Možná už jsem se zmiňovala o tom, že se ženami to mám složitější než kdejaký proutník. Z některých klientek se po čase vyklubaly kamarádky, jiné na mě žárlí a některé mě považují jen za hodně inteligentní hadr vyhledávající automaticky všechny šmouhy. Nevadí mi to, je jasné, že ne s každým si člověk padne do noty a třebaže sama sebe považuji za sympatickou a komunikativní (jak jinak taky), někdy to prostě nejde.
Popravdě je někdy docela fajn, když si lidé drží od čiperné uklízečky odstup. U sexy nadržených mužů to fajn tedy není, ale když se snažím uklízet vše hezky rychle a paní domu si mě plete s kadeřnicí, je to složité. Zásobuje mě jedním drbem za druhým, ukazuje mi nově koupené boty a pomlouvá sousedku. Po hodině uklízení mám mozek našlehaný jak omeletu a efektivita je na nule :-).
Jednu klientku jsem až do poslední návštěvy u ní doma nebyla schopná nikam zařadit. Občas byla velmi milá a upovídaná, někdy mě jen tak pozorovala, kousala si nehty a vypadala docela utrápeně. Udržovaná blondýnka kolem čtyřicítky s manželem trávícím většinu času na služebkách pro mě byla velkou záhadou.
Po jednom úklidu mě pohladila po zádech. Pomalu. Velmi pomalu. A dost možná chyběla ve škole, když se probíralo, kde končí záda. Asi vám budu připadat jako blázen, ale v ten moment mi to nepřišlo divné a prakticky jsem na to zapomněla hned, co jsem vylezla z domu. Přišlo mi to tak přirozené, že jsem neměla potřebu tomu věnovat pozornost. Normálně v hlavě řeším vše, ale tohle do té situace sedělo jak Václav na koni. Asi se mi to líbilo tak akorát, abych to nehrotila.
Do dalšího úklidu jsem tak vkročila zcela bez nějakých obav z případného trapasu, hezky jsem se usmívala a vlastně ani nevěděla, co se to minule mezi mnou a blonckou stalo. Úklid probíhal standardně, akorát jsem slyšela abnormálně moc komplimentů. Jasně, ženy si občas pochválí třeba oblečení, ale slyšet pochvalu na vlasy, tělo, rtěnku a parfém během minuty je podezřelé. Právem!
Paní domu mi totiž zcela bez okolků prozradila, že jsem velmi krásná a má na mě už dlouho chuť, jen netušila, jak mi to říct a jak to vlastně naznačit, abych se třeba neurazila. Minule mě pohladila, aby viděla, jak budu reagovat… a protože jsem si nechala hlazení zadečku líbit, vytušila, že se mnou může vytloukat klín klínem.
Kdyby to bylo péčko, do pěti minut mi blondýnka sedí na obličeji a fialovým monstrem ze silikonu drancuje moje slabiny. Tohle byla však situace zcela skutečná a já musela rychle reagovat. Snad to mojí chlípná reputaci neuškodí, ale přiznám se vám k tomu, že jsem jen tak bez přemýšlení poděkovala.
Hádám, že paní stále čeká na odpověď a brzy bude potřebovat utřít prach. To, co se mi nyní opravdu honí hlavou za plán, si však nechám pro sebe :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat