Vánoce se blíží a já jako uklízečka mám rozhodně co dělat. Někdy mám pocit, že určitá skupina lidí si pořádný úklid celý rok šetří právě na toto období, aby to jako stálo za to, ale to by bylo na delší povídání. Stejně tak jako moje zjištění, že jsem pravděpodobně jediná z dospělých, která Vánoce opravdu miluje.
Líbí se mi dekorace v podobě různých blikátek, ráda nakupuji dárky, ještě radši dárky dostávám, užívám si vůni cukroví (chuť už tak moc ne), baví mě sex pod nazdobeným smrčkem a ulétávám si na takovém tom kýči ve stylu čajíček, pozorování padajících vloček za oknem a poslouchání Last Christmas od Wham!
Podobnou radost z vánočních svátků vážně vidím už jen u dětí klientů, u kterých uklízím. V pokojíčku jim na stěne visí již dávno vyzobaný adventní kalendář, pouští si na iPadu vánoční pohádky a pochopitelně píšou dopis Ježíškovi, třebaže si ho představují jako Santu z reklamy na Colu a tak nějak tuší, že ~ spoiler alert ~ dárky ve skutečnosti zařizuje výplatní páska tatínka.
Když už jsme u těch dopisů Ježíškovi, tak jako uklízečka pochopitelně znám všechny nejlepší schovky na zakoupené dárky. Ráda bych všechny rodiče varovala a zároveň jim doporučila, ať dárky až do Štědrého dne nechávají třeba v kanceláři. Hned vysvětlím proč. Jakmile zůstane dítě doma o samotě, prošmejdí vše od šatníku v předsíni po poslední krabici ve sklepě. Kvůli tomu se v první řadě připraví o veškeré překvapení, ale také objeví sbírku erotických pomůcek rodičů. Asi jako holčička, kterou jsem minulý týden načapala s ptákem v ruce.
Využila toho, že jsem byla zažraná do zažrané špíny v koupelně a její mamka něco dělala venku před domem. Začala prolézat šuplíky v ložnici. Já jsem na scénu přilétla zrovna ve chvíli, kdy holčička vytahovala z komody plyšového papouška. Přišlo mi to divné, tak jsem se zeptala, co to tam dělá. Byla v tranzu a nereagovala. Jako správný práskač jsem šla o situaci informovat mámu: „Promiňte, ale Simonka vytáhla ze šuplíku v ložnici ptáka a teď si tam s ním hraje. Není to náho...“ Nenechala mě ani domluvit. V životě jsem neviděla někoho tak rychle běžet! Z rychlého úprku jsem byla v tranzu pro změnu já.
Když jsem dorazila zpět do domu, našla jsem brečící mamku s dcerkou. Hezky se doplňovaly. Malá brečela kvůli tomu, že byla přistižena a na dárek si musí počkat. A paní? Ta brečela smíchy. Jak jsem se později dozvěděla, když zaslechla cosi o ptákovi z ložnice, rozhodně si nemyslela, že je řeč o plyšákovi pod stromeček... koho by to napadlo, že :-)
Ponaučení? Nechte vždy domluvit uklízečku a pokud máte doma ratolesti, zkuste jejich hračky držet od těch vašich hezky daleko. A užijte si trošku ten předvánoční shon, ať v tom nejsem sama!
Žádné komentáře:
Okomentovat