Možná už jsem se zmiňovala o tom, že se ženami to mám složitější než kdejaký proutník. Z některých klientek se po čase vyklubaly kamarádky, jiné na mě žárlí a některé mě považují jen za hodně inteligentní hadr vyhledávající automaticky všechny šmouhy. Nevadí mi to, je jasné, že ne s každým si člověk padne do noty a třebaže sama sebe považuji za sympatickou a komunikativní (jak jinak taky), někdy to prostě nejde.
Popravdě je někdy docela fajn, když si lidé drží od čiperné uklízečky odstup. U sexy nadržených mužů to fajn tedy není, ale když se snažím uklízet vše hezky rychle a paní domu si mě plete s kadeřnicí, je to složité. Zásobuje mě jedním drbem za druhým, ukazuje mi nově koupené boty a pomlouvá sousedku. Po hodině uklízení mám mozek našlehaný jak omeletu a efektivita je na nule :-).
Jednu klientku jsem až do poslední návštěvy u ní doma nebyla schopná nikam zařadit. Občas byla velmi milá a upovídaná, někdy mě jen tak pozorovala, kousala si nehty a vypadala docela utrápeně. Udržovaná blondýnka kolem čtyřicítky s manželem trávícím většinu času na služebkách pro mě byla velkou záhadou.
Po jednom úklidu mě pohladila po zádech. Pomalu. Velmi pomalu. A dost možná chyběla ve škole, když se probíralo, kde končí záda. Asi vám budu připadat jako blázen, ale v ten moment mi to nepřišlo divné a prakticky jsem na to zapomněla hned, co jsem vylezla z domu. Přišlo mi to tak přirozené, že jsem neměla potřebu tomu věnovat pozornost. Normálně v hlavě řeším vše, ale tohle do té situace sedělo jak Václav na koni. Asi se mi to líbilo tak akorát, abych to nehrotila.
Do dalšího úklidu jsem tak vkročila zcela bez nějakých obav z případného trapasu, hezky jsem se usmívala a vlastně ani nevěděla, co se to minule mezi mnou a blonckou stalo. Úklid probíhal standardně, akorát jsem slyšela abnormálně moc komplimentů. Jasně, ženy si občas pochválí třeba oblečení, ale slyšet pochvalu na vlasy, tělo, rtěnku a parfém během minuty je podezřelé. Právem!
Paní domu mi totiž zcela bez okolků prozradila, že jsem velmi krásná a má na mě už dlouho chuť, jen netušila, jak mi to říct a jak to vlastně naznačit, abych se třeba neurazila. Minule mě pohladila, aby viděla, jak budu reagovat… a protože jsem si nechala hlazení zadečku líbit, vytušila, že se mnou může vytloukat klín klínem.
Kdyby to bylo péčko, do pěti minut mi blondýnka sedí na obličeji a fialovým monstrem ze silikonu drancuje moje slabiny. Tohle byla však situace zcela skutečná a já musela rychle reagovat. Snad to mojí chlípná reputaci neuškodí, ale přiznám se vám k tomu, že jsem jen tak bez přemýšlení poděkovala.
Hádám, že paní stále čeká na odpověď a brzy bude potřebovat utřít prach. To, co se mi nyní opravdu honí hlavou za plán, si však nechám pro sebe :-).
pátek 31. července 2015
neděle 12. července 2015
Když už spolu manželé nespí, pomůže chlípná uklízečka
Pokud nepočítám Marka L. ve třetí třídě, tak mě zatím nikdo nepožádal o ruku a nepřivedl k oltáři. Moje představy o manželství tak byly hodně dlouho ovlivněny tím, co jsem viděla v seriálu Krok za krokem. Moje rodiče jsou ostatně taky takový Frank a Carol, protože každou hádku vždy vyřešili v pohodě a s vtipem. Jsou spolu už 30 let a nezažila jsem, že by doma létaly skleničky.
Když teď uklízím v rodinách, tak si teprve všímám, jak na sebe některé páry dokážou být hnusné. Manželka prudí chlapa za kraviny, ztrapňuje ho před sexy uklízečkou (ano, tím myslím sebe) a udělá z něj kvůli zaschlé zubní pastě v koupelně největší prase v galaxii. On zase neposlouchá, dělá ksichty a když může, tak mi nenápadně řekně, že jeho manželka je vyšinutá a sex měli naposled před měsícem a půl. Těžko říct, na čí straně je pravda, ale ono to vlastně ani není důležité. Je to nasbírané za všechny ty roky špatné komunikace a v neposlední řadě nedostatku vášně. Usmiřovací sex bývá nejlepší sex!
Nedávno mě u jednoho páru zarazilo to, že manžel má dlouhodobě rozestláno na gauči v obýváku. Týden co týden jsem viděla, jak se jeho peřina válí před telkou a manželka je sama ve velké ložnici. Chlap byl docela sympaťák, tak mi přišlo divné, že by to byl takový debil, aby musel na tak dlouhou dobu do exilu.
Moje zvědavost mi nedala a zeptala jsem se ho, proč spí v obýváku. Odpověděl mi, že se jednou s manželkou pohádali kvůli nějaké prkotině, on šel spát na gauč a už to tak zůstalo. Proč? Protože manželka si chválí, jak má celou postel pro sebe, nemusí poslouchat chrápání a má klid. Nadzvedla jsem obočí a nestačila se divit. Tak proč se lidé berou? I když si budeme hrát na ty největší sexuální dobrodruhy, kteří si to rozdávají i v dětském skákacím hradě na pouti, tak nelze přeci ignorovat důležitost manželské postele. To je to místo, kde se dějou všechny prasárny, něžnosti, rozhovory a romantické snídaně. O tohle všechno se ten pár připraví! Možná jsem naivní, ale když s někým chodím, tak to vždycky právě takhle cítím.
Nevím, jak se to stalo, ale při jednom velkém úklidu zmíněné domácnosti jsem nanosila všechny peřiny a polštáře z obýváku do ložnice, abych mohla vyluxovat gauč a zároveň se netahala s novým povlečením. Zcela automaticky jsem pak obě peřiny dala na manželskou postel, ustlala, poklidila zbytek a odešla. Rozhodně v tom nebyl záměr, prostě obyčejná náhoda a automatismus. Nepřemýšlela jsem.
Až když jsem do této domácnosti zavítala znovu, zarazilo mě, že obývák už neslouží jako ložnice pro manžela. Pak jsem si to uvědomila! S úsměvem jsem to nechala být a teď měsíc po této události stále vidím, že manželé spí spolu v jedné posteli, akorát na nočním stolku se povalují špunty do uší.
Je to jasný, jsem lepší než kdejaká expertka z manželské poradny! Mezi služby si kromě utření prachu, leštění podlahy a mytí oken asi přidám ještě stmelování vztahů.
Když teď uklízím v rodinách, tak si teprve všímám, jak na sebe některé páry dokážou být hnusné. Manželka prudí chlapa za kraviny, ztrapňuje ho před sexy uklízečkou (ano, tím myslím sebe) a udělá z něj kvůli zaschlé zubní pastě v koupelně největší prase v galaxii. On zase neposlouchá, dělá ksichty a když může, tak mi nenápadně řekně, že jeho manželka je vyšinutá a sex měli naposled před měsícem a půl. Těžko říct, na čí straně je pravda, ale ono to vlastně ani není důležité. Je to nasbírané za všechny ty roky špatné komunikace a v neposlední řadě nedostatku vášně. Usmiřovací sex bývá nejlepší sex!
Nedávno mě u jednoho páru zarazilo to, že manžel má dlouhodobě rozestláno na gauči v obýváku. Týden co týden jsem viděla, jak se jeho peřina válí před telkou a manželka je sama ve velké ložnici. Chlap byl docela sympaťák, tak mi přišlo divné, že by to byl takový debil, aby musel na tak dlouhou dobu do exilu.
Moje zvědavost mi nedala a zeptala jsem se ho, proč spí v obýváku. Odpověděl mi, že se jednou s manželkou pohádali kvůli nějaké prkotině, on šel spát na gauč a už to tak zůstalo. Proč? Protože manželka si chválí, jak má celou postel pro sebe, nemusí poslouchat chrápání a má klid. Nadzvedla jsem obočí a nestačila se divit. Tak proč se lidé berou? I když si budeme hrát na ty největší sexuální dobrodruhy, kteří si to rozdávají i v dětském skákacím hradě na pouti, tak nelze přeci ignorovat důležitost manželské postele. To je to místo, kde se dějou všechny prasárny, něžnosti, rozhovory a romantické snídaně. O tohle všechno se ten pár připraví! Možná jsem naivní, ale když s někým chodím, tak to vždycky právě takhle cítím.
Nevím, jak se to stalo, ale při jednom velkém úklidu zmíněné domácnosti jsem nanosila všechny peřiny a polštáře z obýváku do ložnice, abych mohla vyluxovat gauč a zároveň se netahala s novým povlečením. Zcela automaticky jsem pak obě peřiny dala na manželskou postel, ustlala, poklidila zbytek a odešla. Rozhodně v tom nebyl záměr, prostě obyčejná náhoda a automatismus. Nepřemýšlela jsem.
Až když jsem do této domácnosti zavítala znovu, zarazilo mě, že obývák už neslouží jako ložnice pro manžela. Pak jsem si to uvědomila! S úsměvem jsem to nechala být a teď měsíc po této události stále vidím, že manželé spí spolu v jedné posteli, akorát na nočním stolku se povalují špunty do uší.
Je to jasný, jsem lepší než kdejaká expertka z manželské poradny! Mezi služby si kromě utření prachu, leštění podlahy a mytí oken asi přidám ještě stmelování vztahů.
úterý 7. července 2015
3 místa, na kterých nikde nezkoušejte mít sex s uklízečkou
O sexu na některých místech sní snad každá. Když byste to na mě rozehráli například na terase luxusního apartmánu někde na Tahiti, rozhodně bych se nenechala dvakrát přemlouvat. Co to fantazíruju, popravdě nejsem zdaleka tak náročná. Nepohrdnu ani voňavě povlečenou postelí nebo fajn místem někde v přírodě. Existují však 3 místa, na kterých jsme my uklízečky nedostupné jak... stěna za radiátorem!
Pohled na naleštěnou podlahu uspokojuje každou holku s mopem v ruce! Mnohem méně vzrušující je představa, že takovou podlahu hned někdo zapatlá, a proto nikdy nezkoušejte uklízečku povalit tam, kde má zrovna čerstvě vytřeno. Násilníkům mohu doporučit zastihnout uklízečku v úzké chodbě, kde nemá možnost uhnout do stran. Než aby před vámi utekla přes vytřenou podlahu, obětuje se :-).
Popáleniny od koberce jsou sice rajcovní, ale když to dělám na nevyluxovaném koberci, mám tendeci koukat kolem a sbírat drobky. Tím pádem se plně nesoustředím. Zajímalo by mě, jestli to mají jiné profese podobně, jako že automechanik si to nikdy nerozdá v rozbitém autě apod. I když podle toho, co jsem viděla v péčku, na pojízdnosti vehiklu moc nesejde. Věřte mi, nejsem pošahaná, jen pořádkumilovná!
Sex se někdy může dost protáhnout. Představa, že mám pod zadkem čekající hromadu vypraného prádla, mě děsí. Naštěstí moderní pračky ukazují na displeji, jak dlouho jim praní ještě bude trvat. S tím už lze pracovat! Když člověk vidí, že zbývá 10 minut, je čas na rychlovku. Navíc poslední minuty bývají ve většině programů věnovány ždímání - jinými slovy pořádným vibracím. Fíííhááá!
1. Čerstvě vytřená podlaha
2. Nevyluxovaný koberec
3. Pračka
sobota 4. července 2015
Plácnutí přes zadek beru jako pochvalu za sexy úklid
Donesl se ke mně příběh bývalé spolužačky, která si minulý týden byla stěžovat u šéfa, že kolegové v kanceláři, kde pracuje, mají nemístné poznámky. Je údajně obětí sexuálního harašení a pokud se něco nezmění, je připravena to veřejně řešit.
Když jsem tuhle novinu slyšela, musela jsem se chytit za hlavu. Na tohle téma jsem totiž dost háklivá, a to nejen kvůli tomu, že jsem chlípná uklízečka a prakticky celý den špulím zadek na klienty. Já totiž nevěřím tomu, že něco jako sexuální harašení existuje!
Jakmile si ženská vezme do práce minisukni, je jasné, že upoutá zrak mužů a pravděpodobně uslyší i nějakou tu sexistickou poznámku. Je to její chyba? Kdepak, prostě se chtěla líbit a sukně rozhodně není důvod, aby se muži chovali jak utržení ze řetězu. Takže je to chyba mužů? Kdepak, prostě se jim ta ženská líbí, chtějí si získat její pozornost, někdy trošku nevybíravě polichotit, protože to jinak třeba neumí. Pokud je někde chyba, je na straně přírody, protože právě ta může za to, že muže přitahují sexy ženy. A když to chlapáci z kanclu přehání, každá správná ženská by měla být schopná srovnat je do latě! Někdy stačí odmítnutí, jindy facka. Nepředpokládám, že by nějaká žena pracovala v kolektivu nezvladatelných násilníků a úchyláků, kterým nestačí říct, aby přestali.
Já chodím uklízet k lidem upravená, hezky oblečená a usměvavá. Je to takový můj benefit zákazníkům. Sama bych nechtěla, aby se mi doma motal někdo špinavý a zamračený, na koho nejde ani koukat. S ženami pokecám o módě a líčení, muži mi pomáhají a při úklidu zažívám vše možné od srandiček po chlípné situace, které si užívám plnými doušky.
Velmi často se mi stává, že mě klient na konci úklidu plácne přes zadek. Měla bych se urazit a zažalovat ho? To bych byla pěkná kráva! Vždyť i basketbalisti po vhozeném koši s radostí plácnou spoluhráče po půlkách. Tak proč by to nesměl udělat někdo, komu jsem sympatická? Plácnutí beru jako pochvalu za dobře odvedenou práci, se kterou je ten člověk spokojený. Je mi úplně jedno, když mě takhle plácne osmnáctiletý floutek, nebo osmdesátiletý dědula. Já chci totiž žít ve světě a mít práci, kde se z obyčejného plácnutí po zadku nedělá věda.
Když jsem tuhle novinu slyšela, musela jsem se chytit za hlavu. Na tohle téma jsem totiž dost háklivá, a to nejen kvůli tomu, že jsem chlípná uklízečka a prakticky celý den špulím zadek na klienty. Já totiž nevěřím tomu, že něco jako sexuální harašení existuje!
Jakmile si ženská vezme do práce minisukni, je jasné, že upoutá zrak mužů a pravděpodobně uslyší i nějakou tu sexistickou poznámku. Je to její chyba? Kdepak, prostě se chtěla líbit a sukně rozhodně není důvod, aby se muži chovali jak utržení ze řetězu. Takže je to chyba mužů? Kdepak, prostě se jim ta ženská líbí, chtějí si získat její pozornost, někdy trošku nevybíravě polichotit, protože to jinak třeba neumí. Pokud je někde chyba, je na straně přírody, protože právě ta může za to, že muže přitahují sexy ženy. A když to chlapáci z kanclu přehání, každá správná ženská by měla být schopná srovnat je do latě! Někdy stačí odmítnutí, jindy facka. Nepředpokládám, že by nějaká žena pracovala v kolektivu nezvladatelných násilníků a úchyláků, kterým nestačí říct, aby přestali.
Já chodím uklízet k lidem upravená, hezky oblečená a usměvavá. Je to takový můj benefit zákazníkům. Sama bych nechtěla, aby se mi doma motal někdo špinavý a zamračený, na koho nejde ani koukat. S ženami pokecám o módě a líčení, muži mi pomáhají a při úklidu zažívám vše možné od srandiček po chlípné situace, které si užívám plnými doušky.
Velmi často se mi stává, že mě klient na konci úklidu plácne přes zadek. Měla bych se urazit a zažalovat ho? To bych byla pěkná kráva! Vždyť i basketbalisti po vhozeném koši s radostí plácnou spoluhráče po půlkách. Tak proč by to nesměl udělat někdo, komu jsem sympatická? Plácnutí beru jako pochvalu za dobře odvedenou práci, se kterou je ten člověk spokojený. Je mi úplně jedno, když mě takhle plácne osmnáctiletý floutek, nebo osmdesátiletý dědula. Já chci totiž žít ve světě a mít práci, kde se z obyčejného plácnutí po zadku nedělá věda.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)