Jak už je u mě zvykem, překvapivé vzpomínky vyhrabávám z paměti hned po dodrhnutí sprchového koutu nějakou děsnou chemií. Ne náhodou mě zrovna v pátek pobavila vzpomínka na jeden víkend, který jsem prožila s bývalým. Pokud teď chcete přestat číst, protože jste si představili, jak básním o skvělé snídani do postele a noci plné sexu, tak čtěte dál. K tomuhle klišé to bude mít hodně daleko.
Já osobně celý koncept víkendu moc nechápu, protože jsem toho názoru, že pro líného má týden sedm zítřků a pro aktivního sedm dnešků. Nebaví mě něco odkládat na sobotu, protože je volno. Chci to udělat teď. Možná je to tím, že pracuji také o víkendech, nicméně všímám si toho, jak lidé odkládají věci na víkend. Ať už je to IKEA, spánek, nebo třeba úklid celého domu. Výsledkem je ale vždy jen a jen to, že celý slavný víkend rychle probublá. A pak je tu zase to pondělííííííí, že jo.
Za úplně nejhorší považuji odkládání romantiky a sexuálních hrátek na víkend. Takové to: „Miláčku, uděláme si krásný víkend?“ Možná je to fajn u vztahů na dálku, ale u běžného vztahu to pouze zvyšuje očekávání, které prostě nelze splnit. Skvělým příkladem je ostatně i výše zmíněný víkend s bývalým.
Celý týden mě napínal a říkal, jak pro mě nachystal něco úžasně romantického. Naivně jsem si představovala večeři, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházku, jízdu na koníčkovi, kino, smyslnou masáž a v neposlední řadě cukrárnu.
V pátek dorazil domů, pšíkl mi do obličeje a s paralenem zalehl do postele. A já vedle něj, abych nám pustila alespoň nějaký ten film. V noci mě probudilo záchodové tornádo. Citlivější pojmenování výbušného průjmu s pravidelným zvracením mě nenapadá. Během soboty jsem tak uklízela (to bylo docela fajn) a hrála si na pečovatelku, která jako jediná v domácnosti umí připravit čaj. Sobotní večer jsem strávila pohledem na potícího se maroda a neděli praním propoceného povlečení. K večeru se mu udělalo lépe, akorát tak, aby mohl vyrazit v pondělí po víkendu v posteli zase do práce.
Asi si říkáte, že bych byla pěkná kráva, kdybych ho za to kritizovala. Nikdo si totiž nevybírá, kdy onemocní. To máte pravdu, ale taky ještě nevíte, co romantického pro mě chystal. Protože mě to zajímalo, optala jsem se ho. Dozvěděla jsem se, že to byla večeře, francouzské polibky, výlet na nějaký zámek, 69, procházka, jízda na koníčkovi, kino, smyslná masáž a v neposlední řadě cukrárna.
Další týden jsem zase čekala, o víkendu měla jeho ségra narozeniny, čekala jsem další týden, to měl pak nějaký výlet s chlapama z práce a po dalším týdnu jsem si řekla, že čekání mě prostě nebaví. Večeře může být na pondělí, francouzské polibky a 69 na úterý, procházka a jízda na koníčkovi na středu, ve čtvrtek dáme kino a v pátek cukrárnu, ve které koupíme čokoládu pro smyslnou masáž. O víkendu můžeme na nějaký ten zámek. I takhle nalinkovaný týden by pro mě byl lepší, než poslušně vzhlížet k nějakému víkendu.
Muži (včetně mých klientů) dost často zmiňují, že jsou vyšťavení z práce. Nebaví je a po rachotě chtějí mít klid. Nejradši zasednou na gauč jak Al Bunda. Bez ohledu na to, jestli dělají někde manažera, nebo řemeslníka. Co je ale tak stresujícího na koukání na film, večeři, procházce a sexu?
Kdyby si s partnerkou zpříjemňovali pracovní dny takovými aktivitami, možná by tak moc nemuseli uctívat pouhé dva dny, během kterých člověk stejnak nic moc nestihne. Užívali by si každý den a jejich vztahy (a moje vztahy) by vydržely až do smrti… no dobře, prostě trošku déle.
Žádné komentáře:
Okomentovat