Nedostatek práce mě rozhodně netrápí. S časem jsem na tom o poznání hůř. To je také ten hlavní důvod, proč prakticky všechny bordeláře z Twitteru a zde z blogu odmítám. Nedávno mi ale dorazila tajemná poptávk, která si servítky opravdu nebrala.
Hned v první větě mailu se odesílatelka přiznala k tomu, že za posledních několik měsíců vystřídala už pět uklízeček. Provozuje totiž erotický privát v Praze, kde se čas od času kromě klasického obhospodařování sexuálně frustrovaných klientů konají i velké akce. Žádná z holek nechce uklízet, ona už vůbec ne a volat po každé párty jednotku pro boj s biologickým odpadem by se prodražilo. Hned jsem si představila místnost, kde ze stropu kape sperma… nicméně překvapením pro mě bylo, že erotický privát se nachází prakticky za rohem od mého bydlení.
Slušně jsem odmítla, ale odesílatelka tak dlouho naléhala a tvrdila, že jsem její poslední naděje, až jsem kývla na schůzku. To s tou poslední nadějí mi přišlo trošku přehnané, protože uklízečky v bordelech a nočních barech pracují úplně normálně, ale tak aspoň nová zkušenost. Kdyby toho nebylo tolik a dalo se uklízet později v noci, tak bych si snad ještě čas našla, když to mám pak domů tři minuty chůze.
Jednoho večera jsem dorazila před dům, zazvonila a čekala. Co tak koukám kolem a čekám, stoupne si vedle mě černovlasý sympaťák, tak kolem čtyřicítky. Pomrkává, přešlapuje, čeká. Ano, chvilku mi trvalo, než mi došlo, že také čeká na to, až mu přiběhne někdo z privátu otevřít. Ve dveřích se objevila usměvavá blondýnka, pána pozdravila křestním jménem a mě poslala výtahem nahoru za odesílatelkou mailu. Ta už na mě doopravdy čekala nahoře, úplně mladá a šmrncovní holka. Šmrncovní takovým tím způsobem, že kdybych byla chlap, tak mi začne bzučet v trenkách. Zavedla mě do kuchyně oddělené od zbytku bytu posuvnými dveřmi, nalila mi skleničku červeného a začala vyprávět.
Nepředstavujte si pracovní pohovor, spíše to byl přátelský pokec a takové rychlé představení celého privátu. Měla jsem také možnost zeptat se na dost věcí. Třeba mě překvapilo, že na chodbě nesedí dvoumetrový holohlavec v kožené bundě. Slečna mi vysvětlila, jak se tohle již nenosí. Za dobu provozování privátu zažila pouze jednou krizovku, kdy přes telefon neodhadla podnapilého nadržence. Ten v momentě, kdy mu selhalo nářadíčko, začal demolovat interiér. Jinak je to práce klidná, v rámci možností bezpečná, ale náročná na úklid a hygienu, což by měl být můj úkol.
Bylo zajímavé sedět v kuchyni a slyšet z pokojů všelijaké zvuky. Od smíchu přes vzdychání až po řev. Zajímavé a pořádně vzrušující. Když jsme si šly prohlédnout jeden volný pokoj, potkaly jsme odcházejícího klienta. Hned si u mě chtěl zarezervovat hodinku. Vtipkoval. Nebo snad ne? Každopádně aspoň vím, že kdyby mě drhnutí podlahy přestalo bavit, mám co dělat.
Se slečnou jsem ještě chvilku povídala a bohužel jsme zjistily, že rozhodně nejsem schopná chodit tak často a dělat pečlivě vše, co si představuje. Je to docela škoda, ale lepší než se falešně tvářit, že jsem vše stihla a povlečení je čisté jak čerstvě napadný sníh. Rozloučily jsme se a já popřála paní vedoucí, ať má při hledání nějaké uklízečky, která nebude prudérní, šťastnou ruku. Bylo to až překvapivě fajn povídání a sama jsem byla překvapená tím, jak příjemně jsem se na privátu cítila, ať už to zní sebevíc zvláštně. Vlastně už se ani nedivím tomu, že si tam někteří pánové chodí tak rádi odfrknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat