Ženy jsou mrchy a tohle je záhada

Ujíždím si na starých pořadech, seriálech a filmech pro pamětníky. Jedním z těch pořadů jsou i Bakaláři, což byla vždy trojce vesměs vtipných příběhů ze života. Když mě pak potká něco zajímavého, tak si vždy říkám, že to by se pro Bakaláře skvěle hodilo. Ty nejlepší scénáře totiž píše život sám, ať už to zní jako sebevětší klišé.

Jedním z těch příběhů je i moje nedávná zkušenost dokazující, že ženy dokážou být opravdu mrchy a osamělí muži dělají zvláštní věci. Jeden pán si mě objednal k sobě domů, abych mu opravdu velmi precizně uklidila celý byt. Zkrátka práce na celý den. Po příchodu mi vysvětlil, že vše musí být opravdu špígl nýgl. Zároveň mám dorazit i další den odpoledne. Slaví narozeniny a pozval několik lidí společně s nejlepší kamarádku na oslavu spojenou s večeří, kterou sám uvaří. Uklidím tedy před oslavou a také další den po oslavě. Když jsem se mu podívala do očí, hned mi bylo jasné, že tím největším dárkem pro něj bude, když kamarádka konečně pochopí, že by neměla zůstat pouze kamarádkou. Vše jsem poctivě vydrhla, poradila s výběrem hudby na oslavu, ochutnala domácí ořechový koláč a s přáním krásné oslavy zmizela. Pán byl spokojený.

Druhý den zvoním na dveře a nic. Zvoním a klepu. Nic. Volám na mobil a ten je vypnutý. Když už se chystám odejít, zašramotí klíče v zámku a pán otvírá dveře. Respektive to, co z pána po oslavě zůstalo. Hned mě napadlo, že to musel být šrumec. Měl slušnou opičku. Jaké však bylo moje překvapení, když kromě pár maličkostí zůstal byt kompletně uklizený. Jen v kuchyni se válala prázdná flaška.

Zeptala jsem se, jak dopadla oslava. Ukázalo se, že prakticky po mém odchodu se začal jeden host za druhým vymlouvat. Klasika v podobě musím hlídat děti, něco mi do toho skočilo a babička dostala infarkt. Ze všech pozvaných tedy zůstala na seznamu pouze nejlepší kamarádka. Dorazila? Kdepak, ta neměla ani tolik slušnosti, aby se omluvila. Tak se rozhodl to oslavit sám, když dokážou být ženy takový mrchy (jeho slova) a ukázal prstem na prázdnou láhev.

Jen jsem pokývala hlavou. Bylo mi ho líto, tak jsem si řekla, že mu aspoň uklidím. Dala jsem se do úklidu a pán se omluvil, že letí do sprchy. Utřela jsem kuchyňskou linku, láhev přidala k odpadu a zamířila jsem do ložnice ustlat. Jak tak rozhazuji peřiny kolem sebe, vidím, jak z nich něco vyletělo. Byla to ženská náušnice. Něco, co v té posteli ještě včera 100% nebylo, protože bych si toho jako poctivá uklízečka všimla. Zvědavost mě začala požírat rychleji než Savo plíseň v rohu koupelny.

Pána jsem se chtěla zeptat, ale nakonec jsem si to rozmyslela. A teď mi řekněte, co se asi tak mohlo během oslavy stát, případně kde je pravda? Já popravdě nevím, co si mám myslet. Tohle už ani není příběh pro Bakaláře, to je spíš do Věřte nevěřte.