byl ten poslední. Dobře se to čte, skvěle se na to kouká na Instagramu, ale realita je taková, že většina lidí chodí do práce z práce, má pár lepších přátel, omezený rozpočet a když má to štěstí, tak si užívá pravidelný sex. Ten totiž nic nestojí. Dny jsou si pak dost podobné, lidé se hádají o kravinách a ztrácí chuť žít.

Nejlepší dárek na Valentýna je tak udělat něco, co byste normálně neudělali. Pochopitelně s cílem toho druhého potěšit. Vyklopte se z kolečka nudy a každodenní rutiny. Nedokážu si představit, že by zrovna tohle někomu na Valentýna vadilo, i když ho jinak aboslutně neslaví. Jestli je tím vyklopením vášnivá rychlovka někde venku, nebo pozvání do fajn restaurace, nechám už na vás. Já bych brala obojí.

Proč je při úklidu a předehře před vášnivým sexem nutné používat kromě jiného i mozek?

Svěřil se mi. Přiznal se k tomu, že je to jeho láska, že si bez její přítomnosti nedokáže představit život, ale zkrátka mu chybí sex. Z jeho pohledu nic nefláká, občas koupí kytku, poctivě pracuje, nepije a po práci jde rovnou domů, kde si hezky povídají. Když už jsou v posteli, snaží se být ohleduplný a nesobecký. Tak kde je sakra problém, že toho sexu je tak málo a ona na něj docela často nemá náladu? Jak zařídit, aby byla při chuti?

Snažila jsem se vše pochopit a poradit, akorát jsem pořádně nevěděla, jak to vše následně vysvětlit. Přišlo mi, že i když se se vztahem docela „nadře“ a baví ho, je s výsledkem nespokojený. A pak mě to napadlo! Život uklízečky je plný inspirace a praktických rad od bláznivých lifehacků až po moudra, která by člověk čekal spíše od otce Fura či mistra Třísky.

Třeba já, když uklízím, tak do toho dávám energii, baví mě to a hlavně moc dobře vím, že je zapotřebí přemýšlet hlavou. Někoho to možná zaskočí, ale i holky se špinavým hadrem v ruce mají mozek. Šetří to práci i čas, vždyť utírat prach před tím, než jdu převlékat peřiny, je hloupost. Stejně tak nebudu vše nosit z místa na místo a nebudu čekat na to, až mi uschne podlaha, abych mohla jít uklízet do další místnosti. Vím, jaké přípravky jsou nejlepší a jaké mají jen hezkou etiketu. Přesně mám zmáknuto, co na co použít, mám to pod palcem. A výsledek? Vždy dostanu to, co chci. Jsem se vším maximálně spokojená. Co to má společného s nedostatkem sexu ve vztahu a mužskou snahou to změnit? Víc, než si myslíte!

Jsem sice nadprůměrně chlípná a někdy přímočará jak pila, ale troufám si tvrdit, že se od většiny partnerek moc neliším. Dovolím si tak za nás všechny veřejně prozradit jednu důležitou věc. Toužíme po pozornosti, a to nejen večer v momentě, kdy se vrátíte z práce. Předehra nezačíná 15 minut před zásunem, ale hned ráno, co se vedle nás probudíte. Jde o maličkosti a právě přemýšlení hlavou, které vám ušetří dost energie. Proč neposlat jen tak hezkou a zamilovanou zprávu v průběhu dne? Proč nepotěšit tím, že nás neplánovaně vezmete někam na večeři? Nebo po sobě prostě jen ráno ustelete? A co takhle chytnutí za ruku při sledování televize? Nemusí to být každý den, ale vše souvisí se vším. Stojí vás to extrémně málo a odměna může být tak sladká!

Po dni plném maličkostí a pozornosti jsem večer nadržená a ještě víc zamilovaná. Když jako chlap budete vědět, kdy co na ženu použít, dopracujete se ke stejně uspokojivému výsledku jako já při uklízení. Pravda, možná to není úplně šťastné přirovnání, ale mluvím a píšu o tom, čemu rozumím a s čím mám zkušenost. Navíc to v situaci, kterou zmiňuji na začátku, doopravdy skvěle zafungovalo. Tak to vyzkoušejte a dejte vědět.

Když se rady ze seznamovacích příruček zvrtnou

Absolutně nezávidím chlapům, že se musí trápit seznamováním. Oslovit někoho jako žena je o tolik jednodušší a já jsem ráda, že jsem čím dál tím častěji svědkem toho, jak se mladá holka už nebojí udělat první krok. Asi moc dobře tuší, jak by to ten kluk s největší pravděpodobností zvrtal. Pochopitelně tím neříkám, že by tíha navazování nových vztahů měla být na nás ženách, naopak je fajn, když se mi nějaký nápadník umí slušně představit a projeví zájem tak, aby bylo jasné, o co vlastně jde. Takových je ale minimum a já mám za tenhle rok už několik vtipně ošklivě trapných zážitků za sebou.

Vysvětluji si to tak, že hodně samců do nového roku vkročilo s předsevzetím a nějakou seznamovací příručkou ve stylu Jak sbalit ženu?,  kterou jim jejich matka darovala pod stromeček. Několik jsem jich měla v ruce a pochybuji o tom, že jejich autoři nejsou staří mládenci.

Třeba tak dva týdny zpět za mnou v obchodě přišel tak třicetiletý týpek. Bylo vidět, že se snaží působit sebevědomě a dává si pozor na to, aby se nekrčil. Po hlasitém oslovení se mě začal ptát, co tady dělám. Na to jsem dokázala odpovědět už jen to, že tady nakupuji. Takovou otázku jsem nečekala, pravděpodobně je jejím úkolem odhalit, jak moc jsem pohotová. Další dotaz směřoval na moje zaměstnání. Přiznala jsem, že uklízím. Tím jsem zase otestovala já jeho připravenost na trošku netradiční job. Určitě si pamatoval z balící příručky, že je vhodné se ženy hodně ptát na to, co dělá. Když mi ale po třech minutách pokládal zcela vážně otázku, jakou značku přípravku na nádobí mám nejradši, pochopila jsem, že vaří z vody. Ženy se ptejte, nebojte se vyptávat, ale vždy tak, aby i otázky byly zajímavé a nevtíravé. Jinak je z toho nikam nesměřující konverzace.

Další seznamovací přešlap v plné polní odprezentoval asi tak osmnáctiletý student, od pohledu suverén odkojený mistrem světa amoleta. Jeho know-how tentokrát nepocházelo z knih, ale z YouTube videí, ve kterých američtí vlogeři loví holky někde na pláži na Floridě. Student si akorát neuvědomil, že jejich klipy s hromadou zhlédnutí jsou sestříhané a jejich balící techniky zdaleka nemají tak velkou úspěšnost, jak se prezentuje. A ne průměrnou Češku moc nefungují. Od našeho seznámení totiž uplynulo asi pět sekund a už se mě snažil líbat - s jazykem, hlazením prdelky a tak. Na tom jsem zareagovala dost podrážděně (jinými slovy jsem ho silně odstrčila). Jsem chlípná, ale opary na potkání nesbírám.

Docela bych toužila zrevidovat kapitoly z balících příruček, které jsou zaměřeny na oční kontakt. Ráda se venku usmívám, nedělá mi problém se lidem podívat do očí, poděkovat jim, ale! Ne každý oční kontakt a úsměv je signálem k tomu, že mám chuť se seznamovat, jít na panáka a pak skočit někomu do postele. Všímám si toho, jak mě někdo sleduje bez mrknutí oka a je pak docela jasné, že když zrakem zabloudím jeho směrem, tak dojde k očnímu kontaktu - krátkému a rozhodně ne takovému, ze kterého by šla vyšťavit nějaká vášeň. Je to zkrátka dost vynucené a tohle očumování nikam nevede.

Vůbec nejčastěji narážím na okamžitý protiútok. O tom se v balících knihách asi taky něco píše, protože ho má pod kůži většina chlapů, mladých i starých. Dáme se do řeči, jen tak si povídáme, já řeknu, že jsem uklízečka, on řekne, že třeba podniká, povídáme si dál a on mě pak chce někam pozvat - na kafe, k sobě domů, nebo chce alespoň číslo. Existují prakticky dva způsoby, jak odmítnout. Buď lhát, nebo upřímně říct, že vztah nehledám, případně mám jiné představy o partnerovi. Já jsem upřímná. Vše slušně, vždyť ne každý je si souzený.

Reakce dotčeného muže? Urážky o tom, že na nějakou blbou uklízečku jsem dost vybíravá, že beztak asi někde šlapu jako špinavé Ukrajinky a kdyby byl on na mém místě, tak se může posrat radostí z takové skvělé nabídky. Přitažené za vlasy? Kdepak, reálná slova tak pětadvacetiletého muže, který mě tento týden oslovil v metru. Jakmile vše dořekl, nandal si sluchátka a odešel o několik kroků dál. Je to trošku podobné způsobům, o kterých jsem psala dříve zde, ale já tak nějak stále nechápu, že mi tohle může někdo říct. Přiznat se veřejně k tomu, že dělám uklízečku, je jak slabomyslným nabít ostrý náboj.

Když je doma ta pravá Itálie a já to musím uklízet

Doufám, že každý tak nějak tuší, co to znamená mít doma Itálii. Kdyby přeci jen někdo netušil, tak napovím, že to neznamená vařit si každý den k večeři čerstvou pastu s rajčaty a bazalkou při poslechu největších hitů Erose Ramazzottiho. Znám hodně párů, které se bez hádky nedokáží ráno ani pozdravit, ostatně sama jsem byla několikrát ve vztahu, kde se víc milovalo křičet než křičelo při milování.

Jako chlípná uklízečka a fanynka slečny Marplové mám dar všímat si stop a důkazů, které po sobě italské vztahy zanechávají. V bydlení jsou to standardně zatoulané střepy, rozbitá zrcadla a prazvláštní kombinace jídelního servisu, který je složen ze zbytků přeživšího nádobí. Chápu, že lidé, kteří se vůbec nehádají a místo hlasitého projevu preferují umírněnou intelektuální debatu, si nedokážou představit situaci, kdy někdo vezme naštvaně talíř a hodí s ním o zeď. Tohle se ale děje a někdy pochopitelně v mnohem horší míře. Některé hádky jsou tak vyhrocené, že když u nich není člověk osobně přítomen, nedokáže jim uvěřit. Třeba jako v následující situaci.

Uklízela jsem prázdný dům před nastěhováním nových nájemníků a zarazilo mě, že chybí dveře do koupelny, na zemi se válelo jen několik třísek. Pochopitelně mi to přišlo zvláštní, přeci jen koupelna a dveře tak nějak patří k sobě. Zeptala jsem se tedy majitelky a ta mi ihned odpověděla, ať se radši ani neptám :-). Nájemníky byl nějaký mladý manželský pár, taková ta klasika, která se chystá mít dítě a chce na zahradě pěstovat vlastní rajčata.

Jednoho dne však dorazila manželka domů v nepředpokládaný čas a nachytala manžela, jak se ve vaně koupe s nějakou „kamarádkou“ - mydlinky, svíčky, šampíčko, prostě full servis. Ještě teď mi hlava nebere, že může být nějaký muž tak moc hloupý (nebo tak moc nadržený), že si vezme domů milenku a ještě s ní skočí do vany. Když to manželka viděla, začala syčet víc než koupelnová sůl. Chlapovi se podařilo křičící choť se zlomeným srdcem vystrčit z koupelny a zbaběle se společně s milenkou zamknul. Pravděpodobně předpokládal, že se uklidní, vše si hezky přes dveře vyříkají a ona nechá milenku odejít bez fyzické újmy. Předpokládal špatně! Manželka si vzala z kuchyně sekáček na maso a začala dveře štípat s vervou kanadského dřevorubce. Křik a létají třísky zmobilizovaly souseda, který přiběhl na pomoc a dost možná zabránil ještě většímu neštěstí.

Přesně takto mi to odvyprávěla majitelka, které to vyprávěla zhrzená manželka při opouštění nemovitosti. Já tomu věřím, vysvětlovalo by to jak skutečnost, že koupelna (mimochodem s fakt hezkou masážní vanou) nemá dveře, tak fakt, že uklízím dům pro nové nájemníky. Moc dobře vím, co někdo naštvaný v afektu dokáže a nějaké to ohánění sekáčkem na maso je ještě v pohodě.

Alespoň nám ženám vzroste fyzická síla desetinásobně, a proto se nás pánové nesnažte naštvat. Jsme schopné rozbít sbírku trofejí, vzít golfovou hůl na vaše auto a házet po vás talíře jak frisbee po psovi. Já to pak musím uklízet, vy musíte kupovat kytky a žena má zlomené srdce. Za to vám nějaký ten úlet přeci nestojí a pokud ano, tak zkuste zálety směřovat alespoň na neutrální území.

Čeká mě chlípná kariéra BDSM dominy

Jako uklízečka musím myslet na zadní vrátka, přeci jen se může stát, že jednoho dne si lidí začnou poctivě uklízet a já budu úplně zbytečná. Nebo mi už tak budou vrzat kolena, že nezvládnu ani pořádně vyleštit okna. Když jsem tak přemýšlela nad důchodem, zcela vážně mě napadlo, že bych mohla dělat BDSM dominu.

Když se řekne BDSM, většina lidí si představí nějaké to svazování, bičování, olizování lodiček a latex. Měla jsem to podobně, pak jsem ale měla možnost popovídat si s jednou zkušenou dominou a uvědomila jsem si, že BDSM svět je mnohem bizarnější a s tím, co člověk vidí v péčku, nemá moc společného. V mnoha případech jde dle zkušeností dominy mnohem víc než o sadismus a masochismus o dominanci a submisivitu. Hrají se různé hry (jednou z nich je hra na poslušnou uklízečku) a vztahy mezi dominou a subíky jsou často pevnější než ocel.

Pro mě bylo velkým překvapením, že domina nemá s klienty sex. Nešlo mi do hlavy, proč tam ten chlap chodí, když pak nemůže ani upustit páru. Orgasmus ale doopravdy není tím hlavním, například někteří méně vybavení klienti dominy si chodí pouze pro posměch a ponížení. Prostě stojí nahatí uprostřed místnosti a domina se vysmívá jejich malému jarabáčkovi. Pokud chcete doma zkusit BDSM, tak tuhle praktiku začátečnicím moc nedoporučuji, určitě tedy ne bez předchozí domluvy.

Dalším překvapením byl zástup hodně bláznivých hraček a pomůcek. V základní výbavě nechybí prachovka, se kterou bych se hodně rychle spřátelila, tedy určitě rychleji než s koženým postrojem na hlavu s přidělaným obřím dildem.

Po hodině povídání s dominou mi došlo, že je mnohem víc než nějakou sexuální pracovnicí spíš psychoterapeutkou s hodně netradičními metodami. Pomáhá se lidem vypovídat, zbavit se stresu a na chvilku utéct ze světa, kde na nich stojí důležitá rozhodnutí a velká zodpovědnost. Užívá si konverzaci s klienty stejně jako já, snaží se jim plnit jejich fantazie stejně jako já a miluje erotické dusno stejně jako já. A co je úplně nejlepší? Má otroky, kteří poslouchají její rozkazy. Někdy se může jednat o sexuální úkoly, jindy však může otrokovi nakázat něco relativně obyčejného od nákupu potravin po vyvenčení psa.

Takže si to shrneme! Domina má prachovku, s klienty si pokecá a když chce, může mít několik otroků, kteří se postarají o úklid. A ještě za to má peníze. Sakra, tak to je život a vyhlídky, které si jako chlípná uklízečka nechám líbit. O mojí budoucnosti je rozhodnuto, možná vlastně nemusím ani čekat na důchod a vrzání kolen, kariéru dominy můžu odstartovat hned teď. Hlásí se někdo jako první oběť?

Jak chlípná uklízečka nahradila dokonalou manželku

Ráda bych vám vyprávěla příběh mojí kamarádky/klientky, která přišla o práci v kanceláři. Byl to šok, vůbec nic takového nečekala, byla svědomitá, pracovitá, orientovaná na výsledek a myslela si, že bude po firemním žebříčku stoupat až do nebes. Vedení ale bylo jiného názoru a ona zůstala stát před rozhodnutím, zda-li si začne rychle hledat něco jiného, nebo poslechne jejího manžela. Ten totiž navrhl, že má zůstat doma, konečně si odpočinout a věnovat se víc domácnosti. Z firemní dračice v domácí puťku? To neznělo až tak lákavě, ale manžel slíbil, že se dokáže o celou rodinu postarat a chvilka odpočinku vlastně také nezněla moc špatně.

Kamarádka zůstala doma, občas trošku uklidila, koukala na telku, surfovala po diskuzních fórech, začala chodit na pilates a když přišel večer unavený manžel, sesypala se na něj lavina slov, protože si kamarádka neměla přes den s kým pořádně popovídat. V práci byla zvyklá mluvit a mluvit, teď byla doma a mohla si povídat maximálně tak s postavami v telenovelách. Po měsíci na gauči a několika hádkách se rozhodla, že musí do práce, ale ještě než se tak stane, vyzkouší být dokonalou manželkou. Svědomitá, pracovitá a na výsledek orientovaná choť! Šla do toho vážně po hlavě a jestli nevěříte, tak čtěte dál.

Manžela ráno v 7 probudila vůně čerstvé kávy a čerstvého pečiva s nadýchanou omeletou. Kamarádka si přivstala nejen kvůli nákupu, ale také kvůli tomu, aby se stihla hezky upravit. Musí se přeci manželovi líbit. Než odešel do práce, tak mu ho… tak ho ústy uspokojila, láskyplně ho obejmula a rozloučila se s ním. Celý den uklízela, byt byl jak klícka. Když se manžel večer vrátil, čekala ho večeře a osoba připravená vyslechnout veškerá jeho trápení. A bonus? Vstupenky do kina, láhev vína, nějaké dobré sýry a sexy korzet, ze kterého se před ním svůdně vysvlékla. Byl v sedmém nebi. Vše se každý den opakovalo. Tedy ne zcela, přeci jen v kině tolik filmů zase nedávají, ale zkrátka o domácnost bylo postaráno, hladem a nedostatkem sexu manžel netrpěl. Když delší čas žijete s někým, komu nemáte co vytknout, vše zevšední a… začnete se nudit stejně jako na gauči před televizí. Zkrátka vás nemotivuje něco dělat, snažit se a celkově vymýšlet, jak si toho druhého získat. I přes zdánlivou dokonalost a časté šmajchlování tak začal vztah chladnout. Snažili se to řešit, jenže vzdát se dokonalé manželky nebylo tak lehké. Kamarádka to brala jako povolání, jako náplň nudného dne. Manžel si zase zvykl na komfort. Bylo zapotřebí to změnit!

V ten moment jsem dorazila na scénu já a začala u nich doma pečlivě uklízet. Alespoň v tomto ohledu jsem nahradila dokonalou manželku, která nyní měla čas a hlavně zase chuť najít si práci na poloviční úvazek, kde ze sebe dostane nahromaděnou energii. Domácnost stále šlapala na jedničku, kamarádka obživla, manžel taktéž prozřel a oba si uvědomují, jak je fajn, když se o to otravné (v tomto případě úklid) postará někdo jiný. Manžel se dokonce začal opravdu snažit a vymýšlí večerní program a motivuje kamarádku k tomu, aby začala podnikat. Má na to víc energie a necití se jen jako někdo, kdo se snaží z manželství udělat all inclusive hotel pro manžela.

Užívám si šťastné konce a ještě víc, když na nich mám podíl. Znám hodně žen v domácnosti, které se o vše postarají, na oko je to i tak nějak baví, ale jejich rodina si toho zkrátka neváží, bere to za samozřejmost. Žena je pak akorát unavená a nikdo pořádně nevěří tomu, že nemá čas na vlastní koníčky a záliby. Vždyť poklidit a dojít nakoupit je tak hodinka… možná ve snu! Šikovná uklízečka (nemusí být nutně chlípná), která pomáhá čas od času třeba i jen s nějakým větším úklidem, je tak cestou k tomu, aby se pár o sebe začal zajímat a snažil se získaný čas nějak využít. A to je podle mě děsně super! Stejně jako to, když ruku k dílu přiloží někdy i muž. Vždyť ve dvou se to vždy lépe táhne.

Ten nejšpinavější způsob, kterým se muži seznamují s uklízečkou

Seznamování je pro hodně mužů vážně věda a já se ani nedivím, vždyť se všude po internetu povaluje hromada nesmyslných návodů a instrukcí na to, jak sbalit ženu. Tohle rozhodně nebude jeden z nich. Osobně si myslím, že vždy záleží na okolnostech a celé situaci. Je však ale jeden způsob, před kterým bych chtěla jako chlípná uklízečka varovat. Muže i ženy!

Již potřetí se mi stala jedna věc. Když cestuji po Praze metrem, často mám u toho v ruce třeba nějaký kyblík, případně si nesu nějaký čistící prostředek. Zkrátka tak nějak lze poznat, že se chystám uklízet. Toho se někteří nápadníci chytí a rozhodnou se mě… prostě urazit! „To vypadá, že někde pracuješ jako nějaká blbá uklízečka,“ sděluje mi tak třicetiletý hipster týpek. „Jo, pracuju jako blbá uklízečka,“ odpovídám.

Kamarádce, která je trošku při těle, se tohle stává docela často. Navíc se skoro zdá, že pražská podzemka je prokletá a pod povrchem ukazují lidé, jací jsou pod povrchem. Vyprávěla mi, jak čekala na soupravu, u toho jedla nějakou ovocnou tyčku a přimotal se k ní pupkatej týpek v obleku se slovy: „Tak ale slečno, vy byste fakt jíst tohle jako neměla.“ Bez toho, aby pozdravil, aby vůbec něco. Paradoxně právě ta kamarádka úspěšně zhubla už 10 kg a ta tyčka byla v jejím jídelníčku. Výsledek? 

Nebudu si hrát na robota, člověka to prostě zamrzí. Začne mu vrtat v hlavě, jak může být někdo tak zlý. Co je ještě vtipnější, že se pak útočníci snaží o nějaké další vtípky a seznámení!?! Pokus o sblížení urážkou nepovažuji za zrovna šťastný způsob, jak se někomu zalíbit. Někteří muži si asi ze školky pamatují, že si jich Alenka v puntíkatých šatech všimla, když jí zatahali za vlasy. Takhle to v dospělosti ale už nefunguje, teda alespoň ne na mě. Taky nepřijdu za chlapem s tím, že vypadá jako úplnej negramot a chci ho pozvat na kafe.

Získat si pozornost a nevypadat u toho jak úchyl lze i úplně normálně, protože jsem ale už na začátku řekla, že tohle nebude návod na to, jak sbalit ženu, musíte si na to přijít ve vlastní režii. Jen vám ještě jednou připomenu, že urážkami a snahou někomu psychicky ublížit to nebude. Vždyť i uklízečky mají duši!

Touží chlípná uklízečka po pořádkumilovném milenci?

Včera jsem se ve tři ráno hrabala na externím disku, procházela staré fotky a kromě zjištění, že jsem byla chlípná už na střední, jsem také objevila hromadu prakticky zapomenutých seriálů. Jedním z nich byl také Black Books, u kterého jsem se vždy dokonale bavila. Pokud neznáte, doporučuji. Náhodně jsem si vybrala jeden díl, kde byla zmínka o tom, že hrubiání typu Bernard Black (hlavní postava seriálu) jsou pro ženy sexy. Donutilo mě to zamyslet se.

V životě jsem sice už byla namotaná na nejednoho drsňáka s vytetovaným drakem na bicepsu, ze kterého se později vyklubal prvotřídní blbeček, ale nikdy jsem nebyla přesvědčená o tom, že by ženy tajně toužily po někom, kdo jim bude ubližovat. Spíše dle mého skromného názoru chtějí někoho, kdo je dokáže ochránit a je úplně jedno, jestli to bude Prince, Malý princ, Prince of Persia, princ William, nebo Jan Čenský. Zkrátka dlouhodobě vedle sebe chtějí někoho, kdo bude dle jejich představ a… ale počkat, když jsem chodila s hodným a pořádkumilovným partnerem, vždy mě to začalo časem štvát. Což je dost paradoxní, protože pořádkumilovnost je jedna z mých nejlepších vlastností.

Ještě teď si pamatuji na to, jak si před sexem začal rovnat oblečení hezky vedle postele, jak ihned po romantické večeři začal umývat nádobí a jak ráno po večírku neváhal vytáhnout vysavač. Taky si pamatuji, jak mě to nepředstavitelně vytáčelo. Stejně jako jeden kluk, který doma žil v nepředstavitelném m*dníku, přes prázdné krabice od pizzy nebylo možné dostat se do kuchyně a z koupelny člověk vycházel špinavější než vcházel.

Asi vedle sebe potřebuji hezky průměrného bordeláře, který nehnije na gauči, ale ani vášnivě nemyje okna každý týden. A občas něco uklidit zapomene. Vždyť hádky, při kterých tedy nelétají skleničky vzduchem, jsou kořením každého vztahu, a to ani nemusí následovat usmiřovací sex, třebaže tomu já se nikdy bránit nebudu.

Toužím tedy po pořádkumilovném milenci? Ano, pokud se tím pořádkem chápe to, že je naše láska a sex v pořádku! Čert vem nesrovnané tričko a pánské tenisky uprostřed chodby.

Chlípná uklízečka vás zve na sex v japonské zahradě

Kamarádka mi posílala mailem výsledky nějakého průzkumu, který se věnoval tomu, kde chtějí mít muži nejčastěji sex. Ze zkušenosti bych odpověděla, že je jim to absolutně jedno, hlavně že nějaký ten sex vůbec je. Vlastně je jim ohledně sexu jedno dost věcí, ale to by bylo na trošku delší debatu. Nevíc bych nerada křivdila těm slušně vychovaným.

Průzkum odhalil pro mě docela zajímavou věc. Čekala jsem, že první místo obsadí klasicky ložnice, další například kuchyně, nebo nějaký park. K mému překvapení se na prvním místě zahnízdila toaleta. Bílý trůn, čítárna bulvárních časopisů a místnost, kam i Justin Bieber chodí bez bodyguarda.

Koupelnu bych ještě brala, ale WC? Dobře, přiznávám, že v péčku to je dost častá lokace, ale to, co člověk vidí ve filmech pro dospělé, není v drtivé většině případů přenesitelné do reálného života.

Věřte mi, na pár hajzlíků (myšleno toalet) jsem v životě již narazila a rozhodně to nejsou místa, kam byste se s chutí chodili oddávat milostným hrátkám. Už vůbec nemluvím o veřejných toaletách. Když si musím někde venku odskočit, levituji nad prkýnkem a uklidňuji se tím, že bakterie přeci neumí skákat. Nedovedu si představit, že si během sexu dřepnu holou zadnicí někde v obchodním centru na mísu. Určitě by mě to vzrušilo, ale rozhodně ne tím správným způsobem.

Výsledek průzkumu mě však donutil zamyslet se nad tím, zda-li záchodkům jakožto vysněným místečkům nadržených mužů věnuji dostatečnou péči. Pokud už se na nich má něco odehrát, chce to přeci jen nadstandardní péči. Co třeba květiny, nová WC předložka s tygřím vzorem, nebo alespoň čerstvé vonítko s aroma japonské zahrady? Jasně, to bude ono!

Vždyť i muži si zaslouží, aby splnění jejich sexuální fantazie doprovázela uvolněná atmosféra, hezká vůně a maximální čistota. Nebo je naopak nehygienické prostředí a nějaký ten smrádek to, co muže na toaletním sexu tak vzrušuje?