Pokud nepočítám Marka L. ve třetí třídě, tak mě zatím nikdo nepožádal o ruku a nepřivedl k oltáři. Moje představy o manželství tak byly hodně dlouho ovlivněny tím, co jsem viděla v seriálu Krok za krokem. Moje rodiče jsou ostatně taky takový Frank a Carol, protože každou hádku vždy vyřešili v pohodě a s vtipem. Jsou spolu už 30 let a nezažila jsem, že by doma létaly skleničky.
Když teď uklízím v rodinách, tak si teprve všímám, jak na sebe některé páry dokážou být hnusné. Manželka prudí chlapa za kraviny, ztrapňuje ho před sexy uklízečkou (ano, tím myslím sebe) a udělá z něj kvůli zaschlé zubní pastě v koupelně největší prase v galaxii. On zase neposlouchá, dělá ksichty a když může, tak mi nenápadně řekně, že jeho manželka je vyšinutá a sex měli naposled před měsícem a půl. Těžko říct, na čí straně je pravda, ale ono to vlastně ani není důležité. Je to nasbírané za všechny ty roky špatné komunikace a v neposlední řadě nedostatku vášně. Usmiřovací sex bývá nejlepší sex!
Nedávno mě u jednoho páru zarazilo to, že manžel má dlouhodobě rozestláno na gauči v obýváku. Týden co týden jsem viděla, jak se jeho peřina válí před telkou a manželka je sama ve velké ložnici. Chlap byl docela sympaťák, tak mi přišlo divné, že by to byl takový debil, aby musel na tak dlouhou dobu do exilu.
Moje zvědavost mi nedala a zeptala jsem se ho, proč spí v obýváku. Odpověděl mi, že se jednou s manželkou pohádali kvůli nějaké prkotině, on šel spát na gauč a už to tak zůstalo. Proč? Protože manželka si chválí, jak má celou postel pro sebe, nemusí poslouchat chrápání a má klid. Nadzvedla jsem obočí a nestačila se divit. Tak proč se lidé berou? I když si budeme hrát na ty největší sexuální dobrodruhy, kteří si to rozdávají i v dětském skákacím hradě na pouti, tak nelze přeci ignorovat důležitost manželské postele. To je to místo, kde se dějou všechny prasárny, něžnosti, rozhovory a romantické snídaně. O tohle všechno se ten pár připraví! Možná jsem naivní, ale když s někým chodím, tak to vždycky právě takhle cítím.
Nevím, jak se to stalo, ale při jednom velkém úklidu zmíněné domácnosti jsem nanosila všechny peřiny a polštáře z obýváku do ložnice, abych mohla vyluxovat gauč a zároveň se netahala s novým povlečením. Zcela automaticky jsem pak obě peřiny dala na manželskou postel, ustlala, poklidila zbytek a odešla. Rozhodně v tom nebyl záměr, prostě obyčejná náhoda a automatismus. Nepřemýšlela jsem.
Až když jsem do této domácnosti zavítala znovu, zarazilo mě, že obývák už neslouží jako ložnice pro manžela. Pak jsem si to uvědomila! S úsměvem jsem to nechala být a teď měsíc po této události stále vidím, že manželé spí spolu v jedné posteli, akorát na nočním stolku se povalují špunty do uší.
Je to jasný, jsem lepší než kdejaká expertka z manželské poradny! Mezi služby si kromě utření prachu, leštění podlahy a mytí oken asi přidám ještě stmelování vztahů.
Žádné komentáře:
Okomentovat