Rozpůlený vrchol (ne)tolerance

Čím víc se dostávám pod kůži manželským párům, tím víc jsem přesvědčená o tom, že já na sebe nikdy bílé šaty s vlečkou neobleču. Vždycky jsem si myslela, že manželství je jenom takové to vážnější chození a snadný způsob, jak se zbavit poloviny majetku.

Praxe mi ale ukazuje, že to tak vůbec není. Skoro to vypadá, že manželství kompletně mění chování a uvažování lidí. Navlečení prstýnku je takový teleport na místo, ze kterého není snadného návratu. Na Twitteru jsem se zmínila o prkýnku přilepeném izolepou (děkuji za všechny hvězdičky a retweety), avšak to není zdaleka všechno, na co jsem při uklízení narazila.

V bytech sezdaných párů je děsně snadné identifikovat místa, kde to skřípe. Tím nemyslím fiktivní místa v soužití, ale skutečná místa. Například na záchodě jsou časopisy o autech, ale jsou důmyslně schovány pod dolní poličkou, aby paní domu neštvaly. V obýváku je hypermoderní domácí kino a za ním růžová tapeta s motivem pampelišek. Typicky mužská pracovna je doplněna o kytičky v roztomilých květináčích. Zkrátka soužití není snadné, ne vždy by z něj měl bytový designer radost, ale asi je zapotřebí dělat kompromisy a být tolerantní.

Jeden z takových vrcholů (ne)tolerance jsem zahlédla v dlouhé předsíni manželského páru, který je spolu druhým rokem. Co jsem pochopila, není to jejich první pokus o „v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví“. Pán byl dříve dost vášnivý cestoval a s první manželkou procestoval vše možné od Ameriky po Čínu. Jak to vím? Na stěnách v předsíni je totiž hromada zarámovaných fotek z různých míst.

Nová manželka však nedokázala překousnout, že by vstup do jejich hnízdečka zdobila ta, co stála před oltářem dříve, tak se s manželem domluvila na brilantním řešení. On nezapomene na cestovatelské zážitky a ona nebude muset koukat na bývalou ženu. Všechny fotky jsou z půlky fuč aneb tam, kde chybí Photoshop skills, nastupuje pravítko a nůžky. Pro názornost dávám příklad, jak to tak nějak na všech fotkách vypadá.

Není právě tohle ten skvělý důkaz toho, jak dokáže být manželství (ne)tolerantní a absolutně praštěné? Já sama to považuji za vrchol, třebaže jsem přesvědčená o tom, že pán si při pohledu na fotky přeci jen vzpomene ještě na trošku jiné vrcholy a vyvrcholení.