Absolutně nezávidím chlapům, že se musí trápit seznamováním. Oslovit někoho jako žena je o tolik jednodušší a já jsem ráda, že jsem čím dál tím častěji svědkem toho, jak se mladá holka už nebojí udělat první krok. Asi moc dobře tuší, jak by to ten kluk s největší pravděpodobností zvrtal. Pochopitelně tím neříkám, že by tíha navazování nových vztahů měla být na nás ženách, naopak je fajn, když se mi nějaký nápadník umí slušně představit a projeví zájem tak, aby bylo jasné, o co vlastně jde. Takových je ale minimum a já mám za tenhle rok už několik vtipně ošklivě trapných zážitků za sebou.
Vysvětluji si to tak, že hodně samců do nového roku vkročilo s předsevzetím a nějakou seznamovací příručkou ve stylu Jak sbalit ženu?, kterou jim jejich matka darovala pod stromeček. Několik jsem jich měla v ruce a pochybuji o tom, že jejich autoři nejsou staří mládenci.
Třeba tak dva týdny zpět za mnou v obchodě přišel tak třicetiletý týpek. Bylo vidět, že se snaží působit sebevědomě a dává si pozor na to, aby se nekrčil. Po hlasitém oslovení se mě začal ptát, co tady dělám. Na to jsem dokázala odpovědět už jen to, že tady nakupuji. Takovou otázku jsem nečekala, pravděpodobně je jejím úkolem odhalit, jak moc jsem pohotová. Další dotaz směřoval na moje zaměstnání. Přiznala jsem, že uklízím. Tím jsem zase otestovala já jeho připravenost na trošku netradiční job. Určitě si pamatoval z balící příručky, že je vhodné se ženy hodně ptát na to, co dělá. Když mi ale po třech minutách pokládal zcela vážně otázku, jakou značku přípravku na nádobí mám nejradši, pochopila jsem, že vaří z vody. Ženy se ptejte, nebojte se vyptávat, ale vždy tak, aby i otázky byly zajímavé a nevtíravé. Jinak je z toho nikam nesměřující konverzace.
Další seznamovací přešlap v plné polní odprezentoval asi tak osmnáctiletý student, od pohledu suverén odkojený mistrem světa amoleta. Jeho know-how tentokrát nepocházelo z knih, ale z YouTube videí, ve kterých američtí vlogeři loví holky někde na pláži na Floridě. Student si akorát neuvědomil, že jejich klipy s hromadou zhlédnutí jsou sestříhané a jejich balící techniky zdaleka nemají tak velkou úspěšnost, jak se prezentuje. A ne průměrnou Češku moc nefungují. Od našeho seznámení totiž uplynulo asi pět sekund a už se mě snažil líbat - s jazykem, hlazením prdelky a tak. Na tom jsem zareagovala dost podrážděně (jinými slovy jsem ho silně odstrčila). Jsem chlípná, ale opary na potkání nesbírám.
Docela bych toužila zrevidovat kapitoly z balících příruček, které jsou zaměřeny na oční kontakt. Ráda se venku usmívám, nedělá mi problém se lidem podívat do očí, poděkovat jim, ale! Ne každý oční kontakt a úsměv je signálem k tomu, že mám chuť se seznamovat, jít na panáka a pak skočit někomu do postele. Všímám si toho, jak mě někdo sleduje bez mrknutí oka a je pak docela jasné, že když zrakem zabloudím jeho směrem, tak dojde k očnímu kontaktu - krátkému a rozhodně ne takovému, ze kterého by šla vyšťavit nějaká vášeň. Je to zkrátka dost vynucené a tohle očumování nikam nevede.
Vůbec nejčastěji narážím na okamžitý protiútok. O tom se v balících knihách asi taky něco píše, protože ho má pod kůži většina chlapů, mladých i starých. Dáme se do řeči, jen tak si povídáme, já řeknu, že jsem uklízečka, on řekne, že třeba podniká, povídáme si dál a on mě pak chce někam pozvat - na kafe, k sobě domů, nebo chce alespoň číslo. Existují prakticky dva způsoby, jak odmítnout. Buď lhát, nebo upřímně říct, že vztah nehledám, případně mám jiné představy o partnerovi. Já jsem upřímná. Vše slušně, vždyť ne každý je si souzený.
Reakce dotčeného muže? Urážky o tom, že na nějakou blbou uklízečku jsem dost vybíravá, že beztak asi někde šlapu jako špinavé Ukrajinky a kdyby byl on na mém místě, tak se může posrat radostí z takové skvělé nabídky. Přitažené za vlasy? Kdepak, reálná slova tak pětadvacetiletého muže, který mě tento týden oslovil v metru. Jakmile vše dořekl, nandal si sluchátka a odešel o několik kroků dál. Je to trošku podobné způsobům, o kterých jsem psala dříve zde, ale já tak nějak stále nechápu, že mi tohle může někdo říct. Přiznat se veřejně k tomu, že dělám uklízečku, je jak slabomyslným nabít ostrý náboj.
Ono si málo lidí neuvědomuje, že seznámení by se mělo brát jako hra. Když to nevýjde, tak to přece nevadí, neboť je spousta dalších holek, které můžou danému člověku sednout. Já třeba o sobě vím, že musím hledat specifický druh ženy a bude se těžko hledat kvůli mým koníčkům, ale to přece neznamená, že nemohu poznat nějakou holku co může být super a nakonec budeme kamarádi co spolu něco podniknou. :)
OdpovědětVymazat